Lidé jsou hrozná cháska

24. 9. 2010 / Vít Klíma

Vážený pane Ludvíku,

především děkuji, že jste si udělal čas nejen na to, abyste si můj článek přečetl, ale i že jste se nad ním zamyslel a napsal svoji reakci. V mnohém s Vámi souhlasím, v tom nejpodstatnějším nikoliv. Připusťme, že jasné a jednoduché principy lidského chování nám dal Hospodin prostřednictvím Mojžíše v podobě "Desatera". A chová se podle nich ta lidská cháska, nebo pohříchu smilní, pije, krade, lže, podvádí a nectí rodiče. Nebo z jiného soudku: kolik už jen bylo napsáno Chart a Úmluv o lidských právech, právech dětí, proti rasové segregaci, o rovnosti žen -- a "skutek utek". Kolik mezinárodních smluv skončilo jako cár papíru, když se přestaly jedné straně hodit. Kdybychom se osobně sešli, připouštím, že bychom mohli dát dohromady lepší principy, než jsem navrhl sám. Jen nevím, jak bychom zajistili jejich dodržování, ať už v mezinárodním právu, nebo uvnitř naší malé republiky. Na druhé straně, abych té lidské chásce jenom nelál a nekřivdil, vždy mě mile překvapí, když jsou povodně, zemětřesení, tsunami, nebo jiná neštěstí, kolik lidí je ochotno fyzicky či finančně pomoci.

A když už tak veřejně debatujeme, neporadil by laskavý čtenář, jak lidi přesvědčit, že se vyplatí chovat se kooperativně a solidárně, spíše než individuálně a sobecky? Jak trestat ty, kteří se tak nechovají?

Závěrem jen jedna nesmělá prosba: Pokračuji ve své práci dál a vytvářím Ústavu solidárního státu. Nenašla by se mezi čtenáři pomocná ruka?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 24.9. 2010