Když tak řekni, žes mě tam viděl...

24. 9. 2010 / Petr Fiala

Především ke srovnání nesrovnatelného, tedy České republiky s Dálným východem - měl bych asi zdůraznit, že na Tchajwanu je sice levnější spotřební zboží a potraviny (jak jsem o tom psal), pokud jde ale o nemovitosti, ty jsou tam dražší. Tchajwanci dále hodně utratí za vzdělání, myslím, že i ceny ve zdravotnictví jsou tam pořád ještě vyšší než v ČR (za obyčejné vyšetření jsem tam platil asi 50 Kč).

Skutečné srovnání by vyžadovalo komplexní studii. Já jsem chtěl vlastně říct hlavně to, že jsem nepříjemně překvapován některými českými cenami. Jak může stát obyčejná černobílá kopie formátu A4 dvě až tři koruny? Na Tchajwanu bych ji měl ani ne za padesátník! Dokonce i v jinak velmi drahém Hongkongu bych ji měl levněji!

Češi nevědí o vzácnosti češtiny a obvykle nemají radost z toho, že jí můžou mluvit. Přitom je to taková vzácnost -- mluví jí necelých deset milionů lidí! Tedy tak málo, že to skoro nestojí za to, aby se to počítalo.

Jak jsou čínští soudruzi schopní rozeznat zakázaná cvičení od těch povolených, to vážně nevím. Ale třeba se najde někdo, kdo se ozve a situaci nám vysvětlí. Fa-lun-kung, na který čtenář naráží, je na Tchajwanu povolen stejně, jako ostatní náboženská hnutí, a tak nikdo nemusí nic rozlišovat. Je ovšem třeba upozornit na to, že i tam je Fa-lun-kung často považován za manipulující sektu, což je asi taky důvod, proč je v jinak pořád velmi svobodném Hongkongu zakázán.

Myslím, že jsem už psal o svém základním pocitu, jako by tady -- v Praze - zmizel čas, jako by to bylo včera, co jsem odletěl, ne před třemi roky. (Na Tchajwanu jsem měl jiný pocit -- že všechno strašně letí!)

Samozřejmě, některé věci se tu změnily - všude je víc (západní) techniky, podstatně se změnilo televizní vysílání, změnily se i některé instituce (myslím, že například pražská Městská knihovna, ve které právě píšu, funguje díky zavedení počítačů výborně, srovnatelně s knihovnou tchajwanské univerzity); to hlavní -- lidé -- se ovšem změnilo velmi málo: "Když tak řekni, žes mě tam viděl... S transparentem..." slyšel jsem tady na Opatově mobilovat náhodného kolemjdoucího v době odborářských protestů. Tak to se tedy opravdu nezměnilo...!

"V pražském metru jsou mapy skoro všude...", napsal mi čtenář L.S. A má pravdu; potíž je ovšem ve slově 'mapa'. Já měl na mysli velká a přehledná schémata bezprostředního okolí příslušné stanice, která jsou v tchajpejském metru u každého východu.

Čtenář L.S. se tak mimoděk dotkl problému, který je zásadnější -- jak lidé s různou zkušeností rozumí těmže slovům, těmže větám... Je zkušenost vůbec přenosná prostřednictvím jazyka?

Já vlastně nevím, jak mým textům čtenáři s českou zkušeností rozumějí! A tak, abych nevršil další nedorozumění, raději skončím. Jen ještě jednu poznámku: Když jsem kdysi slyšel Krylovy vzpomínky, nebylo mi srozumitelné, proč vzpomíná na srnčí v šípkové omáčce?

Proč o takových pitomostech vůbec mluví? Dnes to chápu, dnes bych mu rozuměl: Paměť totiž není jenom vizuální nebo čichová. Je taky kulinářská, a Praha, to jsou pro mě taky rumové pralinky, desert Metro a biskupský chlebíček. Tchaj-pej, to je kořeněná polévka, čínské smradlavé tofu a japonské suši.

Vytisknout