Kde je realita?

23. 9. 2010 / Josef Ludvík

1) Ideu "solidárních států", ve kterou pravděpodobě věří, považuji já za zcela nesmyslnou. Státy nikdy k jiným státům solidární nebyly (pokud se jim to pořádně nevyplatilo) a altruistické nejspíše nikdy nebudou ani v budoucnu. Nad solidárností států vždy a všude vítězila egoita národní, náboženská, kmenová a státní. Uvedu pouze několik příkladů:

V Zaire a okolí zemřelo během uplynulých dvou desetiletí několik milionů Afričanů v nejrůznějších konfliktech. Za většinou z těchto masakrů stály zájmy silných kapitálových skupin a "demokratických" států zavírajících před skutečností oči. Nerosty a suroviny vydolované v těchto horkých oblastech totiž (ještě stále) putují na Sever a naše technika (např. mobily) je na nich závislá.

Nebo kde jsou "solidární" státy, když chudí z rozvojových zemí potřebují léky, preventivní očkování, pitnou vodu, potraviny a alespoň základní vzdělávání? V bohatých státech si raději koupí tisící první bombardér či raketu, přestože už sto by jich zlikvidovalo naši stále křehčí civilizaci. Oči se zavírají před tím, že za hodnotu tohoto jediného zbytečného vražedného létavce by se mohly nechat naočkovat (třeba proti tuberkulóze či obrně) snad všechny chudé děti na světě.

Možná nemá Klímova idea "solidárního státu" namířeno za hranice, ale pouze do tuzemska. Bohužel, ale ani zde se nelze na péči státu spolehnout. Jen v České republice žije za okrajem společnosti několik desítek tisíc bezdomovců a jejich počet průběžně rychle stoupá. Možná nevíte, že naprostá většina z nich má kombinované postižení (tzv. hraniční IQ, psychické poruchy a závislosti, jiné závažné druhy postižení a chronické nemoci) a nemají mentálně na to, aby se o sebe dokázali sami postarat. Komunistická diktatura to dokázala - bydleli v nejrůznějších ubytovnách a měli tam zajištěnu osobní hygienu, ráno je správci ubytoven budily, měli povinnost pracovat v přidělené práci, závodní stravování jim zajistilo každý všední den teplé jídlo, mzdovky jim postupně vyplácely zálohy na mzdu, lékaři je léčily, občas je někdo zpéroval a napsal jim áčko, ale já mám pocit, že to pro tyto lidi (i pro celou společnost) bylo mnohem lepší, než když dnes mrznou v přístřešcích, živí se odpadky, žebrají, páchnou a rozpouštějí se v alkoholu a jiných závislostech.

Pokud má autor pocit, že socialistická společnost byla solidární více než ta současná kapitalistická, tak by si ale měl vzpomenout na to, jak fungovalo hospodaření v našich vnitrostátních koloniích. Například v Podkrušnohoří. Aby mohla naše ekonomika fungovat, tak jsme si znečišťovala ovzduší otráveným a kyselým vzduchem, své vody jsme napájeli jedy vlastní produkce a zdraví svých obyvatel jsme si ničili navíc i jedy v potravinách. Došlo to tak daleko, že stát přestal mlžit a odkryl svoji teroristickou diktátorskou podstatu. Například když bránil lidem ve stěhování ze zamořených oblastí a nutil astmatiky žít třeba i v zamořených severních Čechách. Nebo když potlačoval protesty nespokojenců bojujících za lepší životní prostředí.

Solidární kapitalistický (ale i socialistický) stát je prostě protimluv. Je to prázdná fráze. Nebo jsem Klímovu myšlenku nepochopil a má na mysli něco jiného?

2) Klíma píše, že pokud stát bude dost bohatý, tak bude moci pozvednout všechny své občany z bídy a zaměstnat a tím vyřeší základní závažné společenské problémy současnosti. Idea je to krásně socialistická a její reálnost se nikde neprokázala. Spíše naopak. Spíše se dá říci, že všude zkrachovala. Od SSSR přes ČSSR a Kubu až po Severní Koreu.

Sice tomu nevěřím, ale připusťme, že by to nějak bylo možné z hlediska společenského, psychologického a ekonomického. A teď zodpovězte otázku, zda je povrch zeměkoule dostatečně velký na to, aby uspokojit stále rostoucí počet svých obyvatel, pokud ještě navíc tito lidé budou chtít žít na solidní spotřebitelské úrovni a ne živořit? Já to považuji za nesmysl. Už v současnosti zaráží naše civilizace na limity u energetických zdrojů a paliv, pitné vody, orné půdy a potravin, u různých kovů atd. Počet obyvatel Země přitom dále roste a alespoň relativně bohatých je jen asi jedna desetina!

Veřejně se začíná mluvit pouze o "ropném zlomu", ale problematika je mnohem širší. Soudobý "rozvoj" a "pokrok" jsou na globální úrovni zcela závislé na neustále rostoucím ničení rychle mizející divoké přírodě (vypalování pralesů) a na znečišťování prostředí (sladké vody, vzduchu, moří).

Možná má pan Klíma představu, že pokrok vědy a techniky všechno napraví. Že najdeme nové energetické zdroje. Že vědci nasytí hladové a napojí žíznivé. Že osmi, deseti, nebo i dvanácti miliardám lidských bytostí dopřejí životní komfort, byty, auta, elektroniku, šatstvo, toaletní papír a vodu na splachování záchodu. Že vyléčí nemocné,.... Nepřipomíná to poněkud nějaký náboženský kánon? Nebo pan Klíma opravdu očekává, že se najde zdroj, kterým budou dlouhodobě (či dokonce trvale) uspokojovány energetické a materiální potřeby miliard?

3) Pravděpodobně má Vít Klíma dojem, že stát může dokázat efektivně podnikat. Já si o tom ale nedělám žádné iluze.

Zažil jsem reálný socialismus a pamatuji se ještě, že stát byl na všech svých úrovních společenské a ekonomické organizace zastupován lidmi z masa a krve, kteří na něm parazitovali. Horníci i dělníci (a dělnice) v průmyslu i zemědělství nic odkecat nemohli. Ti museli tvrdě makat. Ale čím vyšší byl post rozhodovacích řídících a stranických "kádrů", tím bezohlednější a sobečtější bylo jejich konání. Není divu, že se tyto kádry stali štikami posametového vývoje a motorem tunelářských a korupčnických afér, a že oni a jejich odchovanci i dědici nám vládnou i v naší kapitalistické současnosti. Nebyl to snad osobně náš pan prezident, kdo tvrdil, že peníze nesmrdí a kdo jako ministr financí nepřímo dal pokyn ke zhasnutí světel?

Může mi pan Klíma sice namítnout, že budou přijaty lepší zákony, že policie najednou začne nalézat viníky, že soudy začnou tyto viníky odsuzovat, a že státní úředníci budou majetek státu svědomitě hlídat. Bylo by to pěkné, ale ještě se to nestalo a nejspíš se to u nás ani nestane.

Přijímat tyto zákony budou volení "zástupci lidu", které si na kandidátky všech politických stran protlačili lobisté zastupující nejsilnější podnikatelské kruhy. Teoreticky by bylo možné, aby cinknuté zákony nepřijímal parlament. Třeba by to mohl lépe dělat osvícený spravedlivý vládce. Takových šikulů by se jistě našlo dost, ale realita je taková, že zákonodárnou moc by buď nezískali nebo neudrželi, protože (ekonomicky a tím pádem i politicky a vojensky) mocným by nevyhovovali....

Na pátrající policii, která skutečné viníky malých i velkých porušení morálky i zákona spravedlivě vypátrá, věřím asi tak, jako na kocoura Mikeše nebo Ferdu mravence. A není to jen proto, že naše současné platné zákony brání vypátrání viníků a ochraně společnosti před jejich řáděním. Snad ještě víc je to v lidech, kteří na Policii pracují a pracovat i v budoucnu budou. Jsou to totiž lidé normální a ne nějací andělé.

A efektivita soudů je (bohužel i podle mých draze zaplacených osobních zkušeností) taková, že rok se čeká na to, až soudce sečte 1 + 1 a v rozsudku se dozvíte, že to je 3. Jestli je příčina v osobní indispozici nebo v zákulisních tlacích, nedokážu určit. Bohužel ale nelze takové počtářské výkony operativně ani napravit. Na opravu se potom čeká další rok a výsledek je vždycky nejistý. Zajímavé na tom je to, že všichni občané si jsou rovni a pro všechny platí, že škodu, kterou druhému způsobí, musí uhradit, ale u soudců to neplatí. Soudce nesmyslným rozsudkem ukradne účastníkovi sporu půl milionu a postižený nemá nárok ani na omluvu.

Neúplatní úředníci, kteří budou střežit společný či státní majetek, byli vždycky mým snem. Ale jak za socialismu tak za kapitalismu při vykonávání této své povinnosti podléhali a podléhají egoistickým svodům. A pokud se mezi nimi někde najde zatvrzelá poctivá černá ovce, tak se vždycky zanedlouho najde i šéf, který ji odstřelí. Má někdo představu, jak tomu zabránit? Napište to.

4) Klíma píše, že "stát" by prováděl kontrolu hospodaření...

Něco takového je založeno na víře, ale ne na realitě. Jak třeba náš stát (ale i jakýkoli jiný) dokázal uhlídat šetrné financování sektorů, které má na starosti? Například armády, policie či velkých dopravních staveb? Není to přehlídka zmařených (a často přímo smrtelných) a krajně neefektivních zakázek? Nebo někdo ještě věří , že báťuška John tady udělá pořádek a nikdo si při rozdělování evropských, státních, oblastních a obecních peněz ani neškrtne?

5) Představa, že čím jsou města větší, tím více společenského bohatství vytvářejí, je pro mě zcela nepochopitelná. Vezměme si třeba naši Prahu...

Bohatství megapolí (i Prahy) pramení z toho, že se tam nacházejí sídla firem a státních i jiných orgánů. Tyto organizace všeho druhu (výrobních i obchodních firem, bank, ministerstev i jiných centrálních orgánů, nemocnic, vysokých a jiných škol, krajských orgánů, divadel, muzeí, ...) vysávají z celého regionu případně i státu finance a tyto své zdroje potom investují do svých centrál, do jejich zaměstnanců, do přidružených servisních organizací, nebo třeba do sponzoringu. Naprostá většina peněz, které ve společnosti obíhají, proto protéká a odpařuje se v centrech.

Do určité části funguje tento proces samovolně, protože tyto centrální orgány všeho druhu si chtějí být nablízku, aby se navzájem mohly ovlivňovat pomocí lobbistů, poradců, konzultantů a expertu. Případně aby spolu v diskrétních klubech projednávali své problémy. Progresivní financování center regionů i státu samého je potom posilováno obecními i lokálními daněmi, dotacemi státních struktur (metro, ministerstva,...) a dalším přerozdělováním státních prostředků. Zjednodušeně lze říci, že okresní města parazitují na svých okresech, krajská města na svých krajích a Praha na celé naší republice.

Nebo má někdo jiné vysvětlení toho, proč jsou u nás Praha a její obyvatelé nejbohatší? Co tam dělají lepšího a efektivnějšího? Myslím si, že nic. Pan Klíma snad ví o něčem kvalitním a progresivním, co se v Praze vyrábí? Já znám pouze zákony, které tam volení zástupci lidu přijímají, a ty mě neberou.

Bylo by samozřejmě možné Klímův článek rozebírat více, ale pokud se nedohodneme na základních principech, tak nemá smysl provádět rozbor hlubší. Každý bychom totiž mluvily o něčem jiném stylem: Já o voze, ty o koze.

Byl bych panu Klímovi proto vděčný, kdyby mi vyvrátil mé skeptické pocity a dojmy.

Vytisknout