Rodokmen, geny a Buddhův zub

6. 9. 2010 / Jan Kadubec

Když Goethovi kněz uděloval poslední pomazání, umírající prý k němu pronesl: Pomažte mi ještě i boty, aby mi na tak dlouhé cestě nevrzaly.

Občas se dívám i na televizi. Když si připravuji něco k snědku, tak si ten debilizátor pustím skoro vždycky. Se zájmem sleduji dokonce i reklamy, připadají mi naprosto stupidní, no ale to je věc vkusu. Také tam velmi často vídám přenosy bohoslužeb, záběry z procesí k všelijakým posvátným místům a pořady o lecjakých svatých, blahoslavených apod. V rádiu zase slýchám náboženskou propagandu (to komunisti byli v tomto směru úplní žabaři) a také mockrát si poslechnu úvahy teologů o Božské Prozřetelnosti. Nenechávám si ujít nedělní ranní půlhodinku na Vltavě (od půl osmé do osmi), kde katoličtí, ale i ti protestantští, pravoslavní, řeckokatoličtí, a jiní profesoři a doktoři teologie vysvětlují jednotlivé věty z Písma svatého. V tiskovinách čtu všelijaká pojednání o víře. Nejvíce se mi líbí toto tvrzení: Celá Pravda nesmíchaná s omyly je jen v Církvi katolické. Proto to nejlepší, co člověk může udělat, je stát se katolíkem. (R. Joch, 26.4.2005).

A taky se mi moc líbí Halíkovo tvrzení, že atheisté jsou také věřící, neboť věří ve vědu. To myslel fakt vážně? Je to zajímavé, že já jako atheista a marxist levý a la Bondy (nikdo o tom neví, že jsem marxist levý) jsem dle Halíka věřící. To jsem skutečně netušil, ale když to říká vážený pan profesor, tak to je určitě pravda, že?

Pak jsem ale také slyšel, že dar víry není dán každému. Jsem teda na vážkách - byl mi dar víry (ve vědu) poskytnut nebo nebyl? Vysvětluji si to takto: Jelikož zprávy od Boha pocházejí z míst mimo náš čas a prostor, no a já nemám tu anténu nastavenu na příjem informací z jiného času a prostoru, holt moje anténa přijímá zprávy pouze z tohoto světa, takže je jasné, že ten dar mi dán nebyl. Což o to, to třeba pan Grygar, ten má anténu na příjem z jiného času a z jiného prostoru nastavenu, když o tom přijímání informací z mima i píše a vypráví v televizi. Snažím se tu moji anténu naladit na podobné vlny, ale nejde mi to a nejde. A ty informace z mima jsou prý jednoduché a srozumitelné, ale pouze pro ty, kdož chtějí dar přijmout. Nikdo není vyloučen, dar má možnost přijmout každý. Stačí chtít. Já asi málo toužím a prahnu po přijetí onoho daru. A protože se nechci cítit nějak ochuzen o zajímavé informace, tož jsem si otevřel Evangelia - co kdyby přišlo osvícení?

A hned první kapitola Evangelia podle Matouše uvádí rodokmen Ježíše Krista, a to od Abraháma, přes krále Davida a Šalamouna, až po Josefa, muže Marie.

Lukáš uvádí také rodokmen a je důslednější než Matouš, uvádí jeho předky dokonce až od Adama, přes Davida (ale kupodivu vynechává Šalamouna) až k Josefovi, o němž se mělo za to, že je otec Ježíše.

Je potřeba upozornit, že rodokmen podle Matouše se naprosto liší od rodokmenu podle Lukáše, každý z nich uvádí jiná jména. To se nemohli předem domluvit na stejných předcích? Asi žili každý v jiném okrsku říše a skype ještě nebylo. Oba uvádějí stejné pouze jméno Davida, což bylo nutné, neboť je psáno ve Starém zákoně, že hvězda vyjde z Davida. Jinak řečeno, Kristus, řecky Christos, hebrejsky mášíach, po našem Mesiáš, doslova pomazaný, což byl titul krále izraelského, se narodí z rodu Davidova a to právě v rodišti Davida, v Betlémě.

Izaiáš nazval dokonce Mesiášem (Christem) perského krále Kýra, který zajisté nepocházel z rodu Davidova! Dle názorů některých starozákonních proroků Mesiáš zbraněmi přemůže nepřátele Izraelitů a Izrael se stane světovou říší. Ostatní národové, kteří nebyli vyhubeni anebo zotročeni, přijdou ze všech končin světa, aby se kořili jeho slávě - tak to aspoň uvádí Adolf Novotný ve svém Biblickém slovníku.

Nač ale potřebovali autoři evangelií uvádět rodokmen Josefa (který pochází z rodu Davidova), když my víme, že Marie počala z Ducha svatého? Je to přece nelogické. Matouš to ale přece věděl, když napsal, že Josef si odmítl Marii vzít za manželku, neboť byla těhotná. Citát: Marie byla zasnoubena Josefovi, ale shledalo se, že počala z Ducha svatého. Josef byl muž spravedlivý a nechtěl Marii vystavit hanbě a rozhodl se propustit ji potají. Anděl mu to ovšem rozmluvil a tak si Josef Marii přece jen vzal za ženu.

Marek rodokmen neuvádí, ale mluví o rodině Ježíše: Tu přišla jeho matka a jeho bratři (Jakub, Jozes, Juda, Šimon a možná i dvě sestry Lydia a Assia, v koptské verzi Lydia a Lysia). Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Ježíš se odmítl s nimi setkat.

Jan se na rodokmen úplně vykašlal a pronesl, tedy napsal, že: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Holt inteligent, musel to přece zesložitit. (Janovo ev. bylo sepsáno kolem roku 120 někde v Sýrii.)

Šlo by to ovšem vysvětlit i takto: rodina Marie asi patřila k bohatší vrstvě a tak Josefovi, který byl chudý, zaplatili, spíše mu zařídili živnost, takovou stolařskou dílnu, kde vyráběl pro římskou okupační správu i kříže. Proč by si ji potom nevzal, že? Svobodná matka v židovské komunitě, no to bylo nepředstavitelné, to nepřipadalo v úvahu.

Kelsus kolem roku 178 n. l. zaznamenal pomluvu, že Marie podvedla svého muže Josefa s vojákem jménem Pantheras, byla Josefem zapuzena a porodila tajně. Kdyby to byla pravda, že otec byl římský legionář, tak Ježíš by byl židem pouze polovičním, jenom po matce. To víme z Órigéna, který tuto pomluvu vyvrací.

Ježíš také o sobě říkal, že je syn člověka, no nedivme se, co měl odpovědět, když se ho někdo zeptal: A kdo je tvůj otec? Později tvrdil, že našel pravého otce v Bohu.

V Apokryfech, což jsou vlastně evangelia, která se do kánonu NZ nedostala, ale která se běžně v té době v jednotlivých "diecézích" používala až snad do šestého století (církev pravoslavná některé používá dodnes), jsou docela kouzelné příběhy, moc hezké počteníčko je to. Jenom tak namátkou pár větiček.

Josef kluka chytil za ucho a pořádně ho vytahal. A kluk se rozzlobil: Tohle opravdu neudělals chytře. Nevíš, že nejsem tvůj?

Z bahna uplácal 12 vrabčáků, a ono byla sobota, když to dělal. Josef běžel na to místo a křikl na něj: Co to děláš v sobotu, když se to dělat nesmí? Jenže Ježíš zatleskal rukama a křikl na ty vrabčáky: Tak zmizte. A ti vrabčáci vyletěli a s křikem zmizeli.

V apokryfech je také poněkud jinak vyprávěný příběh o Lazarovi. V hrobce byl Ježíš s Lazarem tři dny (ve stínu a chládku, venku 40 stupňů), pak vyšli objímajíce se. Z tohoto apokryfního příběhu se usuzuje, že Ježíš byl homosexuální orientace. No proč ne, vždyť byl plně člověkem a nic lidského mu nebylo cizí.

Z jiných starých pramenů (docela protikřesťanských) se zase dovídáme, že to byla parta pobudů, bezdomovců, opilců, lidí štítících se práce, kteří se nechali živit lehkými děvami (Maří Magdalenou, Janou...). Byli to vesničtí negramotové, prý jediný, kdo z nich uměl číst a počítat, byl Jidáš, však byl také určen za pokladníka, ale zkuste po litru vína spočítat nějaký jednoduchý matematický úkol. Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků. Tato skupina tuláků chodila od vesnice k vesnici, městům se vyhýbali. Samotný Ježíš byl v Jeruzalému pouze jednou a to vlastně tam přišel na svou vlastní popravu.

Ježíš často pobýval u rodiny Petra, který byl ženatý. Co to ovšem bylo za manželství, když se potuloval po Galileji s partou opilců a pobudů? Rodina Petra provozovala živnost koželužskou a tudíž musela mít svůj podnik docela vzdálený od vesnice, aby zápach příliš neobtěžoval. Ke zpracovávání kůží se tehdy, a vlastně ještě donedávna, používala moč jak lidská tak zvířecí.

Abych přišel k osvícení, tedy k víře pravé, pročítal jsem i předkládaná (nezpochybnitelná!) fakta o nalezených předmětech - relikviích. Tyto relikvie by měly utvrdit moji víru. Nalezlo se třeba dřevo kříže, sice až po několika stoletích, ale zázrakem se nerozpadlo a neztrouchnivělo. Také se nalezly hřeby, kterými byl Ježíš přibit ke kříži, problémem je, že těch nalezených hřebů je nějak moc. A prostěradlo, do kterého byl mrtvý Ježíš zabalen (tzv. Turínské plátno), pochází z 12. století. Ovšem proč by nemohl být zabalen do látky vyrobené ve 12. století? Přece u Boha je možné všechno, přece může bez problémů měnit budoucnost za minulost a opačně, to ostatně dovedou i naši současní námezdní mediální dělníci, takže nic podivného v tom nevidím.

V kterémsi chrámu mají dokonce v lahvičce mléko Panny Marie. V jiném chrámu uchovávají Jehošuovu předkožku naloženou v lihu (jinak by tak dlouho nevydržela). Jinde zase mají seno z jesliček, kam položila Panna Marie narozeného Ježíška. Ve Vatikánu dokonce ukazují domeček zázračně přenesený z Efezu, v němž prožívala na stáří život Pana Marie, je to ta slavná Loreta.

Malá poznámka k tomu Efezu. Ve stejnou dobu tam žil i svatý Pavel, a kupodivu, nikdy se ti dva nesetkali, aby si o Ukřižovaném třeba jen tak popovídali. Efez bylo ovšem tehdy velké město s více než půl milionem obyvatel, takže se možná v tom velkém množství minuli. (Pavel odešel do Říma až v roce 61 n. l. a tam se jeho stopa ztrácí, prý odešel do Hispánie.)

Pak je také zachována sklenička s Ježíšovou krví, tzv. svatý grál, který přinesla do Galie (dnešní Francie) Maří Magdalena, která se tam odstěhovala i s dětmi, které prý s Ježíšem měla. Kde je ale grál uschován, o tom se mlčí. První franští králové si od inteligentů nechávali vypracovávat rodokmeny, kde se dokazuje, že jejich rod pochází právě z oněch Ježíšových dětí s Máří. Důvodem k vypracovávání těchto rodokmenů bylo podat důkaz, že mají právo vládnout, neboť pocházejí přímo od boha. Někteří si to myslí dodnes, ono taková přímá rodová linie od boha k nějakému dnešnímu knížeti, to není k zahození, no ne? Moc se to ale neuchytilo, ono křesťan, a mít za pramáti prostitutku a za praotce žida? Když tedy potomci královských rodů, různá ta knížata a všelijací šlechticové, tvrdí ještě i dnes, že mají právo vládnout od boha, určitě mají božské geny, nebo aspoň částečně božskou genetickou výbavu. Jsem naprosto přesvědčený, že naši ba i světově proslulí vědci určitě během pár let dokáží nalézt tyto božské geny u současných vládnoucích a to jak v Bruselu, tak i jinde ve světě, dokonce snad i u nás, takže jejich vládnoucí funkce jsou založeny na božském původu a nepotřebují nějaké potvrzení od lidu, to je už jenom formalita, lid vždy ochotně zvolí na rozhodující funkce ve státu tyto božské bytosti.

Vědci, stejně jako politici, dokáží i nemožné. V tomto případě to ale vědci mají velice snadné, neboť v každém organismu je genetická informace přechovávána po staletí ba tisíciletí v chromozómech, takže to ani nebude tak obtížné určit. (Islámští vědci s tímto nemají nižádné problémy -- buď pocházíš z rodu Mohamedova a státní funkci můžeš zastávat, nebo nepocházíš, a tudíž funkci nemůžeš zastávat. Šíité mají rodokmen od Mohameda a jeho zetě Alího, kdežto sunnité zase od Mohamedova tchána Abú Bakra, a kvůli tomu se pěkně mezi sebou mydlí. Mohamed holt nezanechal mužské potomky, narodili se mu pouze dcery. Kdyby tak měl Prorok syna, to by islám vypadal jinak!)

Je to škoda, že církevní potentáti nevěří vědě. Kdyby dali pár kapiček krve odborníkům, a to by do laboratoře stačilo dokonce odškrábnout pouze malilinký kousíček krve z turínského plátna (či také z roušky Veroničiny), a zjistili by Ježíšovu DNA. Ale zase se jim ani moc nedivím, když do laboratoře dali kdysi zkoumat pár nitek z Turínského plátna, a ti nevěřící vědci řekli, že pochází z 12 století, určitě mají obavy, co by řekli potom na tu DNA? Prostě vědě nevěří, věří raději signálům přicházejícím z mima.

Já jsem si také nechal asi před deseti lety udělat rodokmen v Moravském zemském archívu, a stálo mne to čtyři tisíce (dnes už by to stálo určitě mnohem více) a dostal jsem se k předkům až k roku 1640. Samozřejmě velice dobře vím, že pouze matka je jistá, ale to mi nijak nevadí, neboť považuji za nejdůležitější ne zděděné geny, nýbrž rodinu a společnost, v níž člověk žije.

V Číně kdysi moc dávno žili dva filosofové, jejich jména a přesné citáty se mi nechce hledat, ale jeden z nich tvrdil, že člověk se rodí špatným a teprve společnost z něho udělá člověka dobrého, a druhý tvrdil opak, tedy že člověk se rodí dobrým, a teprve společnost z něho udělá člověka špatného. Kdepak nějaké geny a dědičnost, důležité je prostředí, v němž člověk vyrůstá. A to žili někdy v pátém století našeho letopočtu, kdy o Marxovi neměli ani tuchu! Oba tedy tvrdili, že společnost je to nejdůležitější, co dělá člověka člověkem, a s tím se i já naprosto ztotožňuji. A proto jsou rodokmeny v podstatě naprosto nedůležité, bezvýznamné, nezávažné a naprosto podružné.

A když už jsem u Číny, tak se zmíním také ještě o Indii. To na Ceylonu (dnes Srí Lanka) angličtí kolonizátoři roztloukli na prášek zub Buddhy a vhodili do řeky. A to před zraky nastoupených mnichů, kteří tuto jedinou památku na Buddhu opatrovali dva a půl tisíce let. Mniši dnes tvrdí, že Angličané rozmlátili zub podvržený, falešný, a ten pravý, skutečný, pořád mají pod kontrolou. Proč jim nevěřit, no ne?

Jenom si představme, když nám totéž provedou Indové, když například roztlučou na prášek kosti, hřeby z kříže a jiné relikvie a dokonce před televizními kamerami. Je to docela reálná představa, proč by nemohli udělat oni nám to, co my jim kdysi? Neměli bychom se potom ani divit, když Číňané rozbombardují Westminsterský palác, když přece Angličané dělostřeleckou palbou z císařského paláce v Pekingu udělali ruiny, budou na odvetu mít určitě plné právo. Nebo snad ne?

Závěrem snad ještě poznámku o teismu v našem kraji. Severomoravský kraj je typicky ateistický, proto sem asi komunisté soustředili jeptišky z celého Československa, a bylo jich tu fakt moc, potkával jsem je skoro denně. Ale i když tu byly skoro 40 let, věřících nepřibylo, ateisty nepřesvědčily k víře. Čím to? Asi ještě neuměly to, co umí dnešní televize, dnes už by tytéž jeptišky určitě hrály fotbal či rockovou hudbu - to by přibylo věřících! Byl jsem dokonce přítomen, když na půlnoční přibírali do řádu takovou mladou hezkou holku ze Slovenska, bylo mi jí líto, ale asi měla jinou sexuální orientaci, takže jí to vyhovovalo.

U nás na dědině žije pan farář, je placený dle tabulek jako učitel, a má v neděli návštěvnost čtyř babiček, auto má "služební" a má pod svou patronací ještě další dva či dokonce tři kostely v sousedních dědinách. To je zaměstnání, to bych bral, škoda, že jsem nešel na teologickou fakultu.

A úplně na konec budu citovat Fouriera:

Kdysi jsem viděl, jak si několik filosofů dělá legraci ze 200 000 knih o teologii shromážděných v hlavní galerii Bibliotheque de Paris. Žasli nad pošetilostí lidské mysli, která osmnáct set let plodila vize, jež jediný záblesk rozumu odsoudil k zapomnění. Tehdy se psal rok 1 800 a teologie nebyla k ničemu.

Řekl jsem těm filosofům, jež tak pobavil neblahý osud těchto 200 000 svazků, že 400 000 pojednání lemující zdi filosofické galerie potká brzo tentýž osud.

Charles Fourier, Oeuvres completes, sv. 10, str. 21

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 6.9. 2010