Robert Fisk: Izrael se tiše stal členem EU, aniž by si toho kdokoliv všiml

2. 8. 2010

Smrt pěti izraelských vojáků při havárii vrtulníku v Rumunsku, k níž došlo minulý týden, se v novinách nikde skoro vůbec ani neobjevila.

Víte, ono se v Rumunsku odehrávalo vojenské cvičení NATO a Izraele. Tak to je v pořádku, že. Teď si představme, že by v Rumunsku při havárii vrtulníku zahynulo pět vojáků z Hamasu. Ještě teď by to tisk pořád vyšetřoval. Pozor, v žádném případě nesrovnávám Izrael a Hamas. Izrael je země, která z ospravedlnitelných důvodů vyvraždila před 19 měsící v Gaze 1300 Palestinců, z toho více než 300 dětí, zatímco zlovolná, krev chlemtající teroristická organizace Hamas usmrtila 13 Izraelců (z toho se tři izraelští vojáci zastřelili sami), píše Robert Fisk v deníku Independent.

Ale jedna paralela tu existuje. Soudce Richard Goldstone, významný židovský soudce z Jihoafrické republiky, rozhodl ve své zprávě pro OSN o krveprolévání v Gaze, která má 575 stran, že obě strany páchaly válečné zločiny. Samozřejmě Goldstonovu zprávu označili za "zločinnou" oprávněně rozhořčení stoupenci Izraele v USA, a tuto vynikající zprávu odmítlo sedm vlád Evropské unie. A tak vyvstává otázka: Jak je možné, že NATO se účastní válečných her s armádou, obviněnou z válečných zločinů?

Přesněji řečeno: Co si myslí Evropská unie, že dělá, když se lísá k Izraeli? David Cronin píše ve své nové knize o Izraeli: "Izrael si vytvořil za posledních deset let tak silné politické a hospodářské svazky s Evropskou unií, že se stal členským státem; už chybí jen oficiální potvrzení." Ano, byl to Javier Solana, špinavý vrcholný činitel evropské zahraniční politiky, který řekl loni, že "Izrael je členem Evropské unie bez oficiálního členství."

Skutečně? Jsme si toho vědomi? Hlasovali jsme pro to? Kdo dovolil, aby se to stalo? Ví to britský premiér Cameron? Asi ano, neboť se charakterizoval jako "přítel Izraele" poté, co Izrael zfalšoval britské pasy a vybavil jimi své vrahy, které vyslal do Dubaje.

Jak dál píše Cronin: "Zbabělství Evropské unie vůči Izraeli je v ostrém kontrastu s robustním postojem vůči masakrům spáchaným v jiných konfliktech." Po rusko-gruzínské válce r. 2008 vyslala EU například nezávislou misi, která měla zjistit, zda bylo porušeno mezinárodní právo, a požadovala mezinárodní vyšetření porušování lidských práv po válce Srí Lanky proti Tamilským tygrům.

V roce 1999 prodala Británie Izraeli, zemi okupující Západní břeh Jordánu i Gazu a stavějící protiprávní kolonie pro židy na arabském území, zbraně za 11,5 milionů liber, za dva roky se to zdvojnásobilo na 22,5 milionu liber. Evropská unie neprotestuje. V prvních tří měsících r. 2008 poskytla Británie licence Izraeli na zbraně za dalších 20 milionů liber - včas před izraelským útokem na Gazu. Většina zbraní se ovšem do Izraele dováží z USA.

Evropská unie financuje miliony euro projekty v Gaze. Tyto projekty pravidelně ničí izraelské zbraně, dovážené z USA. Takže evropští daňoví poplatníci financují projekty v Gaze, američtí daňoví poplatníci financují jejich zničení, pak Evropská unie financuje obnovu projektů v Gaze, a pak američtí daňoví poplatníci... Izrael už má mimochodem "individuální program spolupráce" z NATO a má přístup do počítačových sítí Severoatlantického společenství.

Konec konců je dobré, že máme tak spolehlivého spojence, jako je Izrael, i když je jeho armáda nedisciplinovaná cháska a někteří izraelští vojáci jsou váleční zločinci. Možná, že bychom měli požádat o spolupráci i organizaci Hizbollah, jen si představme, jak účinné by byly partyzánské taktiky organizace Hizbollah pro naše chlapce v Afghánistánu! A vzhledem k tomu, že izraelské vrtulníky Apache, vyráběné v Británii, často zabíjejí civilisty v Libanonu - například celou sanitku žen a dětí r. 1996, doufejme, že přesto Libanonci rádi pošlou přátelské pozdravy zaměstnancům britských zbrojovek.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.8. 2010