K sociální problematice -- péče o skutečně nemohoucí spoluobčany

2. 8. 2010 / Vladimír Hejnic

Souhlasím s Borisem Cvekem - "Bylo by podle mne velmi laciné svádět tuto amorálnost naší společnosti na současný kabinet, který ještě nezískal ani důvěru ve Sněmovně." Opravdu je to letitá záležitost, která byla vždy řešená na úrovni doby a dovolím si tvrdit, že ne vždy na vědeckých základech a podle potřeb a možností společnosti ve své době, ale možná i podle toho jak jednotliví "mocní" prožívali své osobní problémy a nahlíželi na svou osobní náhle nabytou tvrdou zkušenost.

Co mne k takovému tvrzení opravňuje? Osobní zkušenosti podpořené mnohými příklady z nejbližšího okolí a v neposlední řadě zveřejnění výše uvedených článků. S manželkou a syny jsme dvacet let prožili s těžce zdravotně postiženým synem, poté jsme s širší rodinou pět let pečovali o vážně nemocného otce a v současné době opět s širšími rodinami řešíme problematiku našich maminek s jejich problémy stáří.

Jsou to věci, do kterých jednotlivci i rodiny zpravidla vstupují bez přípravy, protože vše je případ od případu jiné a na problémy tohoto rázu mnozí raději dopředu nemyslí. O to připravenější by měla být společnost -- státní i nestátní instituce, výdělečné i příspěvkové organizace, instituce "chlubící se" charitativní činností, obce i vyšší státní celky, zkrátka poskytovatelé sociální péče i zákonodárci. Připravené reagovat na individuální problémy a obtíže klientů s rozdílnou podporou rodin, s rozdílnými schopnostmi přijímat péči. S rozdílnými možnostmi a schopnostmi klientů poskytnout náhradu za službu, která není nikdy laciná, která není nikdy návratná.

Jestliže jsem vyslovil souhlas s Borisem Cvekem ohledně absence politické odpovědnosti za stávající stav, není to bezvýhradný souhlas. Ve vládě jsou politici, kteří z hlediska vládní odpovědnosti nejsou nováčky a ostatní rovněž nespadli z měsíce. Na současném stavu má podíl celá politická reprezentace. Nečasova vláda proto, že začíná vládnout velkopansky a neomezeně, byť má omezený politický mandát. Opozice má svou odpovědnost ve své roztříštěnosti ale i v dluzích za dobu kdy opozicí nebyla a chovala se přibližně stejně jako stávající vládní koalice.

I proto je příprava důchodové reformy je ve stávajících představách koalice i opozice nepřijatelná s ohledem na to že vládní většina s parlamentní "dvojí opozicí" počítá jen ve výrazně omezeném rámci a všechny parlamentní strany jakoby nepředpokládaly využití připomínek neparlamentních stran, ale i občanů, kteří nejsou jejich voliči, nebo dokonce se z nejrůznějších důvodů voleb vůbec nezúčastnili.

Důchodový systém není jen systém rozdělení různým způsobem odložených peněz občanů na stáří, nebo nemoc. Je to i systém služeb státu nevýdělečného a nevratného charakteru, o kterých se pisatelé ve svých článcích zmiňují.

Zdůrazňuji, že tato oblast je výrazné politikum, ale politikum, které nemůže být řešeno jednou jedinou politickou reprezentací a v konkrétním období. Není to otázka charity, ale charakteru společnosti jako celku. Jednotlivec může selhat, ale společnost si to dovolit nemůže. Ta musí selhání jednotlivce eliminovat. Další zkušeností je, že sociální péče nebude nikdy dost dobrá, ale může být odpovídající aktuálnímu lidskému poznání a zkušenosti, byť v mírném zpoždění. Tomu však musí odpovídat celospolečenská shoda.

Vytisknout