Izraelský příběh

2. 8. 2010

27. července v 5.30 ráno dorazilo asi patnáct set izraelských policistů do beduinské vesnice al-Araqib na severu negevské opouště. Vyzbrojeni vodními děly a kanistry slzného plynu - které naštěstí nepoužili - doprovázeli buldozery, jež měly vesnici srovnat se zemí.

V předcházející noci přišlo několik izraelských mírových aktivistů, aby vyjádřili vesničanům podporu - policie je však ztloukla a zadržela.

Poté, co byli všichni obyvatelé doslova vyhnáni z postelí, buldozery začaly svou práci a během tří hodin zůstaly z obydlí jenom trosky.

Tak popsala celou "akci" dr. Yeela Ranaanová, členka Oblastní rady pro neuznané vesnice. Dr. Ranaan strávila sledováním akce celý den. "Pro vesničany to byl šok," zdůraznila. Stali se z nich bezdomovci - měsíc poté, co policie vyvěsila vyhlášku, že vesnici zdemoluje - navzdory tomu, že soudní řízení v celé záležitosti ještě není ukončeno. Jediní, kteří se radovali, byli Izraelci, jichž přijelo několik autobusů a kteří projevovali sympatie s policií.

Několik set obvatel vesnice al-Araqib usiluje o úřední uznání své vesnice už od vzniku Izraele jako státu v roce 1948. Počátkem 50. let, když je z jejich pozemků vyhnala armáda, byli nejdříve pokutováni za "pobyt na cizí půdě". Izraelská vláda totiž neuznává jejich nároky na půdu, na níž bydlí a kterou užívají, protože potvrzení o placení daní tureckým úřadům z doby dávno před vznikem Izraele není pro Izrael dostatečným dokumentem.

Přitom v Izraeli žije asi 110 000 palestinských Beduinů v tzv. neuznaných vesnicích, 80% z nich právě v negevské poušti. Jelikož vláda odmítá uznání vesnic, odmítá také poskytovat jim veřejné služby jako je voda, elektřina, silnice, školy a odvoz odpadu.

Uvedená Oblastní rada pro neuznané vesnice vydala po demolici vesnice al-Araqib tiskové prohlášení, v němž mj. konstatuje: "Vyhlášeným účelem destrukce je usnadnit plány Židovského národního fondu na půdě vesnice založit les. Považujeme demolici za trestuhodný čin.

Beduinští obyvatelé Izraele nejsou nepřátelé a zalesnění Negevu není oprávněnou záminkou ke zničení komunity staré více než 60 let, zbavit obyvatele jejich majetku a oloupit stovky izraelských obavtel, mužů, žen a dětí, o jejich základní práva. Tento akt státních úřadů není "výkonem práva, je to akt války, jaký bývá podniknut vůči nepříteli."

Dr. Ranaanová přirovnala situaci v al.Araqibu k situaci jiné beduinské vesnice, Twail abu Džarval, jež byla v posledních několika letech demolována asi čtyřicetkrát.

"Izraelská vláda chce ničením obou vesnic dát příklad. Izrael chce zjistit, kolik síly je třeba použít, aby obě vesnice evakuoval a sropvnal se zemí." V al-Araqibu mezitím už obyvatelé postavili několik stanů a zůstávají na různých místech, dokud nebude každá rodina mít prozatímní obydlí. Jsou si přitom vědomi, že je čeká asi více než jedna další demolice. Dr. Ranaanová dodává: "Důležitý je mezinárodní nátlak na izraelskou vládu. Mohou přijíždět dobrovolníci na návštěvu, mohou se připojit k vesničanům při jejich páteční modlitbě. Čím více lidí je podpoří, tím silnější se budou cítit. Jakmile by jednou byl zlomen jejich odpor, ztratili by všecko."

Další podrobnosti lze zjistit ZDE. Zpracoval Štěpán Steiger

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.8. 2010