Víra, strana kouzelníků TOP09 a studentské volby

25. 5. 2010

Je mi to opravdu líto, ale připadám si jako Kassandra. Když byli mí spolupracovníci v roce 1968 bez sebe nadšením z Pražského jara (pracovala jsem v Léčivech), chodila jsem od května po fabrice a říkala kolegům - teď jsi, moulo, nadšenej, a co budeš říkat, až přijdou Rusové? A odpověď zněla - to se nikdy nestane, to by Američani nikdy nedovolili... A pak na mně koukali, jak kdybych si je pozvala já. Jenže se s tím dalo počítat. Můj původní popud, než jsem začala o následcích uvažovat, byl sice ryze iracionální - nevěřila jsem Alexandru Dubčekovi, byl dvojníkem francouzského krále Karla VII., dauphina Jany z Arku. Ale konečný výsledek mi dal za pravdu, píše Miroslava Obermajerová.

Když v roce 1989 chodili mí spolupracovníci zvonit klíči na náměstí, snažila jsem se jim vysvětlit, že nemají o následcích ani ponětí. A oni mi říkali, že jsem jak ti husiti, taky proti všem, jak bude všechno krásné a fajn a všichni budou nadšeně pracovat pro stát a republiku a šťastnější budoucnost. A byli uražení, když jsem jim tvrdila, že jak kdo a jak pro koho a že o těch lidech, co se derou nahoru, nic nevědí, ale já že některé z nich znám.

V obou případech podlehli obyčejní lidé víře - bez znalostí, bez prověření, bez střízlivého pohledu na věc. Mysleli to dobře, měli naději, kterou někdo zklamal z neschopnosti nebo zneužil z vypočítavosti.

A teď tedy k současnosti.

Když jsem zjistila, že studentské volby organizoval Člověk v tísni, pochopila jsem, že je to příznačné. Účastníci jsou skutečně v tísni, i když si to neuvědomují. Uvěřili všem reklamním žvástům, bez zkušeností, bez prověření, bez střízlivého pohledu. Představují si sami sebe jako věčně mladé, bohaté a úspěšné. Neuvědomují si, že nahoře pro ně všechny místo není a nebude.

Zatím je ani nenapadlo, že by mohli onemocnět, nenajít práci (a to ani mizerně placenou), a také zestárnout.

Je mi jich líto, probuzení pro mnoho z nich bude pravděpodobně otřesné.

Konfrontace takřka náboženského fanatismu s realitou taková bývá.

Co se týká té inteligentní, vysokoškolsky vzdělané paní z článku Adama Votruby, to je ten samý případ... Víra bez jakéhokoli podkladu je iracionální, a důvod, ale já přece nemůžu volit ČSSD, je na úrovni dětí ve škole - já přece nemůžu mluvit s Mařenkou, Franta s ní taky nemluví, ona nemá ty správné boty a ani mobil.

A tak mi ti lidé, kteří budou volit stranu, která je nakonec převálcuje, jen proto, aby byli in a cool, připadají jako Buridanův osel, jen s tím rozdílem, že na jejich větší hromádce je to seno shnilé. A ti, kteří ji volí proto, že uvěřili všem těm blábolům, kterými nás krmí většina sdělovacích prostředků navrhuji, aby konvertovali k nějakému náboženství - pro víru mají dokonalé předpoklady. Chápu, že ji volí ti, kteří se napakovali. A ostatním navrhuji, aby si dali na hlavu mokrý ručník, sedli si a chvilku vzpomínali, co všechno věrozvěsti nových, nezadlužených časů udělali, z čeho se vykroutili, k čemu kývali a co všechno rozfofrovali.

A taky se někdy zkuste na internetu podívat na fóra o knihách. Velmi oblíbený je Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Ale kdo z těch čtenářů ví, že napsal také knihu Lidé z propasti? A kdo ji četl? Spousta lidí viděla film Kdo seje bouři se Spencerem Tracym. Dal si někdo z nich práci přečíst si životopis Clarence Darrowa?

A tak vám přeju klidnou cestu k volbám. A aby nebyl výsledek jako v tom vtipu - Kdy bude líp? Už bylo...

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 25.5. 2010