Čtěte proboha volební programy!

Strana kouzelníků TOP 09

18. 5. 2010 / Adam Votruba

Na doporučení Pavla Stránského jsem si přečetl volební program strany TOP 09, ačkoliv mě doposud tato strana příliš nezajímala. Nelze pochybovat o tom, že jde o stranu, která předjíždí ODS zprava. Její předvolební taktika spočívá na strašení státním dluhem. Co nám ale vlastně chystají podle svého programu? Našel jsem z něm pár zajímavých bodů:

1) Bude prosazována větší finanční spoluúčast pacientů při hrazení zdravotní péče. Nárůst má být maximálně o 3 % ročně, což může znamenat za jedno volební takřka dvojnásobek (z dnešních 14 % na 26 %). Jen o pár řádků výše se nám přitom slibuje, že nárůst spoluúčasti nebude skokový. Cituji:

"Nárůst spoluúčasti nebude skokový, ale bude realizován postupnými kroky. [...] Spoluúčast, která tvoří v současnosti zhruba 14 % celkových výdajů [...], bude růst maximálně o 3 procenta ročně."

2) Standardně se nám slibuje školné na vysokých školách, spolu s tvrzením, že se zvýší dostupnost vzdělání pro děti ze sociálně slabších rodin. Toto tvrzení už mám tendenci považovat za oblíbený pravicový vtip. Samozřejmě, že sociální dostupnost má zvýšit systém půjček a nikoliv školné, ale i tak by o správnosti této "informace" bylo lze s úspěchem pochybovat. Jistě na tom vydělají banky, které by zřejmě dostaly na studentské úvěry státní garance. Sotva však to bude motivovat ty, kteří budou tyto půjčky splácet z absolventského platu ve školství či ve vědě. Školné je přitom v programu eufemisticky nazýváno newspeakovým pojmem "osobní motivace studenta". Cituji:

"Vláda navrhne efektivní systém stipendií a půjček, umožňující financovat všechny náklady na vzdělání tak, aby žádný talent nebyl ztracen ze sociálních důvodů. Pro zvýšení úrovně vysokoškolského vzdělání současně zavedeme osobní motivaci studenta (školné) jako součást zmíněných nákladů na vzdělání."

3) Slibuje se větší autonomie vědeckých a výzkumných institucí. V praxi má tato autonomie vypadat mj. tak, že do řízení těchto institucí přijdou profesionální manageři a financování bude závislé na výkonu těchto institucí, tj. na měřitelné kvalitě a kvantitě jejich vědeckých výsledků a na tom, zda plní nově zavedené "výkonnostní smlouvy".

4) Slibuje se nám, že problémy způsobené hospodářskou krizí nebudou řešeny pouze na úkor některých sociálních skupin. Cituji:

"Vláda nebude řešit důsledky ekonomické krize na úkor té či oné společenské skupiny či vrstvy občanů. Rozhodně odmítá ideologické klišé, které z tzv. bohatých činí viníky chudoby tzv. chudých."

Zároveň se však chystá snížení mezd ve státním sektoru o 10 % a jejich zmrazení na 3 roky a snížení sociálních dávek o 10 % a jejich zmrazení na 3 roky. Zřejmě zaměstnanci ve státním sektoru netvoří sociální skupinu. (Bohatí budou zřejmě dost postiženi už tím, že jim za stávajícího stavu nelze snižovat daně, jak se praví na jiném místě programu.)

5) Na plnou podporu v nezaměstnanosti nebude mít nárok ten, kdo podá sám výpověď nebo ukončí pracovní poměr dohodou, také ten, kdo bude propuštěn pro pracovní nekázeň, a ten, kdo neodpracuje 20 hodin týdně veřejných prací. Toto lze pochopit nejspíše tak, že kdo bude trpět šikanou na pracovišti, bude muset holt něco vydržet. V žádném případě se nedoporučuje odcházet do nejistoty, což národ jistě zocelí.

Z těchto navrhovaných opatření mi vychází, že strana TOP 09 je stranou kouzelníků. Považte si, že zavedou školné a zajistí, aby žádný talent nepřišel nazmar ze sociálních důvodů. Sníží platy ve státním sektoru i sociální dávky a zároveň zajistí, aby problémy hospodářské krize nebyly řešeny na úkor žádné sociální skupiny. Spoluúčast pacientů nezvednou skokově, ale jen na necelý dvojnásobek. Nakonec zavedou přísnější kontrolu činnosti vědeckých institucí a zároveň zvýší jejich autonomii. (I když svědčí možná o mojí naivitě, že jsem tuto autonomii pochopil jako nezávislost na státu; možná tím byla myšlena spíše nezávislost na Akademii věd a jiných obskurních organizacích.)

Vraťme se však ještě ke státnímu dluhu. Od TOP 09 to byl geniální tah, že postavila svou předvolební kampaň na strašení státním dluhem. Strach je mocné politikum. TOP 09 v tom dokonce získala nečekanou mediální podporu z Řecka. Lidem lze snadno prezentovat představu, že rozpočet státu by měl být vyrovnaný, podobně jako rozpočet rodinný. Mezi oběma rozpočty jsou ovšem rozdíly, třeba už v tom, že rodina nemá vlastní měnu. Můj osobní názor je takový, že problém zadlužení souvisí více s nastavením současného finančního systému než s hospodařením státu. Nevím alespoň o žádné vyspělé demokratické ekonomice, která by žila bez státního dluhu, což je na pováženou. TOP 09 má zřejmě ambice dokázat světu, že to jde. Nejméně zadlužené jsou zpravidla totalitní režimy, např. Čína nebo KLDR. (Pokud by měl někdo zájem porovnat zadlužení různých zemí, jsou k dispozici informace ZDE nebo stručnější český výběr ZDE.

To neznamená, že jsem proti rozpočtové kázni, ovšem razantní snížení státního dluhu může být z makroekonomického hlediska podobně nebezpečné jako řecká rozhazovačnost. (Nemluvě o dnes oblíbených způsobech šetření, kdy se v důsledku krácení mzdových výdajů státu propustí zaměstnanci a jejich práci pak musí pro státní organizace vykonávat za dražší peníze soukromá firma.)

Michael Hauser psal nedávno na Deníku Referendum o tom, jak lidé, kteří mají ve skutečnosti levicové preference, nechtějí levici volit kvůli iracionálnímu odporu k Paroubkovi. Měl jsem o tom ve své naivitě jisté pochybnosti. Před pár dny mi řekla jedna má známá, že bude patrně volit TOP 09. Položil jsem jí otázku, jestli ví, co má tato strana v programu. Když jsme se bavili o konkrétních věcech, tak z toho nakonec vyplynulo, že by byla pro docela jiná opatření, než navrhuje tato strana (např. pro progresivní zdanění). Řekl jsem jí, že to, co chce, mají v programu např. ČSSD nebo komunisti. Odpověď byla: "No jo, ale já přece nemůžu volit ČSSD." Nakonec uznala, že je spíše středolevicový volič. Nemohla však volit ani SPOZ, protože se jí zase nelíbil Miloš Zeman.

A to je další důvod, proč tvrdím, že TOP 09 je stranou kouzelníků, když dokáže s pravicově fundamentalistickým program oslovit levicové voliče.

Podle čeho naši občané vlastně volí, když výše popsaným způsobem dokáže uvažovat inteligentní vysokoškolsky vzdělaná žena? To je samozřejmě jen řečnická otázka, existují politologické studie, které na ni hledají odpověď. Na závěr tedy mohu každému jen doporučit, aby četl volební programy. Je to zajímavé čtení.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 18.5. 2010