Předvolební účtování

25. 5. 2010 / Jan Hradil

Nejprve o penězích, o kterých jde vždy až v poslední řadě...

Bývalé vládní politické strany, a zejména ODS a TOP 09, rozjely hru s voliči, v jejíž první fázi neodpovědným (ale zjevně úmyslným) "hurá" přístupem zlikvidovaly část daňových výnosů státního rozpočtu a nyní, ve druhé fázi, přesvědčují ty, kteří mají hluboko do kapsy, že to musejí zaplatit. Z dlouhodobě proklamovaných cílů těchto stran, nebo jejich osobností vyplývá, že jsou tyto strany vedeny účelem změnit koncepci systému přerozdělování tak, aby byly veřejné rozpočty financovány převážně středně a nízko příjmovými kategoriemi obyvatel pracujícími v zaměstnaneckém poměru (o kterých Topolánek řekl, že stejně dnes žádné daně neplatí), a aby byly rozpočtové prostředky rozdělovány převážně mezi výše-středně a vysoko-příjmové kategorie osob, zejména prostřednictvím štědrých zakázek a outsourcingu veřejných služeb, na úkor náležitého odměňování státních zaměstnanců a zajištění sociálních funkcí státu.

První fáze spočívající v likvidaci rozpočtových příjmů probíhá již čtvrtým rokem. V rozpočtu nám za poslední rok chybí nějakých 250 miliard. Dnes je průzračně jasné, že tato "díra" byla způsobena mimo jiné následujícími opatřeními Topolánkovy vlády. Čísla zmiňovaná jsou vyjádřením ušlých ročních příjmů veřejných rozpočtů:

• snížení zdanění nejvyšších příjmových kategorií. Odhaduji na 50 miliard korun. Slyšel jsem sice o vyšších ztracených výnosech, ale na druhou stranu byla rovněž zvýšena daň níže-středně příjmových skupin, takže se držím minimálního odhadu.
• zrušení registračních pokladen. Odhaduji ušlé výnosy až na 5 miliard korun.
• zrušení finanční policie, respektive rozehnání a rozpuštění příslušného specializovaného oddělení policie. Krátkodobě odhaduji až na 2 miliardy korun, střednědobě mnohem vyšší výnos v řádu desítek miliard korun ročně.
• odstoupení od arbitráží: Arbitráže, ve kterých Kalouskovo ministerstvo za podivných okolností přistoupilo na smírné vyrovnání, i když ČR měla právně převahu. Odhaduji až na 10 miliard korun.
• zvýšení nákladového paušálu živnostníků. Podíl těchto "paušálních nákladů" pro účely výpočtu daně z příjmu ze samostatně výdělečné činnosti byl zvýšen až na 80 % z takto docílených příjmů, a to i mimo zemědělské činnosti. Dokonce i jeden taxikář v Praze mi to vykládal s tím, že teď už neplatí skoro žádné daně, a klepal si na čelo... Ztrátu daňového výnosu odhaduji na nejméně 10 miliard korun.
• otevření cest k legálním vývodům peněz do daňových rájů. Dohoda o zamezení dvojího zdanění s Lichtenštejnskem sice byla podepsána Kohoutem, ale s podporou Fišerovy vlády. Tato dohoda však byla vyjednána ještě Schwarzenbergem. Těžko odhadnout, daňové ztráty mohou dosahovat výše 10, ale také 50 miliard korun.

Samotná uvedená opatření, která rozhodně nejsou vyčerpávajícím výčtem obdobným způsobem ušlých daňových výnosů, a představují jen velmi střízlivý a zdrženlivý kvantitativní odhad dopadů na státní rozpočet, daňové poplatníky ročně stojí (bez úroků a nákladů na dluhovou službu) kolem 100 miliard korun. Knížecí a Kalouskova úspora 500 milionů na sociálních dávkách (10 % jejich finančního objemu) se ve srovnání s prvně uvedenými čísly jeví nanejvýš nespravedlivá, a uhradila by jim tak náklady na pár zahraničních cest a nějaké ty rauty. Kdyby ODS a Kalousek v konjunktuře v souladu se svými současnými poučkami spořili a neprosazovali politiku rozpočtově deficitních opatření, nemluvě o škodách způsobených přímým konfliktem zájmů pana Řebíčka na postu ministra dopravy, či vypsáním gigantické ekologické zakázky Kalouskovým ministerstvem za 114 miliard korun, byla by rozpočtová sekyra ve výši "pouhých" 150 miliard v době celosvětové krize velmi dobrým výsledkem. A státní dluh by se rovněž pohyboval v jiných procentních pásmech.

Nově je třeba zmínit zavedení elektronických vinět, které prosadila ve sněmovně pravice, a zejména ODS a TOP 09, na návrh Slamečkova miniterstva. Týdeník Ekonom odhaduje, že státní rozpočet v příštích letech přijde o zhruba 20 miliard korun ZDE. Zavedením elektronických vinět bude nejspíše pověřena firma Kapsch, která po podepsání této smlouvy bude pro český stát provádět zakázky již ve výši 40 miliard korun.

V současnosti jsme zároveň svědky druhé fáze pravicové hry na hospodaření, v níž pravice v neposlední řadě prostřednictvím složenek dokonce mezi lidmi vyvolává dojem, že musí každý -- bez ohledu na svou příjmovou situaci -- uhradit vytvořený státní dluh stejným (tedy nikoliv poměrným) dílem. Vůči sociálně slabým je třeba postupovat obzvláště tvrdě. Proč jim přiznávat právo na to, aby za ně zaměstnavatel odváděl řádné příspěvky na důchodové nebo zdravotní pojištění? Proč jim přiznávat právo na bezplatnou péči a bezplatné vzdělání? Socky...

Střípky z předvolebního politického spektra...

Výše uvedené skutečnosti, jejichž celkový kontext a dopad je médii, a zejména naším veřejnoprávním médiem, systematicky rozmělňován, je třeba doplnit o zmínku o volební strategii dvou hlavních pravicových stran (ODS 09), strategii, která je od počátku zřejmá, jen se této otázce média opět účelově vyhýbají. Konkrétně považuji za zjevné, že TOP 09 je společný projekt Kalouskových kruhů a nejvyšších kruhů ODS, který pohltil ty lidovce, jež by stejně dříve či později přestoupili do ODS, a jehož účelem je nachytat ty bývalé voliče ODS, kteří tuto stranu z různých důvodů nechtějí v těchto volbách volit ZDE. Je třeba si však uvědomit, že tyto dvě strany mají v současnosti dohromady více hlasů než opoziční ČSSD, takže tato strategie očividně funguje. Její úspěch mi potvrzují i mnohé hlasy z mého okolí podporující TOP 09. Troufám si dokonce odhadnout, že se strany ODS a TOP 09 možná už v příštím volebním období spojí a Kalousek se stane předsedou ODS, ledaže na něj někdo do té doby vytáhne nějakou velkou "špínu". Při dnešní moci médií a Kalouskových řečnických schopnostech ale není nic nemožné...

Pokud jde o hlavní opoziční stranu ČSSD, i ta by se měla zejména uskromnit v oblasti zadávání veřejných zakázek (o tom svědčí například podpis smlouvy na dodávky zbytného vojenského materiálu -- Pandurů - za Paroubkovy vlády), respektive se zaměřit na ty veřejné zakázky, které pro domácí ekonomiku přinášejí nejvyšší multiplikační efekt. ČSSD je rovněž do určité míry handicapována díky vytvořenému image jejího předsedy. Paroubkova introvertní povaha, spolu s našimi nekvalitními a zaujatými médii nám ani nedávají moc příležitostí poznat, jaký předseda sociální demokracie vlastně je v soukromí. Nicméně, moje představa sociální demokracie je představa široké levicové strany, v níž bude dost prostoru pro různé marxistické i nemarxistické, konzervativní i liberální proudy, ale jak Zeman, tak Paroubek svou politikou vypudili ze své strany schopné a svým podnětným názorem důležité sociální demokraty, kteří v současné politice chybí (např. Jičínský, Laštůvka, samotný Zeman odešel spíše z vlastní ješitnosti). Paroubek se dokonce snažil do čelních míst strany prosadit některé pochybné osobnosti (Brožová) bez ohledu na vnitrostranické postupy a bez ohledu na erudici těchto osob a jejich zásluhy pro sociální demokracii. Jiří Paroubek by částečně díky příslušným rysům vlastní osobnosti, a částečně díky štvanici, které je dlouhodobě podřízen, zjevně nebyl ideálním kandidátem na příštího prezidenta, ale samozřejmě není jisté, jestli takové ambice vůbec má. Každopádně o tom diskrétně mlčí...

Komunisté navzdory a zároveň díky jejich zesílenému démonizování v posledních letech sledují neextrémní a nikoliv nerozumnou politiku. Ve skutečnosti však je tato strana zvláštním historickým pozůstatkem, který mimo občasných humanistů sdružuje i stalinisty a národní socialisty. Základním axiomem evropské větve komunismu byl vždy internacionalismus a jakýsi předchůdce moderního komunitarismu, kterých je však v komunistické straně jako šafránu. Se sociálními demokraty tak mají komunisté méně styčných bodů, než by se mohlo na první pohled zdát.

Lidovci (ta "hodnější" část bývalé vládní KDU-ČSL) si snad zaslouží hlas jen proto, aby byl Ludvík Hovorka i v příští sněmovně. Věrohodnost Cyrila Svobody značně trpí, a to nejen ve světle případu s "jeho" pražským domem. Významnějším faktorem odlivu voličských preferencí je bezpochyby nově objevená levicovost křídla ČSL, jelikož levicoví křesťané nebo levicoví konzervativně založení občané již dávno volí jiné strany. Předsedu KDU-ČSL od jeho stálé voličské základny možná odcizuje i skutečnost, že není z jižní Moravy. Další existence lidovců jako parlamentní strany jistě bude jednou z těch morbidnějších aspektů sledování výsledků parlamentních voleb 2010.

Zelení se po volbách v roce 2006 zachovali stejně jako nyní Nick Clegg v Británii, když se spojili s "ďáblem". V případě našich zelených se ukázalo, že je jejich strana v rukou pravicových (ekonomických) liberálů, které jsou pro podíl na rozhodovací moci ochotni zpronevěřit se zelené i demokratické ideologii tu ve jménu efektivního prosazování politického postoje vlády v parlamentu, tu ve jménu boje proti komunismu (dvacet let s křížkem po funuse), tu ve jménu ochrany vlastnického práva (rozhodně se nijak nesnažili ulevit ovzduší na Ostravsku, s průmyslem i bytovým fondem ovládaným Bakalou). Snad se Cleggovi nestane něco podobného, avšak nemohu se zbavit pocitu, že v příštích volbách Spojeného království jej čeká dramatický propad voličských preferencí.

Z českých neparlamentních stran mne zaujala osobnost Ivana Bartoše, předsedy Pirátské strany. Kdyby ta převládající část "pirátů" zastupovala sice radikální, ale poměrně informované a progresivní postoje svého předsedy, měla by velký potenciál přinést do současné politiky zajímavá a důležitá společenská a hospodářská témata. Osobně nevěřím, že se dostanou do příští sněmovny, ale dostatečný počet hlasů by jim mohl pomoci k financování rozvoje jejich dalších aktivit.

Volební pat...

Vše míří k volebnímu patu. Jde jako při všech posledních parlamentních volbách o hodně. Výsledky voleb v ČR přitom ukazují, že se u nás ve volbách do poslanecké sněmovny dlouhodobě nedaří malým stranám, jelikož pod masáží závěrečného urputného souboje mnoho voličů malých stran nakonec věnuje své hlasy těm velkým zaběhnutým. Myslím si proto, že možný volební zisk Věcí veřejných netřeba přeceňovat. Mohou být ale přesto při sestavování vlády jazýčkem na vahách, a to ke škodě obou velkých stran, a vzhledem k povaze VV jako ekonomicky zájmového sdružení možná i ke škodě celé ČR.

V této situaci je sociální demokracie oproti pravici znatelně oslabena, jelikož pro podstatnou část její členské i voličské základny není koalice s komunisty přijatelná, zatímco na pravici jsou dva největší subjekty úzce provázány. Případné vítězství levice, které je podle mého názoru nutné, mimo jiné za účelem zabránění či alespoň zpomalení privatizace sociálního státu, se tak nejspíš ukáže jako Pyrrhovo vítězství. Jakákoli příští vláda ČSSD bude nestabilní, ledaže uzavře opoziční smlouvu s ODS... Jak napsal Alexandr Mitrofanov v pátečním Právu, v Lidovém domě by už takové povolební scénáře měli mít promyšlené. Ve skutečnosti však bude stačit, když opráší staré povolební scénáře z let 1998, 2002 a 2006...

Vytisknout