V Česku je zákonem povoleno stahovat si zadarmo filmy z internetu

25. 5. 2010 / Ondřej Zajíček

Oproti některým západním státům existuje v českém autorském zákoně rozsáhlá oblast volného užití (§ 30 autorského zákona). Volné užití je takové užití díla, které nezasahuje do práva autora. Za určitých podmínek (pro osobní potřebu, ne program či databáze, dílo je zveřejněné ...) mezi volné užití patří i vytvoření rozmnoženiny díla, kam spadá i stáhnutí díla z internetu. Autoři mají v souvislosti s touto činností (jako kompenzaci) nárok na odměnu řešenou na základě kolektivní správy autorských práv placené z autorských poplatků vybíraných při prodeji zařízení a nosičů (§ 25 autorského zákona).

Vyskytoval se názor, že výše zmíněné vytvoření rozmnoženiny díla lze jako volné užití považovat pouze v případě, že je provedeno z 'legalního' zdroje a nikoliv ze zdroje sdílícího díla v rozporu s autorským zákonem. V loňském usnesení Nejvyšší soud ale vcelku jasně vyjádřil, že na 'legalitě' zdroje v tomto ohledu nezáleží:

"Dále považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že jak také vyplývá ze znění ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) autorského zákona, nelze z něj dovozovat, že se omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu vztahuje pouze na pořízení rozmnoženiny z originálu díla nebo z jeho legálně zakoupené kopie pořizovatelem rozmnoženiny, neboť v rámci omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví toto ustanovení nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro osobní potřebu pořizovat. Může se tedy jednat jak o originál, tak i o rozmnoženinu díla, přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženinu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem. Tato skutečnost nemůže sama o sobě, pokud autorský zákon nestanoví jinak, změnit právní povahu aktu pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu, jež je autorským právem aprobované, což samozřejmě nemá žádný vliv na vznik autorskoprávní a případně i trestní odpovědnosti za předchozí porušení autorského práva. Ustanovení § 30 autorského zákona totiž ani nestanoví podmínku 'oprávněného uživatele' jak to činí autorský zákon v jiných ustanoveních, např. § 36 nebo § 66"

Ještě je třeba zmínit, že ačkoliv samotné stáhnutí autorského díla z internetu může být i v případě 'nelegálního' zdroje legální, některý peer-to-peer software (např. Bittorrent) standardně při stahování stahovaná data dál sdílí, což již mezi volná užití určitě nepatří a nejspíš jde o nelegální činnost. Na druhou stranu je otázka, zda konkrétně v případě Bittorrentu vzhledem k mechanismu jeho fungování by se neaplikoval § 38a (1a) o přenosu díla počítačovou sítí přes prostředníka.

Ačkoliv nejsem právník a výše zmíněný text nelze považovat za odborný právní rozbor, Jan Čulík a jeho článek také ne. Vyjádření advokáta k této problematice je třeba ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 25.5. 2010