Klaus má čas na hokej, na povodně ne

25. 5. 2010

Mohu se jen ztotožnit s názory pana Štěpána Šafránka, uveřejněnými v jeho článku na internetovém portálu Neviditelný pes, kde se mimo jiné uvádí následující, cituji:

"..je otázkou, proč se vlastně prezident vzpírá osobnímu angažmá v regionu postiženém přírodní katastrofou. Nikdo by po něm přeci nechtěl, aby přenášel pytle s pískem jako dlažební kostky ve své vzpomínce z raného dětství, kdy ve čtyřech letech pomáhal povstalcům s budováním barikády. Přítomnost prezidenta nemívá praktický význam už z principu, ovšem o to důležitejší by měl být její význam symbolický."

Budeme-li se držet logiky prezidentova zdůvodnění, pak stejně tak není třeba, aby se účastnil hasičského bálu v Lánech, pokládání věnců k Českému rozhlasu či pohřbu polského prezidenta. Hasiči si zatancují a zahrají tombolu i bez Václava s Livií, hrdinové boje o rozhlas se sejdou na Vinohradské třídě jako každoročně, aniž by je dojala nedávno přiznaná prezidentova účast v Pražském povstání, a ani tělesné ostatky manželů Kaczyńskych by bez přítomnosti Václava Klause u jejich rakví jistě nebyly ponechány na pospas dravé zvěři.

Tyto namátkou připomenuté události i mnoho dalších podobných v prezidentském programu mají jedno společné: proběhly by zkrátka tak jako tak, ať už by si na ně hlava českého státu našla čas či nikoli. Proč tedy pan prezident místo účasti na nich nešel raději hrát tenis a nespokojil se se zdravicí přes televizní obrazovku, jako v případě aktuální povodně? Potřebují snad lánští hasiči, pamětníci květnové revoluce či truchlící Poláci morální podporu našeho prezidenta více, než beznadějí zdeptaní obyvatelé zaplavených oblastí?

Nedovedu si představit nikoho, kdo by potřeboval dodání odvahy a naděje víc než člověk, jenž podruhé v životě přišel o dům při stoleté vodě, která udeřila po třinácti letech a může přijít kdykoli znovu. A nedovedu si představit nikoho vhodnějšího ke stisknutí zablácené ruky a třeba i vyslovení příslibu, že se vahou svého úřadu zasadí o to, aby efektivní protipovodňová opatření neskončila znovu kdesi u ledu, než osobu prezidenta.

Pan prezident se umí osobně angažovat a dobře víme, že výkon své funkce neomezuje na kladení věnců. Byl-li ochoten přivazovat se řetězem, aby zabránil vlastním tělem stavbě Národní knihovny na Letné, jistě by pro něj angažmá v holinkách nemuselo být jen trapným producírováním se po hrázi rybníka a mohlo by vyústit v účinný apel na instituce, odpovědné za realizaci opatření proti povodním. A to včetně opatření nejradikálnějšího, které se bez silné politické podpory neobejde.

Kdo jiný než Václav Klaus, přívrženec konceptu adaptace na změny klimatu, by měl nahlas říci a politicky obhajovat věc tak nepopulární, jako že jediná rozumná věc je zkrátka v záplavových oblastech opakovaně ničená sídla už neobnovovat? A že úlohou státu je postiženým lidem zajistit takové podmínky, aby své domy mohli vybudovat jinde, nikoli sypat peníze do předem ztraceného podniku?

Není třeba, aby jako doposud stavební úřady složitě zkoumaly, která lokalita spadá do zapovězené oblasti a která ještě ne, a aby čelily nátlaku a žalobám obyvatel, kteří se nechtějí smířit s opuštěním rodné obce. Tuto nevděčnou práci přeci zadarmo odvedou pojišťovny: pokud odmítnou nějakou nemovitost pojistit proti povodni, prostě na tom místě nemá stát. Tečka. Kdo ale prosadí patřičnou legislativu, když ani nadstranický prezident, nebojící se konfliktů, nemá zájem toto téma otevřít?

Pokud se bahnem Troubek odmítl brodit ve všech anketách oblíbenosti politiků vítězící prezident, uvolnil tím prostor jiným, kteří se rádi předvedou s vidinou poposkočení o několik míst dopředu na volební kandidátce, aniž by měli jakýkoli potenciál reálně pomoci tolik potřebným a zoufalým lidem... konec citace.

Můj osobní názor je, že jestli prezident neměl tolik odvahy a morální síly, aby byl schopen přijet se přímo podívat na místa zasažená povodněmi, aby dodal odvahu a naději místním lidem a udělal si pravdivý obrázek o situaci a rozsahu škod, zejména proto, aby se on sám stal iniciátorem legislativních změn, které by umožnily těmto lidem vybudovat své domy někde jinde a aby konečně dal slib, že se zasadí o to, aby efektivní protipovodňová opatření neskončila znovu kdesi u ledu, pak opravdu nechápu, tu dávku drzosti a arogance vůči těmto lidem, kterou ukázal těmto lidem tím, že neváhal odjet do Německa, sledovat tam finálové utkání Rusko-Česko a následně předávat medaile vítězným českým hokejistům. I když jsem se snažila porovnat význam morální podpory, kterou osobní účast pana prezidenta bezpochyby je, pro občany postižené povodněmi a pro české hokejisty na finálovém utkání mistrovství světa, vždy mi vychází důležitější osobní kontakt a podpora lidí postižených povodněmi, kteří jsou mnohdy opakovně ve velmi těžké až kritické situaci.

Z tohoto důvodu považuji vyýše uvedené vyjádření pana preziádenta k neúčasti jeho osoby v místech postižených povodněmi a jeho následnou účast na finálovém utkání mistrovství světa za selhání hlavy státu a výsměch všem postiženým občanům.

Vytisknout