Logický rozpor

11. 5. 2010 / Martin Škabraha

Glosa Borise Cveka o tom, že nelze žít s komunisty zkreslenou verzí historie" obsahuje logický rozpor. Na jedné straně odmítá perspektivu pamětníků jako zaujatou a proti ní staví perspektivu (kritické) historie (jako vědy). Jenže právě tuto perspektivu opouští v pointě svého příspěvku, když píše: "Účast Britů, Němců, Američanů a Francouzů na těchto oslavách chápu jako uzavření studené války a snahu o to najít s Moskvou novou úroveň vztahů. Čech, Polák, Slovák, Rumun atd. však účastí na takové oslavě jen pošlapává a retušuje svou historii, možná ze strachu o dodávky plynu..."

Autor se tváří, že překonává zaujatou perspektivu přímých účastníků a hovoří hlasem historie - jenže pojem "naše historie" není ničím jiným než další formou zaujaté paměti, o níž se ovšem BC v tomto případě zřejmě domnívá, že je zaujatá "správně", že je, řekněme, potvrzena vědecky ("když se řekne A, mělo by se říct také B" - to je řeč logiky a "tvrdých faktů").

Předpokládaná dualita (spontánní) paměť vs. (metodologicky vědecká) historie je ale neudržitelná. Každá paměť je konstrukcí, ty její formy, které se často skrývají pod pojmem "naše historie" dokonce nebezpečnou, neboť značně autoritativní konstrukcí, která odmítá vlastní vnitřní pluralitu.

A na druhé straně, (vědecká) historie nemůže být ničím než prací s pamětí, reflektující ovšem pluralitu těchto pamětí a hledající vůči jejich absolutním nárokům relativizující kritické stanovisko.

To se snažil naznačit i Miloš Kaláb, když proti dějinám komunismu, poznamenaným mj. Stalinovým hladomorem na Ukrajině, postavil britskou koloniální okupaci Indie. Ač to přímo nezmiňuje, i tyto dějiny jsou poznamenány obrovskými hladomory, jejichž oběti jdou mnohdy prokazatelně na vrub zcela vědomé britské politice, odmítající zatěžovat "přehnanými" humanitárními požadavky své imperiální zájmy.

Je to důvod označovat British Empire za "říši zla"? Z pohledu účastníků a jejich paměti to dává smysl, "historický pohled" je tu ale od toho, aby nás učil takové perspektivy relativizovat a rozumět dějinám v jejich komplikovanosti a komplexnosti.

Nikdo přece nepopírá Stalinovy zločiny (dokonce ani Putinovo Rusko nepopírá Katyň). Historie ale nezná nic jednoznačného - a právě jakousi řekl bych přímo nadhistorickou jednoznačnost BC předpokládá, když odsuzuje sympatie vůči sovětské roli v osvobozování od nacismu, ač přitom na začátku obviňuje pamětníky ze zaujatosti...

Tím, že jsme vstoupili do EU, jsme snad popřeli své dějiny, v nichž jsme se mj. měli stát součástí Hitlerovy nové Evropy?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 11.5. 2010