Rudá armáda a SSSR, to není Stalin

10. 5. 2010 / Pavel Zoch

reake na článek Borise Cveka "Znak bolševiků a nechutné pocity"

Sovětský svaz vskutku vyhrál válku, o tom nemůže být pochyb. Cesta kterou přitom použil, jistě nebyla snadná a vždy zcela ideální, ale poznámka Borise Cveka skví se mnoha zažitými úzy, které vyplývají z neznalosti věci a nepochopení toho, že zahraničně politická rozhodnutí i vazby jsou podstatně složitější než jsou stávající proklamovaná klišé. Nic na tom nemění fakt, že Sovětský svaz byl fakticky vždy mimo kratičkého období veden vším možným, jen ne levicovou politickou silou, ale naopak, jak píše Trockij, pravicovým thermidorem, který byl ostatně tak dobře brán v salonech západních vládců (mimo právě krátkého období po občanské válce).

Přepadení Polska. Tento krok Sovětského svazu má podle mého názoru dvě faktické roviny

  • Vyrovnání se s přepadením mladého Sovětského svazu Józefem Piłsudskim a ztrátě značné části západního území, která po této válce a Stalinem zaviněné porážce Tuchačevského (odvádění jednotek, vyložená sabotáž zásobování a podobně) u Varšavy z toho vyplynula. Lze, přes veškeré negativa Stalinova režimu (pronásledování levice, naprostá nekoncepčnost vedení země, destrukce zemědělství podporou a následnou likvidací kulaků a další) s jistotou tvrdit, že toto území bylo území značné územně politické kontraverze a že na něj měl SSSR historický nárok.
  • Stalin, jakýkoliv to byl maloměšťák, chápal (a Molotov podle všeho nebyl zrovna hloupý), že válka s Německem přijde a to brzy. Připomínám, že pakt Molotov – Ribbentrop byl podepsán 23.srpna 1939, tedy rok po Mnichovské dohodě! V době, kdy bylo Německo poměrně dobře připraveno, i když ne zcela (např. stíhací letectvo bylo v té době stále ještě podstatně více závislé na Me 110, který byl svou koncepcí bitevním letounem a ne stíhacím, Me109 byl páteřním letounem až koncem roku 1939).

Naproti tomu spojenci vydali Československo a pohraničí armádě, která byla již mocná, ale rozhodně ne připravená a Porýní bylo zcela vydáno bez jakékoliv vojenské síly. Dokonce byla situace taková, že Erhard Milch později přiznal, že přemalovávali imatrikulaci letounů při přistání, aby to vypadalo, že jich je více. Proč v té době nezasáhla Francie, či Velká Británie? Proč tyto stály obětovaly následně Československo? Je to smutné, ale ze stejných důvodů, jakkoliv jejich důvody neměly natolik reálný základ (ve své době) jako důvody SSSR v době podepsání paktu Molotov, Ribbentrop.

V této době vytýkat SSSR pud sebezáchovy je vyloženě směšné (když již dříve podepsali Mnichov jiní).

Boris Cvek by si měl přečíst nějakou publikaci, vycházející z pamětí členů německého nejvyššího velení (například zmíněného Erharda Milcha – architekta Luftwaffe). To bylo šokované obrovským množstvím zničených letadel (okolo 5.000, ve valné většině na zemi) během několika prvních hodin a dnů bojů na východní frontě. A také obrovským množstvím zajatců a techniky. Přes to, že SSSR útok předpokládal, nebyla kapacita, zejména technologická ale i vedení (což opět zapříčinil Stalin jak rozvratem koncepce armády po svém převzetí moci tak čistkou ve struktuře důstojníků) taková, aby dokázal útok odrazit. V takovém případě je rozšíření perimetru obrany co nejdále od vlastních hranic vyloženě životně důležitou záležitostí! Zejména pokud je válka na spadnutí a každému je to jasné.

Rudá armáda a SSSR, to není Stalin. To byli také Čechoslováci, kteří na této frontě bojovali, Poláci, ale třeba i Francouzi a jejich stíhači v Normandie Němen. Byli jich miliony. Ano, jiné miliony pravicový thermidor SSSR požral zaživa (i Tuchačevského a Trockého). Zapomínat ale na jedny proto, že si ukazujeme jen ty druhé, je hloupé. Ostatně, i Češi měli přijít na řadu.

Tedy, díky molodci!

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 10.5. 2010