Staré stezky

28. 4. 2010 / Radan Květ

Když v roce 1991 jsme společně s Stanislavem Řehákem v Geografickém ústavu ČSAV při přípravě Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (vydaného 1992) poprvé přistoupili ke studiu starověkých a pravěkých komunikací dali jsme jim název staré stezky. Bylo totiž zřejmé, že v pradávných časech bez jízdních zvířat a povozů nemohly existovat jiné komunikační dráhy než prošlapané pěšiny, stezky, chodníky. Nejméně časté v běžném hovoru bylo slovo stezka a proto výběr padl na tento výraz , rozšířený o upřesňující adjektivum stará.

V různých článcích jsme se pokusili o další vymezení nového názvu. Průběh starých stezek jsme určili geograficky podle tvarů reliéfu a především podle v něm probíhající sítě vodních toků. Do neosídlené krajiny první kroky člověka nutně musely vést podél koryt řek a potoků, protože pouze zde byla krajina průchozí a také poskytovala nově příchozímu dobrou orientaci.

Později, když se naše cesty se Stanislavem Řehákem rozešly a on už neměl dostatek času (a nakonec po jeho předčasné smrti) začal jsem jako časově nezávislý emeritus sám rozvíjet novou disciplinu. Nazval jsem ji stibologie (od starořeckého slova stibos s významem pěšina, ušlapaná cesta, šlépěj).

Postupně jsem publikoval nejen různé články, ale též drobné knížky. První významnější byl přehled Staré stezky v České republice z roku 1997 (a ještě 2002). Tu jsem se pokusil o přehled dálkových stezek a jejich pojmenování. Prvý pokus o shrnutí poznatků o stibologii dala brožurka Základy nauky o starých stezkách z roku 2002.

Základní publikací s dobrým ohlasem u publika se stala knížka Duše krajiny (Staré stezky v proměnách věků) vydaná 2003. V ní se dostalo na podstatné poznatky od osnovy krajiny, vnímání krajiny, členění starých stezek, úlohy stezek v životě člověka, potom na znaky stezek a příklady stezek z různých časů i míst a konečně i na terminologii a historii jejich výzkumu.

Přes tyto publikační snahy a také organizování seminářů o starých stezkách se staré stezky do povědomí veřejnosti dostávají jen velice ztěžka. Pozornosti došla především u některých archeologů (jak svědčí i sborník Cesty a stezky do časů Velké Moravy edičně připravený mnou a archeologem prof. V. Podborským a vydaný 2006). Zájem archeologů je dán skutečností, že právě v čase globalizace a šíření informačních sítí se začíná uvažovat o propojení dávných jimi zkoumaných lokalit . Dochází k tomu na rozdíl od medievalistů , kteří uznávají jen psané údaje za rozhodující pro jejich výzkum. Poznatky z geograficky a archeologicky získaných informací je neuspokojují.

Snad jistý ohlas zkoumání starých stezek se projevuje mezi kronikáři či vlastivědným pracovníky, kteří jako turisté se orientují v krajině svého domova. Ti mohou přispívat i k dalšímu detailními poznávání starých stezek v nevelkých úsecích krajiny.To není dáno specialistovi zkoumajícímu celou naši zem, aby se odhalily základní rysy komunikační sítě i ve vztahu s okolím v zahraničí jako je tok Dunaje, Jaderské moře, nebo Balt.

Pokud jde o zahraničí pokusil jsem se po své návštěvě některých významných lokalit ve Velké Britanii (jako Stonehenge) o interpretaci starých stezek zdejších lokalit a zaslal výsledek své práce archeologovi profesoru M. Parker-Pearsonovi z university v Sheffieldu. Zda se nějak uplatnila moje interpretace, však nevím.

Na území naší republiky nyní nezbývá, než očekávat v dalších letech růst zájmu u dalších odborníků , aby se později i za využití televize dostaly informace i širokému publiku.

Vytisknout