Jistě, pane prezidente...

2. 1. 2010 / Ladislav Žák

Nebudu se pouštět do hodnocení novoročního projevu Václava Klause, protože se z toho stal bezmála národní sport. Pozastavím se u jediné mnohoznačné věty, kterou si dovolím citovat:

Dříve, než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě.

Můžeme se dívat, jak chceme, ale v této zemi je již opravdu obtížné najít konto, ze kterého se neodvádí část dříve vložených peněz do zahraničí. Platí to o kontech bankovních i těch státních, odkud peníze končí u zahraničních matek a v Bruselu. Hotovostní operace pak jsou u nás ad absurdum usilovně omezovány a kriminalizovány. Tuhle jsem na své vlastní konto vkládal asi 30 tisíc a chtěli po mně i očkovací průkaz.

Viděl jsem se, stoje rozpačitě u šaltru, na té "nesprávné" straně boje s islámským terorismem, kolumbijskými drogovými kartely a ruskými tajnými službami a hluboce jsem se styděl. Přitom stačilo částku rozdělit...

Vím dobře, že Václav Klaus v této "větičce"nevyzýval k "igelitkové" ekonomice nebo, nedej bože, rovnou k neplacení daní a jiných povinných odvodů, ale v každém případě má tato jeho věta zajímavý přesah. Ostatně podobně jako mnohé jiné.

Nicméně doufám, že budu i v tomto roce moci vzít k sousedovi napřímo alespoň utopence a flašku...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 31.12. 2009