"Zabili jste mně strejčka..."

30. 12. 2009 / Karel Dolejší

Stručně rekapituluji zdánlivě nesouvisející minulé události: 7. května 1999 v nočních hodinách letadla NATO mj. na základě odposlechů britské MI6 odpálila celkem pět kusů "chirurgicky přesné" letecké munice na budovu čínského velvyslanectví v Bělehradě (viz snímek). Nezávislé vyšetřování provedené společně britským deníkem The Observer a dánským časopisem Politiken později ukázalo, že útok byl záměrný, ačkoliv vojenští experti současně tvrdili, že rádiový profil budovy údajně "odpovídal velitelskému stanovišti Jugoslávců". Při útoku zahynuli tři čínští občané a v Číně samotné vyvolal silné protizápadní nálady vyznačující se směsí hněvu a obav. Čínské úřady opakovaně daly najevo, že oficiální americké verzi, podle níž byl útok neúmyslný, nikdy neuvěří. Tak jako v Rusku v téže době, také v Číně nálety na Jugoslávii mj. odstartovaly sérii strategických úvah o možnosti čelit případnému západnímu útoku.

Krátce po květnových událostech jsem se v Brně zúčastnil protestní akce během návštěvy čínského velvyslance, při níž byla v sále rozvinuta tibetská vlajka. V následné diskusi padla samozřejmě řada pro Číňany nepříjemných otázek, nicméně ve chvíli, když došla řeč na nálety NATO na Balkáně, všichni přítomní upadli do naprosto stejného tísnivého mlčení. Dojem obránců lidských práv i oficiálních zástupců ponížené země ze západní velmocenské arogance byl v zásadě shodný a navodil na okamžik svým způsobem nečekané sblížení...

Podle radikálního pojetí Carla Schmitta pojem práva dává ve skutečnosti zřetelný smysl pouze uvnitř státu; vládci se možná někdy cítí vázáni souborem dobrovolně dodržovaných mezinárodních zvyklostí, jako bývávalo jus publicum europaeum, avšak v zásadě jsou mezi sebou navzájem v předstátním, "přirozeném" stavu, protože neexistuje žádný prostor, v němž by někdo vynucoval jim společná pravidla. Toto pojetí se může zdát tvrdé, stejně jako nauka o velmocenském prostoru, která je konkretizuje s ohledem na stav vzniklý po skončení I. světové války - avšak připomeňme si, že alternativu k němu představoval pouze mezinárodní pořádek teoreticky garantovaný OSN. NATO ovšem nálety na Jugoslávii zahájilo bez mandátu OSN (a později bylo navzdory rezoluci OSN Kosovo odtrženo od Srbska), stejně jako bez mandátu OSN proběhla americká invaze do Iráku. Čína si z toho vzala své poučení a na bezmocné mezinárodní instituce se nadále nespoléhá.

A zde se vracíme ke zdánlivě odtažitému tématu popraveného britského pašeráka, který byl údajně duševně nemocen (ale také třeba k otázce vystupování čínské delegace na kodaňské konferenci). Už v úvodu jsem napsal, že se podle mého názoru v případě popravy jednalo o pomstu. Pomsta je ale koneckonců jen specifickým případem snahy vnutit druhému vlastní vůli a ukázat, "kdo je tady pánem". Pokládám za politováníhodné, pokud si nějaká země potvrzuje svou suverenitu prostřednictvím kata - ale proto ještě neodmítnu vidět, že zde jde v prvé řadě právě o státní suverenitu, která byla před deseti lety v Bělehradě Západem tak flagrantně pošlapána. Nemusí se nám vůbec líbit, pokud se státy chovají ve stylu Švejkova dicta "Zabili jste mě strejčka, tak tady máte přes držku" - je ale otázka, co kromě otřesené OSN vlastně může představovat reálnou alternativu k tomuto bezesporu neblahému typu mezinárodní komunikace, s nímž se patrně budeme setkávat stále častěji...

Poznámka ŠOK Tak o "raketovém útoku podle zastaralých map" náhodnou něco vím. To bylo tenkrát takhle: Američtí agenti naváděli "chirurgicky přesně" ony "chytré" bomby na cíle tak, že označkovali cíl těsně před útokem laserovým paprskem tak, aby ho naváděcí soustavy bombardérů viděly (jde to i z velké dálky, dodnes se to dělá v Afghánistánu). To má jednu chybu. Předpokládá to nerušené telekomunikace a možnost manévrování s nevzhledným a těžkým značkovačem. Jde dělat kdesi v horách, ne v centru města. Nebo průzkumníci či zpravodajci házeli na cíl značkovací mikrovlnný impulsní vysílač, který té správné družici vyšle svou přesnou GPS polohu během mžiku a pak se sám zničí. A jeden takovej dobře utajenej vlk v rouše beránčím (britském) šel v Bělehradu pozdě odpoledne "náhodou" kolem budovy jugoslávského ministerstva obrany a do zahrady hodil přes plot krabičku od cigaret. Srbskýmu špiónovi, kterej ho sledoval jak v bondovce, se to nelíbilo a tušil lotrovinu. A tak nechal špióna špiónem a přelezl plot. Po zjištění, že ta krabička od cigaret bliká a vysouvá anténku, hodil ji rychle o dva domy dál do jiné zahrady... A ona to náhodou byla zahrada čínské ambasády. A za dvě hodiny poté se stalo to, co se stát nemělo. Jak prosté, milý Watsone. Prostě nedostatky topografické přípravy americké špionáže, kombinovaná s operačním diletantismem spojenecké služby a vírou ve vlastní technologickou převahu "chirurgicky přesného" "humanitárního" bombardování...

Aby bylo jasné, nevyprávěl mi to čínský vojenský přidělenec, ale český vojenský špión na IDETu, neboť tato ostudná historka mezitím obletěla svět. V americkém genštábu z toho prý tehdy bylo pěkně dusno a ostatní se chechtali.

Poznámka KD: Pěkná silvestrovská historka...

Vytisknout