Převezměme odpovědnost za klimatickou krizi

30. 12. 2009

Převzetí odpovědnosti za vlastní osudy a za klimatickou krizi znamená, že nejprve musíme odmítnout nefunkční systém a kulturu. To neznamená, že v systému nelze potkat spoustu krásných lidí. Jestliže však věří, že volby a hlasování prostřednictvím jejich spotřebitelských peněz je zachrání před ekologickou krizí a skluzem do chaosu kolabující společnosti, není jim pomoci stejmě jako nesčetným přírodním druhům vyhubeným moderní civilizací.

Když si stěžujeme na neúspěch kodaňské klimatické konference a pořád dál žadoníme, aby se o nás Barackové Obamové celého světa "dobře starali", chováme se jako přerostlé děti, které se nestydí přijít za bezmocnými zoufalými rodiči, aby je zachránili, když se samy zdráhají vzít věci nutné k přežití do svých rukou. Kromě toho nám Obamové a Merkelové a jiné figurky nastrčené korporacemi říkají: "Ale no jo, no tak, jsme tu pro vás. A snažíme se být zelení. Teď buďte hodní a uhněte nám z cesty." Tak uhýbáme a dumáme a jsme zase trochu víc otrávení a pak přicházíme s dalšími návrhy, jen abychom byli zase zklamaní, protože systém založený na technice, válkách pro zisk a růstu pro růst kope naše hroby čím dál hlouběji. Ospravedlňování zfixlované hry jejím pokračováním podle jejích vlastních pravidel je pošetilé a unavující pro ty z nás, kdo jsme schopni prohlédnout její faleš a sebeklam.

Koho obviníme za kodaňské fiasko? Někteří aktivisté, jako třeba "globální internetové hnutí" Avaaz.org, obviňují "velké znečišťovatele" jako Obchodní komoru USA za americký postoj k ochraně podnebí, zatímco Obamu šetří zásadnější kritiky. V Avaazu zřejmě nečetli článek Naomi Kleinové v britském Guardianu, který přináší dost argumentů pro obvinění Obamy. Hlubší problém spočívá v tom, že mnoho aktivistů chce doufat, že Obama je jejich člověk a ne chlápek nastrčený znečišťovateli. Ano, jasně. A pohled ještě dalších progresivních environmentalistů vidí Obamu jako spoutaného hrdinného realistu čelícího tuhému odporu Kongresu: Autorka sloupku v Gristu píše, že "místo směrování našeho zklamání na Obamu ho nasměrujme na paralýzu vizí a porozumění mezi Američany".

V situaci, kdy chceme být nezávislí a budovat alternativní společnost, vypadá rozumně podívat se na jediný udržitelný model, který lidstvo kdy znalo: Původní tradiční rodovou společnost. Kromě několika experimentů, které nakonec selhaly (Mayové, mississipská kultura), se po tisíciletí dařilo kulturám uctívajícím přírodu a svět takové, jaké jsou - ne takové, na jaké je může naše technika přetvořit.

Teď jsme ve slepé uličce a pokoušíme se vytvářet ekovesnice a zavádět permakulturu, ještě než budeme zničeni. Je ironií, že to jako potřebu vidí tak málo lidí. Jedním z důvodů je, že je příliš těžké udělat ten velký skok do bezpečného útočiště, kde se taková praxe provádí. Schopnost udělat tak zásadní změnu v životě otroka brutálního ekonomického systému stojí mnoho obětí nebo vyžaduje velké štěstí. Přesto není kam utéci, jsme v tom všichni společně. Ale můžeme a měli bychom všichni zlepšovat svou situaci odpovědným způsobem.

Takže mějte oči na stopkách, abyste nepřehlédli příležitost uniknout z korporátní ekonomiky nebo aspoň stát se soběstačnějšími při vytváření lepších komunit. Jednou se kolem vás vytvoří komunita nebo si budete muset nějakou najít. Ježdění do supermarketů, nákupy on-line, odcizená práce mimo okruh rodiny a sousedů nemají budoucnost. Jsou antisociální a sebevražedné.

Poprvé zveřejněno 22. 12. 2009 ZDE

Přeložil Jindřich Kalous

Vytisknout