Gaza rok poté: Bilance, přetrvávající ekonomická blokáda a kritické hlasy narážející na hradbu ignorace

29. 12. 2009 / Daniel Veselý

Atak přirozeně vyvolal odvetnou salvu Hamasu. Ačkoliv Hamas Izraeli znovu nabídl prodloužení klidu zbraní v předvečer agrese, Tel Aviv tuto možnost smetl ze stolu. Přestože byly ulice Gazy plné dětí jdoucích ze školy, provedlo izraelské letectvo s pomocí amerických bitevních helikoptér Apač a stíhaček F-16 v pravé poledne 27. prosince 2008 na Pásmo bleskový nálet, který během pěti minut zabil dvě stovky lidí.

Třítýdenní teror z nebe, země a moře připravil o život celkem 1 417 Palestinců včetně 116 žen, 313 dětí a 236 militantů. Asi 5 300 Palestinců utrpělo zranění rozdílné povahy. Útočník zaznamenal podstatně nižší ztráty: 13 mrtvých Izraelců, z čehož zabiti tři civilisté, a deset vojáků, z nichž čtyři vojáci zastřeleni "přátelskou palbou". Izraelská invaze do Pásma zničila nebo vážně poničila 22 000 budov -- včetně 24 mešit, 34 zdravotnických zařízení, 31 policejních stanic, 240 škol a 700 továren a obchodů atd. Cílem střelby se staly i jasně označené ambulance, jež údajně převážely zbraně a munici, (to však mezi jinými spolehlivě vyvrátil N. Finkelstein) dokonce i zdravotnický personál. Boje vysídlily odhadem 50 000 lidí.

Jak uvádí řada mezinárodních humanitárních institucí, od doby, co Gazané pohřbili své mrtvé, zde bylo málo léčby a téměř žádná rekonstrukce zničené infrastruktury. To kvůli stále přetrvávajícím ekonomickým sankcím navzdory faktu, že střelba podomácku vyráběných raket na Izrael z Pásma dávno ustala. Tento rok Izrael povolil vjezd do zakázané zóny pouze 41 nákladním vozům se stavebním materiálem a náhradními součástkami, zatímco smysluplnou obnovu mohou obstarat pouze tisíce nákladních vozů. Kolem 20 000 Gazanů je stále bez přístřeší.

Jejich domovy zničilo izraelské bombardování a není možnost, jak je opravit či znovu postavit, a to právě kvůli nedostatku stavebního materiálu, jehož import zvenčí je zakázán. Přibližně 90% domácností v Gaze stále čelí výpadkům elektrické energie na čtyři až osm hodin denně kvůli izraelským náletům na energetickou síť, a jejímu dekády trvajícímu zanedbávání. 46% kdysi úrodné půdy není k užitku, protože to letité opomíjení, destrukce a Izraelem vyhlášené zóny volné střelby znemožňují. Zemědělský export z Gazy, dříve činící 130 000 tun ročně, klesl k nule. Průmysl zde de facto neexistuje. Podle poznatků přední izraelské humanitární organizace B'tselem má trvající klatba za následek ekonomický kolaps, jenž redukoval životy většiny obyvatel na nezaměstnanost, extremismus a beznaděj. Asi 80% populace nyní žije pod hranicí chudoby. Kolem 1,1 milionu lidí závisí na mezinárodní pomoci, kterou se ale Izrael vytrvale a nemilosrdně snaží blokovat. Chronický nedostatek léků, absence adekvátní lékařské péče či odepření léčby mimo Pásmo izraelskými orgány od konce masakru předčasně ukončily životy stovek lidí. Závažný problém také představuje obležením a bombami zdevastovaný odpadní systém a čističky vody.

Náhradní díly, součástky a potřebná technologie k opravení a udržování těchto životně důležitých systémů rovněž nejsou kvůli sankcím k dispozici. Voda kontaminovaná nitráty způsobuje chronické nemoci, zejména u dětí. Mnoho školou povinných dětí si také přeje, aby se mohly ráno pořádně napít čisté vody.

Organizace B'tselem v den prvního výročí izraelského útoku známého také jako Operace Lité olovo zahájila veřejnou kampaň, jejíž součástí je animovaný šot, kde se poukazuje na skutečnost, že zboží, jehož přísun do Gazy Izrael zakazuje (včetně knih a dětských hraček například), se pašuje systémem podzemních tunelů na hranici Pásma s Egyptem, což obohacuje vládnoucí hnutí Hamas na daních. Tím chce organizace upozornit, že vedle masivního strádání frustrovaného obyvatelstva je ekonomická blokáda Gazy vrchovatě absurdní. B'tselem také není jedinou organizací nebo institucí, která tvrdí, že dva a půl roku trvající ekonomická strangulace paradoxně dosáhla opačného efektu, když posílila statut Hamasu, ačkoliv jejím záměrem byla jeho eliminace.

V těchto dnech se asi 1 300 osob ze 43 zemí z celého světa účastní tzv. "Gaza Freedom March", pochodu, jehož cílem je nenásilně vstoupit do izolované Gazy a dát světu najevo, že situace pro tamní populaci je navýsost neúnosná. Této akce se účastní obyčejní lidé, aktivisté, umělci, vědci, politikové i lidé přeživší holocaust.

Mezitím Washingtonem podporovaná Mubarakova diktatura v Egyptě na hranicích s Gazou staví podzemní zeď, jež má přerušit cca 1 500 pašeráckých tunelů udržujících mizerný život v Pásmu alespoň v těkavé naději. Obamova administrativa stojí nyní plně za nehumánní izraelskou blokádou a bez její diplomatické a finanční podpory by Izrael nemohl hnout ani prstem. Současná americká vláda tedy nese naprosto stejný díl zodpovědnosti za humanitární utrpení a beznaděj v Gaze, a to stejně jako předchozí americké vlády.

ZDE

Vytisknout