O šlechetném Vilíkovi a jeho spektakulárním, leč neužitečném činu

29. 12. 2009 / Jiří Jírovec

BL předložily svým čtenářům zprávu o tom, jak princ Vilík okusil slast spánku na ulici coby dočasný bezdomovec.

Proč ale dělat slávu z toho, že se někdo chová "jako". Před nějakou dobou jsem četl o člověku, který chtěl zkusit, co obnáší život žebráka. Tak si sedl na ulici, klobouk před sebe a do kapsy kalhot kreditní kartu -- tak, pro všechny případy. S ní mohl svůj experiment kdykoli přerušit, přespat v hotelu, osprchovat se a najíst mezi "slušnými" lidmi. Tedy udělat něco, co žebrák jen tak nemůže.

Zpráva o Vilíkovi samozřejmě neříká jaký spací pytel palác zakoupil, zda v noci močil kolem nocležiště, kde si ráno čistil zuby a jestli šel domů pěšky nebo pro něj přijel osobní šofér. Místo toho se prokoušeme na stránky jakési charitativní organizace, která sděluje, že "vašich" mizerných 12 liber měsíčně, dá bezdomovci střechu nad hlavou.

Člověka napadá, proč Vilík neudělal něco jiného. Mohl si objednat audienci u babičky a říct jí, že je "fucking rich", že si to sebou stejně do hrobu nevezme a že mizerných 240 000 liber ročně, tedy nepatrný zlomek jejího miliardového bohatství, znamená ubytování pro 1000 bezdomovců.

Poukazovat v souvislosti s PR akcí onoho Vilíka na to, že český knížepán nepřespí v krabici někde před Wilsoňákem je dosti hloupé. Ptát bychom se měli, proč tento nebo jiný z českých nejbohatších neposkytne byť jen zlomek bohatství ve prospěch bědných.

Odpověď na takovou otázku je zjevná. Kdyby bohatí připustili, že již mají víc než dost, budou se vystavovat nebezpečí, že se někdo bude ptát, kde ta hranice je a zda to, co je nad ní, by se nemělo použít ve prospěch jiných. Navíc by to znehodnotilo PR akce různých princátek.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.12. 2009