Čína versus svět

30. 12. 2009

Čína se rychle stává nejurgentnějším a nejobtížnějším problémem zemí Starého světa sdružených v G7, zejména těch evropských. Tím, že hodnotu své měny renmimbi v paritě se slabým dolarem udržuje nízko, žene nahoru kurs eura a nijak nenapomáhá rozjezdu americké ekonomiky.

Tím, že odmítá přijmout jasné cíle pro omezení uhlíkových emisí, Čína zničila kodaňské rozhovory, jež tak nepřinesly víc než ubohý kompromis. A tím, že souhlasila pouze s těmi nejméně určitými formulacemi ohledně mezinárodního systému ověřování redukcí uhlíkových emisí, změnila dokonce i tento kompromis v naprostou marnost.

Čína to samozřejmě takto nevidí. Oficiální čínská zpravodajská agentura Xinhua v rozsáhlé analýze kodaňské konference tvrdí, že premiér Wen Ťia-pao sehrál "klíčovou roli" při záchraně rozhovorů před selháním. Dodala navíc, že uspěl v boji s "nerealistickými a neférovými požadavky" Británie, Německa a Japonska. Zpráva ocenila způsob, jakým Čína smetla všechny pokusy stanovit emisní cíle pro rok 2050 a zablokovala výzvu malých ostrovních států ke stanovení maximálního nárůstu globální teploty o 1,5 stupně Celsia.

Klasický výraz, který definuje způsob, v nějž země G7 doufají coby ve směr příštího čínského vývoje, byl použit šéfem Světové banky Robertem Zoellickem, jenž hovořil o "zodpovědném partneru v podnikání (stakeholder)" ve světových záležitostech. A v Evropě i ve Spojených státech získává na síle přesvědčení, že Čína staví vlastní národní zájem před širší témata stability globální ekonomiky nebo biosféry. Je však patrně spravedlivější říci, že se Čína dosud považuje za chudou a rozvojovou zemi, s níž by podle toho mělo být zacházeno. Stále častěji je však na Čínu jinými pohlíženo coby na zemi, která se již chudoby zbavila a je rozhodnuta stát se bohatou a plně industrializovanou tak rychle, jak to jen bude možné.

Problém je v tom, že svým způsobem je pravda obojí. A z toho plynou problémy. Nezaměstnanost v zemích G7 je vysoká a stále roste, ačkoliv již ne v tak alarmujícím měřítku. Jak ve svém výhledu na příští rok poznamenala Oxford Analytica, "Protekcionismus představuje vážné riziko zejména ve Spojených státech a v Evropě, kde jsou politikové nuceni odpovídat na rostoucí nevoli ohledně čínské obchodní a měnové politiky." Evropská komise ve svém posledním ekonomickém průzkumu poznamenala, že úbytek evropských pracovních míst je "zdrojem obav jak v sociálním, tak ekonomickém ohledu." Nezaměstnanost v EU v říjnu dosahovala 9,8% - což znamená, že více než 15 milionů mužů a žen bylo bez práce. Komise přitom varuje, že jakýkoliv další růst kursu eura k dalším měnám by pro otevřenější ekonomiky eurozóny znamenal "vážnou obavu", a tvrdí, že euro je vůči hlavním měnám již nadhodnoceno o 7-8%, což snižuje atraktivitu exportů. Vina je přitom svalována na Čínu, která udržuje svůj kurs uměle na nízké hodnotě, což mj. "u aktiv zvyšuje riziko vzniku cenových bublin" (zvýraznil KD).

Jak klesá hlasitost amerických výhrad, objevuje se vzorec, který je pro Čínu příznivý, i když se chová hanebně. Takže velká otázka roku 2010 zní, jak dlouho Obamovi vydrží jeho trpělivost, a jak silné budou požadavky Kongresu a Obamových spojenců - doma odborů a za hranicemi Evropy - na tvrdší přístup.

Celý článek v angličtině: ZDE