Musím se zastat Matěje Šustera, ale...

29. 12. 2009 / Jan Čulík

Píše-li Matěj Šuster

Pokud budou lidé ochotni tyto směry bádání financovat dobrovolně, nevidím v tom jediný problém. Dokonce bych nic zásadního nenamítal ani v případě, že by tyto obory byly financovány z daní, pakliže by s tím souhlasilo velmi vysoké procento občanů (např. alespoň 80 %). Jediným smysluplným testem toho, zda občané pokládají financování daného oboru za "užitečné", totiž může být jejich (téměř) všeobecný souhlas".

je pravda, jak na to poukazuje Jan Keller, že je to argumentace hodně výběrová.

Pokud by měli občané hlasovat v referendu, které univerzitní obory financovat, proč, jak píše Jan Keller, by neměli hlasovat o všem, třeba i o tom, kudy povedou dálnice, kolik peněz by se mělo na jejich stavbu vydávat, jak má být financováno veřejné školství, zdravotnictví či armáda.

Šuster argumentuje pro extremní případ přímé demokracie švýcarského typu, kde by se stát spravoval neustálým hlasováním občanů o všech rozhodnutích státní politiky. Motivací pro tuto jeho argumentaci, je zřejmě těžko napadnutelný pocit, že současné demokratické společnosti jsou většinou řízeny státní byrokratickou elitou a občan nemá možnost do rozhodování v podstatě zasahovat. Kritizovat současné státní zřízení, kde má občas zjevně pocit odcizenosti od svého státu, je zcela oprávněné.

Matěj Šuster by však měl vysvětlit, jak by jeho idea přímé demokracie fungovala v praxi. Proč referendem rozhodovat jen o tom, kolik peněz by se mělo vydávat na literární vědu? Pokud by podle Šusterova názoru měli občané rozhodovat o všem, každý den, Šuster by měl předložit systém jak by to fungovalo - a měl by také vysvětlit, proč se nikde zatím takový státní systém neujal.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.12. 2009