Od bývalého mluvčího Ústavního soudu

Kde byl včera mluvčí Ústavního soudu? Ve frontě na podporu?

2. 9. 2009 / Michal Spáčil

Od Ústavního soudu se mi neodcházelo lehko. Věnoval jsem jeho apologetice pět let života a sdílel s ním dobré i zlé. Než po letech tučných přišla léta hubená a já jsem dostal na výběr: buď podepíšu dohodu o ukončení pracovního poměru, nebo dostanu výpověď pro "soustavné méně závažné porušování povinností". Výpověď už měli připravenou a byla téměř výlučně založena na nedostatcích na webových stránkách soudu. (Přiznávám, že úmornou aktualizaci webovek, převážně v částech absolutně nesouvisejících s prací mluvčího, jsem upřímně nesnášel a pravidelně jsem ji vytěsňoval. Budiž mi omluvou, že žádný jiný mluvčí v justici tuto povinnost nemá.)

Volbu mi předložili způsobem připomínajícím inkviziční tribunál a mně vytanula na mysli příhoda, kterak vylučovali Spinozu z židovské komunity a zhasínáním svící demonstrovali uhasínání jeho duchovního života. Rozhodně to není zážitek, který bych mohl komukoliv doporučit.

Předvčerejškem jsem tedy sbalil své obvyklé množství švestek, vrátil telefon a klíče a bylo to. A hned následující den večer jsem u zpráv pochopil, že to, co jsem považoval za příhodu nemilou, bylo i štěstí. Ústavní soud se tentokrát rozkročil tak široce, že si mírně natrhl talár; a já ze setrvačnosti musím přemýšlet, jak by šlo jeho rozhodnutí hájit.

Tedy, udělal bych to takto: vnutil bych se do včerejších Otázek Václava Moravce. Zvídavemu moderátorovi bych řekl: Podívejte se, ústavní protest zákonodárce proti konání předčasných voleb není žádná sranda. Ústavní soud, jako každý jiný soud v tomto státě, má povinnost, nikoliv právo, rozhodnout. Jak pečlivě myslíte, že má být tak významné rozhodnutí uváženo? Je možné si říct jen tak u kávy, že je podání pana Melčáka nutno okamžitě odmítnout, protože jinak by pánové v politice z toho měli těžkou hlavu? Tvrzení navrhovatele jsou jistě závažná a i kdyby se ukázala být nesprávná, je nutno je prozkoumat a to, pane redaktore, není možné provést za den. Soud nebere a nemůže brát v úvahu sekundární účinky svých rozhodnutí. Pak by totiž přestal být soudem a stal by se, řekněme, neformální radou starších. Chtějí-li páni politici a paní političky vytvářet stabilní politické prostředí, musejí především přestat přenášet lana sněmovní arény do jednačky Ústavního soudu.

To vše jsem neřekl. Přesto by to někde zaznít mohlo.

Vytisknout