Děkuji všem

3. 8. 2009 / Věra Říhová

Velmi mne potěšil článek pana Kalendy, neboť přesně tak to v praxi vypadá. Jeho věta (cituji) : "Rozhodnout o financování Akademie věd a vědy vůbec, musí celá společnost, ne Akademie samotná" mi mluví z duše. Protože v opačném případě je to zneužívání veřejných prostředků podobné zneužívání v politice.

   Obojí je nemorální a zaslouží  veřejného odsouzení. Výsledky takové vědy jsou pro občany stejné, jako když poslanci porcují na občanech ušetřené státní prostředky, za které umožní kamarádům postavit golfové hřiště, na které se pak občan může za své peníze chodit akorát tak zdálky dívat. Výsledky práce vědců jsou pro nás taková za lesem schovaná golfová hřiště.

   Popsala jsem situaci a myšlenky ve společnosti běžné, zaviněné právě nekomunikací mezi vědou a praxí. Praxe je tvrdý životní boj a konkurence nezná morálku ani žádné ohledy. Pokud ctihodní vědátoři chtějí požívat úctu veřejnosti, musí si ji zasloužit a to nemorálními prostředky nelze.

   Dnes se úcty dožadují křesťanskou cestou podle přikázání - cti otce svého i matky své, ale vědci už dávno nejsou naši otcové = vědečtí faráři.  Dnešní společnost už na křesťanských zásadách nestojí, vrátila se k předkřesťanskému životu, tedy k barbarství, ale o tom až jindy.

   Má-li společnost rozhodovat o financování vědy, musí ji o její potřebě vědci sami přesvědčit. To za ně nikdo neudělá. Jestliže si ale společnost musí sama hledat řešení praktických potřeb, které již někde byly dávno vyřešené, jestliže se musí sama vlastními zkušenostmi učit dávno poznané a objevovat dávno objevené, pak je někde chyba a nemůže se nikdo divit, že praktici upřednostňují vlastní poznávání před vědeckým a mají pocit, že vědce nikdo nepotřebuje.

   Vědci se nechtějí dělit o své výsledky, občané se pak nechtějí dělit o své peníze - co je na tom těžkého k pochopení ? Pan Kalenda dále píše (cituji) : "Proto v základním výzkumu musí mít otevřenou cestu i snílci,." a já dodávám - nejen snílci, ale také praktici. Těžko si můžeme stěžovat na lhostejnost a hloupost národa, když se k nim sami chováme lhostejně a považujeme je za hlupáky.

   Naprosto a ve všem souhlasím s panem Palkovským i s panem Menčlem. Ano i kvůli závěru příspěvku pana Valníčka jsem svůj článek psala. Tak to opravdu je. Děkuji panu Kalábovi za příspěvek o dřívější vědecké medializaci, jejíž působení můžeme ještě dnes vidět v některých televizních soutěžích, například AZ-kvíz na ČT1, kde soutěží i vyučení občané a někteří mají dobré odborné znalosti. Především u starší generace je vidět daleko rozsáhlejší vzdělanost občanů nežli je tomu u mladších ročníků. Proč asi ?

   Nápad s internetem pana Kubici je jednoduchý a jak víme, jednoduchá řešení jsou často ta nejlepší. Na internetu se dnes dá najít mnohé, sama neustále něco hledám a většinou nacházím, ale je to nesmírně zdlouhavé a obtížné. Vytvořit takové internetové ABC či VTM by byl přímo vlastenecký počin. Děkuji i za rozsáhlý článek pana Beránka, který mi mnohé osvětlil.

   Reagovat podrobně chci na příspěvek pana Hynka Bíla, který se ptá, zda je takový postoj obhajitelný.

   Obhajobu začnu tím, co v příspěvku přímo není a to je nákladovost výzkumů. Nákladovost výroby je obrovská, je-li výzkum dražší nežli jeho význam, pak ho nikdo financovat nechce. Proto mnohé lékařské objevy jsou prodávány do zahraničí. Má-li výrobce obstát na trhu, musí nejenom dodržovat různé hygienické a bezpečnostní předpisy české i mezinárodní, ale také výrobu neustále inovovat.

   To znamená financování vývoje, techniky výrobní i režijní, zapracování a zaučení zaměstnanců. Minimálně. Postaví.li výrobce novou výrobní linku a pak zjistí, že je zastaralá hned po jejím rozjezdu, jsou to pro něho vyhozené peníze. Dosud jsme prožívali dobu, kdy bylo stále kde brát, kdy přednost měl okamžitý zisk. Zlikvidovali jsme ztrátové pozůstatky socialismu a potřebujeme vybudovat moderní ziskové. Jen tak se sami uživíme a nebudeme vazaly.

   Jak říkával pan Klaus v televizi a tisk ho rád a hojně citoval, nejdůležitější bylo vytvoření třídy milionářů, proto peníze jsou až na prvním místě. Po revoluci přišla doba podobná barbarským dobyvačným nájezdům, doba plenění a rozdělování kořisti. Komunisté nás odnaučili věřit v Boha ( jako to odnaučili nacisté mou zbožnou babičku), mnozí si pak mysleli, že se stanou demokratickými Římany, ale zapomněli si prostudovat historii.

   Ptám-li se, co dělali vědci celých těch 20 let, nemyslím si, že by karbanili po jeskyních s loupežníky, myslím tím, že teď nastala doba zveřejňování vědeckých výsledků. Komu stačilo tohle trknutí, budiž mu přáno, bude mít náskok před těmi hloupějšími. Pan Bíla křikl : "Co jééé!"  Zkusím to s metodou krůček po krůčku.

   Nutně potřebujeme komunikovat s vědeckou obcí, abychom věděli, kam se výzkum a vývoj ubírají. Neplatí to samozřejmě pouze pro výrobu. Velmi si vážím spolupráce přírodovědců s ekology a médii. Jen tak lze zachránit mnohé z přírody a vím, že televizní pořady o přírodě jsou stále oblíbené, úplně stačí krátké vstupy před večerníčkem na ČT1 formou reklamy.

   Oblíbené jsou i pořady o historii, o kterou se zvláště Češi zajímají, protože neznají svoje kořeny, ale o tom také jindy. Stačí se porozhlédnout po okolí bydliště, kolik zábavných akcí ve stylu historickém se u nás odehrává. Lidé si chtějí hrát, hrají si na vojáčky, na šlechtu, na princezny a na rytíře, na řemeslníky, k tomu potřebují šaty a ostatní herecké relikvie. Formou těchto her se učí o historii své vlasti přesně podle Komenského.

   Publikováním vědy se rozšiřují obzory všem občanům a umožňují jim rozvíjet vlastní fantazii a tím lépe obstát na trhu domácím i světovém. Není žádné tajemství, že především v Čechám je oblíbené a rozšířené kutilství, z kterého se mnohdy rozvine živnost a obohatí se trh. Vědecké poznatky by pomohly v boji s nezaměstnaností, i když netvrdím, že by ji vyřešily nebo dokonce odstranily.

   A teď zpátky k panu Bílovi.

   Národ nikdy nebude kulturnější jenom proto, že bude vzdělaných pár jedinců uzavřených ve vlastním kruhu před veřejností, zatímco ostatní, byť s titulem čí více tituly, splynou s nekulturním davem a budou se věnovat zábavě, drogám, sportu, sexu, alkoholu, televizním seriálům a jiným konzumním prožitkům. Za pár let jim z jejich vzdělání nezbude vůbec nic, jejich studia se stanou vyhozenými financemi.

   Povzdechy nad zkažeností dnešní mládeže jsou mi cizí. Sama jsem kdysi byla považována za zkaženou mládež a také náležitě trestána. Mám tudíž pro takovou mládež pochopení a ledacos se od ní i dnes naučím, tedy s ohledem ke svému věku se učím používat stále modernější a složitější techniku a v tom mi důchodci nepomohou ani se svými tituly.

   O vzdělanosti však u nás velmi pochybuji, neboť se stále častěji setkávám se středoškoláky a vysokoškoláky, kteří neovládají ani svou mateřštinu, ani cizí jazyk, nespočítají si mzdu a mnohdy ani nákup v obchodě. Základy historie, přírodovědy, fyziky a chemie mám i ve svém věku rozsáhlejší nežli oni po 2-5 letech po ukončení studií.

   Se zapracováváním absolventů středních a vysokých škol mám své zkušenosti a bohužel jenom špatné. Vysoký počet studujících není měřítkem vzdělanosti, měřítkem je jejich praktické využívání teoretických znalostí. Počet získaných titulů je tak trochu jako výroba neprodejného zboží na sklad. Jak mám například věřit lékaři, že si správně pamatuje postup operace se všemi jejími riziky, když si ani nepamatuje, jaké i se píše ve slově sirup ?

   Zaujal mne argument, že pro vědeckého pracovníka je sebevzdělávání součástí jeho práce, ale to je součástí práce mnohých občanů. Neznám příčinu ustáleného předsudku, že celoživotní vzdělávání se týká pouze vědců a lékařů.

   Já pracuji jako ekonomka a účetní v oblasti daňové, mzdové a finanční. To je sebevzdělávání na celý život. Prošla jsem oborem stavebnictví, textilního průmyslu, realit, obchodu, potravinářství a zemědělství. Studium mi ještě nikdy nikdo nezaplatil, kromě pár běžných školení v době platnosti změny nějakého zákona pořádaných auditory, pracovníky finančních správ či školícími institucemi se vzdělávám sama v mimopracovní době a za své úspory. Tak to dělají všichni ostatní.

   Zaměstnavatelé požadují již "hotového" zaměstnance včetně praxe. To je problém především mládeže, která nemá po studiích praxi a nemůže sehnat zaměstnání. Mnozí absolventi proto hledají práci mimo svůj studijní obor a své vystudované znalosti ztrácejí, pokud si je sami ve svém volnu a za své peníze neobnovují. Studium daní z r. 2000 žádné účetní v r.2010 nestačí, protože je již značně zastaralé a v mnohém neplatné.

   Samozřejmě nechci porovnávat úroveň učení zedníka s vědeckým pracovníkem, to bych si ani nedovolila, ale musím konstatovat, že každý občan, který chce obstát v konkurenci se musí celý život učit a vzdělávat se. Tato nutnost vyplývá již ze samotného překotného vývoje. Nepodceňujte tedy ostatní občany. Zaměstnavatelé se snaží na zaměstnancích co nejvíce ušetřit, jejich vzdělávání je zajímá pouze tehdy, přinese-li jim to zisk převyšující náklady na studia.

   Pan Bíla sám poukazuje na truhláře, proto se takto rozepisuji, ale nemá pravdu v tom, že truhlář by měl vyrábět zadarmo jenom proto, že jiní umí amatérsky se dřevem pracovat. Takhle tržní ekonomika vůbec nefunguje a pan Bíla jenom potvrzuje zaostalost v oblasti ekonomické.

   Truhlář bude prodávat své výrobky a služby jenom tehdy, bude-li lepší nežli amatér, a naopak amatér nebude platit žádného truhláře, pokud si dovede sehnat materiál a práci vykonat sám alespoň v rozsahu profesionála, a nebo se musí spokojit se svým amatérským dílem, pokud na profesionála nemá peníze. Tohle je zákon trhu.

   A tohle jsem měla na mysli, když jsem psala, že Akademie věd se zabydlela v socialistickém způsobu financování a o tržní ekonomice nechce slyšet. Věřte mi, že rozdíl amatéra od profesionála se mnohdy vůbec nepozná, ba že někteří amatéři vysoce převyšují profesionály.

   A naši občané to neustále dokazují. Tím samozřejmě nemyslím specializované odbornosti ve fyzice a podobně. Proto jsem zmiňovala muzea, která si občané budují sami, když v těch státních nenacházejí, to co hledají - poučení a potěšení. Stejné je to i s mateřskými školkami, o kterých byla na BL řeč jako o propagandě před volbami. Ministerstvo školství ani učitelé nám děti nepohlídají ani nevychovají, pokud se rodiče nebudou sami angažovat. To už mnozí občané pochopili.

   V této souvislosti bych ještě chtěla poukázat na pekařku zmiňovanou panem Bílou. Odkud pan Bíla ví, jaké vzdělání má majitelka místní pekárny ? Možná,že má vzdělání stejné jako pan Bíla, jenom převzala restituce, rodinou tradici, vzdala boj o umístění ve vědě, či z nějakého dalšího důvodu se věnuje správě soukromé firmy. Pan Bíla se svou poznámkou se jenom povyšuje a dokazuje své opovržení ruky, která ho platí.

  Mnoho studovaných žen odchází ze svého oboru, ani já dávno nepracuji jako agronomka, přestože to je moje vystudovaná kvalifikace, ze které si už nic nepamatuji. Celé mé studium má hodnotu jednoho papíru. Pro ten papír se u nás především studuje, ten papír je vstupenkou do společenské třídy a do managementu - maturita ke střednímu a vysoká škola k řídícímu.

   K ničemu jinému v Čechách studia nejsou, všichni to víme, vědí to dokonce i v zahraničí. Proto naše maturity a diplomy nechce nikdo v zahraničí uznat. Kvalita výuky na školách je v Čechách tak mizerná, že se o vzdělanosti národa nedá vůbec mluvit, proto jsem napsala, že vzdělanost, která není, nemůžeme likvidovat.

   Že Akademie není rada starších asistující vládě ve správě země je chyba.

   Věřte mi, že si mnohých vědců píšících do BL i jinde nesmírně vážím a stále se od nich učím. Na druhou stranu se každou chvíli setkávám s arogancí a povýšeností jiných, kteří se nechtějí o svou vzdělanost "dělit" a dávají mi najevo, že nejsem hodna zavázat jim střevíček.  I pan Bíla na mou agresivitu odpověděl stejnou mincí, ale aspoň jsme si kvit.

   Já jsem již několikrát uváděla, že jsem ze selského rodu a jsem na to hrdá. Jako selka musím například vědět, že za chvíli přijde bouřka a musím proto schovat seno a zahnat krávy. Nemohu přitom přemýšlet, jestli to bílé nahoře je ještě stratocumulus, cumulus  nebo už cumulonimbus, jestli je právě příznivý východní nebo západní vítr. To mi seno a krávy nezachrání, ale moc mi pomůže předpověď počasí na zítra i příští dekádu. K tomu potřebuji vědu, protože na trávě pod lesem se dají mraky zkoumat jedině tak, mění-li se medvídek na běžícího zajíčka.

   My dobře víme, že vědce potřebujeme, ti chytřejší uznávají i dlouhodobý horizont, proto všechny připomínky vysvětlující důležitost vědy jsou mlácením prázdné slámy. To my sedláci prázdnou slámu poznáme, víme, že vyrobit samohybný kombajn na čudlík přes satelit se nedá přes klidnou zimu.

   Ale k čemu nám jsou v zahraničí automatické kombajny, o kterých nevíme, tak jako to bylo za socialismu ? A pokud víme, jak máme vědět, že budou mít energii alespoň po dobu splácejí jejich ceny ? Že nám za rok nebudou stát pod střechou a my, zatímco  budeme splácet úvěr, budeme sekat kosou ?

   K čemu nám jsou doma vědci, když se s námi nebaví, ale musíme je živit a zahřívat ? To raději odejděte do zahraničí, tam můžete za cizí peníze sloužit své vlasti i svému lidu, protože globalizace a internet vám to umožňují. Američané to tak dělají dlouhá léta a vyplácí se jim to.

    My sedláci jsme globalizaci nezavedli a internet nevymysleli, jsme pouze uživatelé a konzumenti vědeckého pokroku. Máme-li konzumovat vědu, musí nám ji někdo nabídnout. Budeme-li vědět, že se v naší vědecké dílně pracuje, budeme si vědu rádi platit. Protože věřte, že mlátit slámu cepem se už nikomu nechce, ale bez nafty  ani ten kombajn nevyjede a strojové mlátičky mezi lidmi pořád ještě jsou.

   Lidé se věky domlouvali i bez mobilních telefonů. Na to naše věda i školství zapomíná. Nezaměstnaný člověk, který zůstane bez podpory státu si na to rychle vzpomene, jakmile z konzumu vystřízliví. Nejčastější otázka dnešní mládeže v pekárenském muzeu je, proč se lidé plácali doma s chlebem a nešli si ho koupit, vždyť pekaři přece existovali, to ví každý z pohádky "Pekařův císař" (a naopak).

   Výmluvě na žurnalisty a ČNB jsem se upřímně zasmála. Uvědomte si, že profesoři na vysokých školách nejsou muzikanti, ale trenéři budoucího občanského mužstva. Učí-li se student žurnalistiky loajalitě k profesorům, nedivme se, že je pak loajální ke svému zaměstnavateli, jenom zápočty vymění za mzdu. Učí-li se student ekonomie marxismu-leninismu jako nejdůležitějšímu studijnímu oboru, nedivme se, že pak poctivě vykořisťuje zákazníky.

    Co jsme si zaseli, to dnes sklízíme. Nemůžeme brečet, že nemáme cukr, když se jenom chodíme dívat na louku a obdivujeme kytičky. V naší zemi se nám podařilo zlikvidovat většinu průmyslu, brzy zlikvidujeme i zemědělství. Co budeme potom dělat ?

   (Mimochodem, pan Pačes svou politickou aktivitou jenom získal na větším věhlasu.)

Vytisknout