K varšavskému povstání nemuselo dojít

3. 8. 2009

V knize "Varšavské povstání" píšete, že hlavním motorem tohoto nešťastného vývoje byl generál Leopold Okulicki zvaný "Kobra" nebo "Medvídek".

Ano, nepochybuji, že bez Okulického by povstání nevypuklo. Jako dítě jsem ho ostatně znal osobně, protože před válkou sloužili s mým otcem ve stejné jednotce, 13. pěší divizi v Równem. Po mnoha letech, když už jsem žil trvale v Londýně a vydal svou knihu, vdova po generálu Okulickém mi napsala dopis a ptala se, zda jsem stále tím "malým Jankem", protože tak jsem se jako dítě představoval.

Okulicki ale přece nebyl velitelem Armii Krajowej, takže nemohl sám rozhodnout o povstání.

Z formálního hlediska nemohl, ale de facto k tomu došlo. Generál Okulicki je příkladem toho, jak si průbojný jedinec se silnou vůlí může podřídit své okolí. Byl to odvážlivec, znamenitý kumpán do pranice a do pitky, ale současně neschopný pochopit, jak může být skutečnost komplikovaná. Jan Nowak-Jeziorański hovořil o vrozeném optimismu a živočišné odvaze Okulického. Už v meziválečné době bylo jasné, že to není člověk vhodný k tomu, aby v armádě zastával pozici vyžadující samostatné rozhodování. Generál Louis Faury, ředitel Vyšší vojenské školy ve Varšavě, mu vystavil dost charakteristické hodnocení: "velmi užitečný v záležitostech, které vyžadují mnoho práce, ale jen průměrné schopnosti" a "bude velmi užitečný ve štábu". Oproti tomu hodnocení velitele téže školy, generála Aurela Serda-Teodorowského, bylo zjevně negativní: "lehkomyslný, neplnící povinnosti, nespolehlivý". Existují také jiné názory vysokých důstojníků, které nás nenechávají na pochybách, že byl typem vyžívajícím se v zábavě, alkoholikem a holkařem.

Tak proč to dotáhl tak vysoko? V roce 1936 se stal podplukovníkem a pracoval v generálním štábu, kde stál v čele oddělení "Východ" a zpracovával plány pro válku se Sovětským svazem.

Zde byla rozhodující legionářská minulost. V šestnácti utekl z domu k Piłsudskému, byl mnohokrát raněn v boji, jeho výjimečná odvaha padla důstojníkům legií do oka. Dveře k velké kariéře mu otevřela válka a ztráty polských důstojnických kádrů. Na jedné straně Katyń, na druhé zajatecké tábory. Nebylo k dispozici mnoho diplomovaných důstojníků.

Stal se šéfem konspirace na území okupovaném Sověty.

Ano, a to byl začátek komplikované série neštěstí, která nakonec vyústila v rozhodnutí zahájit povstání. V lednu 1941 ho zajali Rusové, během vyšetřování se nechal zlomit, byl mučen. Řekl toho NKVD velmi mnoho, prozradil organizační schéma Związku Walki Zbrojnej, jeho velení včetně jmen a pseudonymů. Odhalil také konspirační ruské příjmení generála Michała Karaszewicz-Tokarzewského, který se měl ujmout velení ZWZ ve Lvově, ale byl zatčen pohraničníky jako Fatněj Michajlovič Mirovoj. Rusové zpočátku nechápali, o koho jde, a poslali Tokarzewského do lágru. Okulicki také pro NKVD vlastnoručně napsal dvanáctistránkovou analýzu politické a geostrategické situace. Vyslovil se pro spolupráci polského podzemí se SSSR.

Bojoval o přežití. Ten dokument navíc svědčí o tom, že Okulicki neměl tak úzké intelektuální obzory, jak sugerují někteří z těch, kdo ho znali. Předpovídal, že během několika měsíců Hitler zaútočí na SSSR.

Souhlasím, bojoval o přežití. Ale nepřeceňoval bych to, co ve formě "vlastní výpovědi" napsal pro NKVD. Mezi polskými důstojníky to byl dosti rozšířený názor. Moje matka si vzpomněla, že úplně stejně mluvil můj otec o perspektivě konfliktu Třetí říše se SSSR krátce před válkou. Okulicki spíše sepsal to, co bylo plodem diskusí mezi polskými důstojníky. Celý problém spočívá v tom, že se nechal zlomit. A pak, po propuštění do Andersovy armády, neoznámil všechno ohledně svých vztahů s Rusy.

Sugerujete, že Okulicki prosazoval povstání, aby smazal tuto hanbu a získal slávu prvního rytíře republiky.

Jistotu mít nikdy nebudeme, ale myslím, že pro to co se stalo to nebylo bez významu.

Po propuštění z Lubljanky nastoupil na místo šéfa štábu u generála Anderse.

Ovšem, ale Anders se ho dost rychle zbavil. Netoleroval nedostatek disciplíny a snahu vnucovat vlastní názor. Okulicki jinak sám řekl, že kdyby se choval tak jako později, před vypuknutím povstání, k Borovi-Komorowskému, byl by rychle vyhozen.

No dobře, ale v polské armádě na Západě byl přece doceněn. Vrchní velitel generál Sosnkowski ho vyslal do Polska jako svého důvěrníka a dal mu generálskou hodnost.

Kdyby nezahynul generál Sikorski, tak by se to nestalo. Generál Sosnkowski, který zaujal místo po Sikorském, byl legionář a vnímal Okulického jako legionáře. Škoda, že hlavní velitel nezaznamenal názor generála Stanisława Kopańského, který byl šéfem štábu a v minulosti Okulického nadřízeným, a měl na něj ten nejhorší názor. Sosnkowski jednoduše Okulického neznal, ale celkem mu důvěřoval a myslel si, že vysílá někoho, kdo vydatně posílí konspiraci.

A posílil.

Ale ne tak, jak si to Sosnkowski přál. Okulicki byl do Polska vyslán na konci května 1944, v červnu se objevil ve Varšavě. Pro důstojníky unavené dlouhým životem v podzemí - pro lidi, kteří žili tak trochu jako ve studni, příliš nevěděli, jak dál postupovat a neměli ani nějakou zvláštní představu, co se děje na mezinárodním poli - byl jako závan svěžího větru. Okulicki se zakrátko stal neformálním velitelem Armie Krajowej, ovládl jejího hlavního velitele generála Bora-Komorowského i zástupce generála Tadeusze Pełczyńského. Pod jeho velkým vlivem byl také velitel varšavské AK plukovník Antoni Chruściel zvaný "Monter".

Bór-Komorowski přece nebyl dítě, snad to nebylo tak jednoduché.

Objevení Okulického mu jistě hrálo do ruky. Bór-Komorowski po léta nesl velké břímě a "Medvídek" byl kdosi, kdo ho převzal na sebe. Kromě toho "Bór" neměl kvalifikaci k rozhodování na celostátní úrovni, a jako velitel AK to musel dělat. Byl bez pochyby patriotem, znamenitým znalcem koní a jezdcem, a kdyby nezačala válka, jeho kariéra by skončila na velitelství brigády kavalerie. Celé jeho civilní vzdělání se omezovalo na maturitu, vedle toho dokončil pouze rakousko-uherskou důstojnickou školu a několik vojskových kursů. Do roku 1941 nikdy nepracoval ve vyšších štábech. Okulicki mu rychle začal podsouvat své názory. Vyzýval k boji, a když se Bór-Komorowski bránil, "Medvídek" mu řekl, že to je "oddalování" a "zbabělost". Mluvil tak, jak by si to u Anderse nikdy nedovolil.

21. července Okulicki představil plán útoku na německou posádku ve Varšavě.

Ano, chtěl nepřítele uzavřít v kotli a dorazit ho, a potom měla AK jako plnoprávný vládce přivítat Rusy vstupující do města. Nebral vůbec v úvahu, že Němci jsou stále silní. Sosnkowski ho před všeobecným povstáním varoval, věděl, Němci ustupující před Rudou armádou mají v Polsku sto divizí a budou urputně bojovat, aby nepustili nepřítele na území Říše. To, že Sověti vkročí do Varšavy během několika dní, to Okulicki považoval za jasné. Téměř nikdo ve vedení AK nepředvídal delší boj, munice byla na pět dní. Bilance povstání je strašná. Němci měli 1 570 zabitých a 9 000 raněných. My jsme ztratili kolem 200 000 povstalců a civilistů a hlavní město bylo zruinováno.

Kde vzal to přesvědčení, že Rusové musejí v krátké době vstoupit do Varšavy?

Také přemýšlím, jak je možné zbožná přání považovat za strategickou nutnost. AK v této věci nevedla žádné rozhovory s velením Rudé armády. Okulicki si prostě myslel, že pro Stalina má hlavní město prestižní význam a kvůli údajné slabosti Němců neexistuje důvod k odkladům. Bylo krátce po atentátu na Hitlera. Kromě toho si Okulicki z pobytu v Sovětském svazu odnesl přesvědčení, že s Rusy je možno jednat a obrození Polska je možné pouze v dobrých vztazích s nimi.

Tady měl znova málo důvodů.

Velení AK navíc nemohlo skrýt, že i když je povstání po vojenské stránce zaměřeno proti Němcům, politicky směřuje proti Rusům. Stalin nebyl ministrant, takové skutečnosti viděl jasně. Věděl, že je pánem situace, protože jak Churchill, tak Roosevelt vidí v Rudé armádě klíč k porážce Třetí říše. Válka byla přece rozhodnuta na východní frontě. Stalin se tedy zastavil na linii Visly a pustil se do úderu na Rumunsko, což mimochodem mělo mnohem větší strategický význam než dobývání Varšavy. Obsadil rumunské zdroje ropy a odřízl Němce od zdroje paliva, což mělo pro ně katastrofální následky. Nářek, že se Stalin nezachoval tak, jak si přála AK, je svědectvím polského infantilismu, tradice odmítající odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Stále dokola nás někdo zrazuje, podvádí. Masakr Varšavy byl z hlediska politického a geostrategického plodem zcela nepřípadného vyhodnocení situace. Způsobily to ambice jednoho člověka, Okulického. Povstání se nemuselo a nemělo uskutečnit. Výmluvy toho druhu, že nebylo na výběr, protože mládež chtěla bojovat, to je pouze alibi vypracované ex post.

Okulicki byl Rusy uvězněn, odsouzen ve veřejném procesu a přišel o život ve vězení NKVD. Pro mnohé to je dostatečný důvod, aby v něm viděli národního hrdinu.

Já v něm vidím tragickou postavu. Uvěznění Rusy bylo také výsledkem porušení subordinace. Generál Okulicki se stal novým velitelem Armie Krajowej. Generál Sosnkowski se domníval, že během pěti let dojde k novému konfliktu mezi Sovětským svazem a Západem, v lednu 1945 proto AK dostala rozkaz, aby v přísné konspiraci zřídila novou organizaci v sovětské okupační zóně. Generál Anders, který vykonával funkci nejvyššího velitele, bránil Okulickému objevit se před Rusy, ale "Medvídek" postupoval jinak, neboť jako obvykle měl vlastní plány a přistoupil na podmínky, jaké vyhovovaly Stalinovi. Zdá se, že právě proto byl v roce 1946 vymazán z londýnského seznamu důstojníků, a je to patrně jediný podobný případ. Generál Okulicki už po procesu nabídl Rusům své služby, napsal v té věci dopis Stalinovi. Přál bych si, aby to celé skončilo jinak.

Celý článek v polštině:ZDE

Vytisknout