Sex, drogy a islám

22. 6. 2009 / Michal Vimmer

Co víme o Íránu? Írán je U Nás v obecném povědomí zapsán jako článek Osy zla. Írán, to je tam mezi Irákem a Afghánistánem, tam, odkud co nevidět přiletí raketa dlouhého doletu a spadne na Prahu, protože nemáme radar, který by Nás varoval. Tam v zlovolném Íránu se dnem i nocí točí odstředivky a islámští fanatici potají obohacují a obohacují uran. Každou chvíli budou mít A bombu a Rusové je v tom podporují. To víme, ale nějak Nám donedávna utajili, že je v Íránu také jakási islámská demokracie.

S údivem zjišťujeme, že se tam konaly volby, ve kterých soutěžilo několik prezidentských kandidátů.

Dnešní poučené světové veřejné mínění fandí íránské demokracii a podporuje ženy, studenty a zelené.

Staré struktury nečekaný objev perské demokracie připisují šlechtitelské práci CIA.

Skeptici a salónní partyzáni přejí loajálním Íráncům, ať vydrží vzdorovat tlaku USA + Izraele a nedopadnou jako My, otroci konzumu a banality.

Je Írán další obětí globální ready-made demokracie nebo baštou hrdé svébytnosti a kulturní unikum?

Írán neznáme.

Podle Spenglera z Asia Times ani Írán není žádná nadějná idyla, v kterou lze vkládat zástupné naděje.

V článku Sex, drogy a islám z února t.r. Spengler dokládá, že íránská společnost čelí mravnímu úpadku, který nemá na Západě obdoby.

Írán umírá, upozorňuje Spengler.

Íránská porodnost za posledních 20 let padala tempem nesrovnatelným s vývojem v jakýmkoli jiném státě světa. Tento propad je stěží vysvětlitelný jinak než úrovní obecné morálky.

Prostituce v Íránu se stala v Íránu výběrovým povoláním vzdělaných žen, dokládá průzkum uspořádaný teheránskou policií, otištěný v rakouském Der Standard.

Přes 90% teheránských prostitutek prošlo přijímacími zkouškami na univerzitu a 30% z nich na vysoké škole studuje. 80% prostitutek uvádí, že si zvolily tuto činnost dobrovolně a provozují ji přechodně. Absolventky uvádějí, že se živí prostitucí dokud nedostanou lepší práci, přijaté uchazečky hodlají studovat později a studentky si vydělávají na studijní poplatky. Jsou se svým stavem spokojené a nepovažují jej za prohřešek proti islámským mravům. Existuje rozsáhlý obchod s íránskými ženami v zemích Zálivu, Evropě, Japonsku.

Když národ prodává své ženy, je na tom opravdu zle.

Prostituce jako důsledek bídy a násilí je jedna věc, ale Íránská situace vypovídá o něčem jiném. Vzdělané teheránské ženy se prodávají, aby také něco vyhrály na ruletě ropné konjunktury a explozi trhu nemovitostmi z let 2006-2007.

Snad jen v bývalém Sovětském svazu po krachu komunismu se vzdělané ženy v takové míře věnovaly prostituci, ale okolnosti byly naprosto odlišné.

Rusové v 90. letech opravdu hladověli, ekonomika se zhroutila a měna ztratila cenu. Íránci dnes nežijí v blahobytu, ale nejsou tolik drceni bídou jako spíš vábeni luxusem.

Před rokem, když íránská kleptokracie nevěděla, co s petrodolary, dosáhly ceny luxusních teheránských apartmánů pařížských cen. Opoziční noviny psaly tehdy o tom, že ze státních ropných fondů se vypařilo 35 mld. dolarů. Zjevně je to korupce, co činí z íránských vzdělaných žen děvky.

Podle zprávy amerického vlivného think-tanku CFR je Írán hlavním exportním kanálem pro afghánské opium. Agentura OSN odhaduje počet závislých na heroinu v Íránu na 1.7 mil. To je 5% Íránců v produktivním věku, číslo nevídané od čínských poměrů z dob opiových válek 19. stol. Pro srovnání v USA (2003) činí počet závislých na opiátech desetinu procenta mladé populace.

Nevídané rozšíření prostituce a drogové závislosti v Íránu je odrazem národní demoralizace, hroucení starobylé kultury ve srážce s moderním světem. Tato sociální patologie nepramení z hmotné chudoby, ale naopak je sycena náhlým bohatstvím a korupcí vládnoucí třídy.

Pro většinu mladých Íránců není žádná cesta nahoru, ale jen pryč.

36% mladých od 15 do 29 let chce emigrovat. Jen pro třetinu mladých je současná situace přijatelná: zbytek si stěžuje na nezaměstnanost, nepřející společnost, nedostatek peněz. V zemi, která je největším světovým exportérem zemního plynu letos v zimě trpěly desetitisíce domácností chladem.

Nikoli vyšší vzdělanost žen, které se obvykle přikládá význam, ale masová demoralizace národa vysvětluje nevůli k životu v Íránu. Tradiční společnost vyžaduje od jednotlivce podřízení se celku. Jakmile zábrany padnou, může se obecná cudnost zvrátit v prostopášnost.

Chomejního revoluce se pokusila zastavit rozklad perské společnosti; dnes to vypadá, že jej uspíšila.

Modernita s sebou nese možnost volby a snaha íránských duchovních udržet hranice selhala. Příčinou íránského úpadku je extrémní pesimismus a materialismus.

Teokracie podrobuje náboženství politické zkoušce: je těžké odmítnout režim a zůstat zbožný. Podobně jako po pádu komunismu, zhroucenou státní ideologii s největší pravděpodobností vystřídá nihilismus.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 22.6. 2009