Neumíme spravedlivě reflektovat vlastní historii

22. 6. 2009 / Pavel Skácel

Hlavním nedostatkem je , že ve snaze o velmi široký záběr se jaksi vytratila hrdost na to, že to byli také čeští tankisté a letci, kteří se velkou měrou zasadili o osvobození tohoto kousku Slezska a Moravy. Chybí jejich portréty a životní příběhy (uvedu namátkou generálmajora Josefa Buršíka, který byl v roce 1949 zavřen do stalinského lágru, odkud se mu při převozu do nemocnice podařilo uprchnout a dožil v Anglii, kam emigroval). V muzeu nenajdete ani portrét generála A. I. Jeremenka, který neudělal nic menšího, než že velel vojskům 4. ukrajinského frontu, kteří bitvu vyhráli. A ani zmínka o našich lidech, kteří se osobně zúčastnili operace, a dosud žijí: plk. Mikuláš Končický a plk. Jan Čilipka.

V jiné části expozice, která je vložena naprosto beze smyslu a je věnována koncentračním táborům, není přehled o lidech, kteří v táborech skončili nebo jimi s velkou dávkou štěstí prošli. Zato tu můžete vidět metrový portrét vraha národů (především Židů a Čechů) Reinharda Heydricha. Jinými slovy, proudící zástupy dětí ze školních výletů si mohou odnést obraz podoby tohoto zloducha, povšimnout si obrazu namalovaného na počest Hitlerových padesátin, ale to je asi všechno.

Jak předeslal při otevření ředitel Slezského zemského muzea Antonín Šimčík, v budoucnu se chce památník věnovat rovněž opomíjeným a kontroverzním tématům, vztahujícím se k válečnému období, jelikož hlavní zásadou moderní muzejní práce by mělo být objektivní zprostředkování někdejších událostí.

Proto se součástí památníku stane i dokumentační pracoviště, které bude období II. světové války vědecky zkoumat, dokumentovat a dále prezentovat. Provozovatel památníku, Slezské zemské muzeum, vedle toho disponuje i dalším oddělením zaměřeným na historický výzkum, jehož pracovníci se dlouhodobě věnují dokumentaci takových témat jako je odsun německého obyvatelstva, věznění československých občanů v gulazích, či problematika holocaustu.

Mám takový dojem, že naši historici se budou v regionu věnovat především hledání kontroverzních témat, aniž by se zabývali tím, na co můžeme být právem hrdi: že jsme se tak trochu dokázali osvobodit sami. V této módní vlně ponechalo historiky mimo jiné klidnými to, že kousek o Opavy je místo, kde kdysi stával německý statek -- vypálený do základů jen za to, že zde majitel ukrýval utečence. Jeho obyvatelé neukrývali fašisty a on nebyl vypálen námi Čechy během divokého odsunu: nacističtí Němci v něm vyvraždili své soucitné krajany. Snad proto zde na místě masakru není ani tabulka se jmény obětí.

Je to škoda, že neumíme spravedlivě reflektovat vlastní historii.

Vytisknout