Jak dál v Íránu: Chameneí a Mugabeho volba

22. 6. 2009

Venku v ulicích statisíce obyčejných Íránců vyjádřily pobouření nad zradou jejich důvěry v demokratický proces islámské republiky. Místo toho, aby se posunul do pozice celonárodního lídra a arbitra konfliktů mezi jednotlivými režimními frakcemi -- a volební spor mezi Ahmadínežádem a pragmatickým konzervativcem Musávím vyžaduje právě tohle -- Chameneí využil vzácné příležitosti vést páteční modlitbu na Teheránské univerzitě k tomu, aby se ještě otevřeněji přimknul k Ahmadínežádovi. Trval na tom, aby opoziční kandidáti předložili stížnosti Radě strážců, kolegiu kleriků, jež je loajální k nejvyššímu vůdci. Další protesty, varoval, by ohrožovaly republiku, napomáhaly zahraničním nepřátelům a byly by tvrdě potlačeny.

Chameneí varoval Musávího a ostatní, aby zastavili protestní akce a akceptovali Ahmadínežáda na další čtyři roky, nebo byli považováni za nepřátele státu, což dává bezpečnostním silám právo použít k ukončení dalších demonstrací násilí. Představte si to jako zimbabwské řešení: Robert Mugabe vloni v březnu prohrál volby, ale zfalšoval výsledek, opozici skoro na rok násilím přinutil, aby se podřídila, a nakonec jí použil jako slabšího partnera ve vlastní vládě.

Íránští opoziční kandidáti si přejí vyhnout se násilné konfrontaci, aby chránili životy svých příznivců, a také proto, že jsou sami výtvory režimu, které by byly odsunuty stranou, pokud by sklouzl do chaosu. Vědí také, že Ahmadínežáda podporují Revoluční gardy a milice Basídž, ale i o loajalitě přinejmenším třetiny obyvatelstva, jíž se prezident těší; to znamená, že ať už jsou protestující jakkoliv odvážní, v rozhodujícím bitvě by jejich šance byly minimální.

Páteční vyjádření Chameneího neponechala režimu prostor pro ústup a nařízení nových voleb, a dokonce i kdyby měl Chameneí sklon nabídnout ústupky kvůli uklidnění situace, jeho moc nyní závisí daleko více na Revolučních gardách a Basídži než na klerikálním establishmentu, přičemž bezpečnostní síly zřejmě dávají přednost tvrdé linii.

Zimbabwská strategie by zahrnovala počáteční eskalaci represe, která smete opozici z ulic, a prolití takového množství krve, aby si Íránci dvakrát rozmysleli, než se znova vystaví velkému fyzickému riziku pro cíl, který se začíná jevit jako nedosažitelný. A až bude opozice zastrašena a demoralizována, Ahmadínežád možná bude dostrkán k tomu, aby nabídl ústupky ve formě jakési vlády národní jednoty, avšak bude si moci diktovat podmínky. Aktuálně se nezdá, že by opozice takovou dohodu akceptovala, ale Chameneí může sázet na to, že potlačení protestů opozici rozdělí, izoluje reformní síly od pragmatických konzervativců jako Musáví, který nepodporoval předchozího reformního prezidenta Chatámího, byl ale znepokojen Ahmadínežádovou militantností.

Ve skutečnosti je nepravděpodobné, že by měl Musáví pro danou situaci připravenu nějakou strategii. Stejně jako Chameneí prostě jen improvizuje. Nejvyšší vůdce jej nyní přinutil volit mezi tím, zda se stane nepřítelem státu, nebo zda přijme podružnou roli a snad, až krize přejde, umírněnějšího a méně se vyhraňujícího Ahmadínežáda.

V krátkodobé perspektivě neexistuje jednoduchá cesta k vítězství opozice. Ale chování Chameneího v posledních několika týdnech možná vážně otřáslo důvěrou v klíčové zdroje legitimity režimu -- klérus a demokratický proces, který nabízí skutečnou politickou soutěž, i když rejstřík kandidátů je přísně omezený. V očích milionů Íránců se Chameneí celou vahou své funkce postavil za lež, a jejich důvěra v instituce islámské republiky může být fatálně podkopána. Většina duchovenstva, na něž Chameneí nikdy nedělal velký dojem -- theologická lehká váha vyzdvižená do funkce až poté, co Chomejním vybraný následník, ajatolláh Hosejn Alí Montazerí, začal zkoumat vraždy politických odpůrců režimu -- začala otevřeně zpochybňovat jeho rozhodnutí ve věci voleb.

Cenou za znovuzvolení Ahmadínežáda může být zmaření morální a politické autority spojené s Chameneího úřadem. Revoluce v roce 1979 vytvořila dva zdroje autority: elektorát a duchovenstvo, a nejvyšší vůdce je měl do jisté míry navzájem vyvažovat. Ajatolláh Chameneí se možná začal nevratně odcizovat oběma, když místo poskytování morálního a spirituálního vedení začal fungovat jako prodloužená ruka jedné z frakcí.

Ať už bude výsledek střetu jakýkoliv, příští íránská politická bitva bude možná ve skutečnosti svedena nikoliv v ulicích, ale v uzavřených pokojích, kde se setkají různé nevolené rady duchovních, aby -- dříve či později -- vybraly následníka samotného Chameneího.

Zdroj: ZDE

Vytisknout