Proč rebelovaly íránské feministky

21. 6. 2009

Hlasy voliček byly pro Musávího, který prosazoval rozšíření ekonomických a občanských práv žen, klíčové, i když jako premiér v letech 1981-1989 rozhodně nebyl žádným šampionem feministek. Zdaleka nejdůležitější faktor přitom sehrály Ahmadínežádovy pokusy omezit ženská práva. Jeho vláda ve spolupráci s konzervativním parlamentem utratila miliony na propagandu, která tvrdila, že správné místo pro ženu je v domácnosti. Univerzity omezily povolené počty studentek. V roce 2005 režim zahájil kampaň propagující "kulturu cudnosti" zaměřenou na vynucování přísnějších pravidel zahalování. Nahradil Centrum pro participaci žen založené během liberálního prezidentství Mohammada Chatámího Centrem pro ženu a rodinu, jehož jediným cílem je prosazovat "cudnost".

Co však šokovalo nejvíce byl loňský Ahmadínežádův pokus prosadit v parlamentu "zákon na ochranu rodiny", který měl zmírnit omezení v oblasti polygamie a zdanit mehriyeh, tradiční poplatek, který manžel věnuje své nastávající. V zemi, kde je 42% mladých žen hledajících práci nezaměstnaných, zašel Ahmadínežád tak daleko, že prosazoval polygamii jako lék na ženskou nezaměstnanost. A mehriyeh poskytuje ženám v právním systému, který vážně omezuje právo na rozvod, svěření dětí a dědictví, alespoň nějakou záruku finanční nezávislosti.

Nepřekvapí tedy, že tyto kroky byly mezi ženami velmi nepopulární. Koalice významných feministek zahrnující nositelku Nobelovy ceny míru Širín Ebadíovou, básnířku Simín Behbahaníovou a režisérku Rakšan Baní E'temadovou proti Ahmadínežádovu návrhu úspěšně lobbovala. Ale jak uvádí íránská politoložka Fatemeh Sadeghíová v posledním vydání Middle East Report, dokonce i konzervativní aktivistky, které typicky vycházejí do ulic vynucovat předpisy ohledně nošení hidžábu (tradičního závoje), byly popuzeny Ahmadínežádovou podporou polygamie a institutu sigheh, tj. církevních "dočasných manželství", která mužům umožňují legální sex s prostitutkou. Široká nespokojenost s Ahmadínežádovou genderovou agendou byla předzvěstí toho, co přišlo poté, zejména odhodlání reformních a umírněných žen dostat ho ven z úřadu.

To bylo vidět tento týden v ulicích Teheránu, kde ženy demonstrovaly společně s muži. Podle některých zpráv byla mezi studenty zabitými na teheránské univerzitě přinejmenším jedna žena. "Ženy byly stejně jako muži v ulicích bity jednotkami milic Basídž," říká íránská historička sídlící v USA Šiva Balaghíová. Jedna fotografie z Teheránu zobrazují ženy ve srážce s policií.

To činí tyto politické nepokoje v regionálním kontextu výjimečné, protože na Středním Východě lze málokdy vidět ženy v čele pouličních protestů. V Íránu však precedent existuje. V roce 2006 policie násilím zaútočila na teheránskou demonstraci za práva žen, což vedlo ke vzniku kampaně Milion podpisů, feministického úsilí dosáhnout v rámci íránského práva rovného postavení. Od té doby stovky aktivistek po celé zemi rozšiřovaly brožurku detailně pojednávající o všech aspektech právní diskriminace žen, od rodinného práva až po nemožnost ženy ucházet se o prezidentskou funkci.

Tento pokus je rozptýlený a vychází zezdola, byl však široce patrný a vlivný. Desítky vedoucích představitelek kampaně byly uvězněny a jejich webové stránky vládou zrušeny. Bylo vyhrožováno médiím, která o těchto aktivitách informovala.

Pokud Ahmadínežád zůstane u moci, existují obavy, že vznikající feministické hnutí může být vystaveno ještě tvrdšímu útoku. "Za konzervativní vlády je aktivismus považován za hrozbu národní bezpečnosti," říká Anderliniová.

Celý článek v angličtině: ZDE