"Salónní partyzán" podává rozklad

22. 6. 2009 / Karel Dolejší

Reakce na článek Michala Vimmera Sex, drogy a islám

Pan Vimmer se ve svém jinak velmi podnětném článku v jedné věci mýlí - i když vizáž a výrazy některých demonstrujících íránských žen jeho úvahu vlastně už ve zkratce předjaly, "skeptici a salónní partyzáni" nehorují pro to, aby se íránský režim ve stávající podobě udržel. Vimmerem zmíněný článek pouze upozornil na skutečnost, že tamní rebelie má v krátkodobém až střednědobém horizontu mizivou šanci na úspěch, takže nebylo vůbec v zájmu samotné íránské opozice jít v danou chvíli do tak vyhrocené konfrontace s mocí; je však dost pravděpodobné a zčásti i doložené, že k tomu byla zvnějšku záměrně pošťuchována.

Ahmadínežádův pokus nábožensky posvětit "dočasná manželství" s prostitutkami ukazuje, že jeho vláda ohánějící se pokryteckými cancy o cudnosti nenabízí k panujícímu morálnímu rozkladu žádnou alternativu, neboť se ho naopak snaží institucionalizovat. Na rozdíl od některých radikálních feministek se ovšem ani náhodou nepřikláním k názoru, že nápravu přinese zrušení represívního zákonodárství a emancipace žen s pomocí vydatného studia hraběnky Kolontaiové.

V obecné rovině mám za to, že zachování kulturní plurality zvyšuje šanci na solidní budoucnost lidstva daleko spíše než homogenní rozšíření jediné úpadkové kultury po celém glóbu. Rád bych tedy jednou viděl obnovu íránské islámské společnosti na základě distance kléru od Ahmadínežáda a důsledné demokratizace - avšak obávám se, že mnohem pravděpodobnější je dovršení sociálního rozkladu v horizontu zhruba jedné dekády. A promrhané naděje na změnu k lepšímu k tomu mohou velmi výrazně přispět...

Írán
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 22.6. 2009