Požár nelze hasit ohněm

8. 6. 2009

Morální kompromisy

Začneme Cvekovou větou: "Tento postoj mne vždy rozhořčí, protože zcela ignoruje kontext a tváří se tak, že přijatelný systém je pouze ten, který nikdy nevedl k žádným zločinům." V duchu této závažné a pro eticky uvažujícího člověka nepřijatelné věty se nese celý text.

Já tedy na rozdíl od autora morální kompromisy bytostně nesnáším. Právě ony vedou ke schvalování násilí a nesvobody, k laxnosti vůči vypočítavým činům mocných. Snaha přehlížet zločiny systému a mezi řádky tvrdit: "Buďte rádi za to, co máte" nebo "Není to ono, ale není alternativa." je jeden z rysů současné propagandy. (Nicméně hájil se tak každý systém.)

Přijatelný je opravdu jen ten stav, který nevede ke zločinům. Jakýkoli jiný stav se musíme snažit změnit. On se panu Cvekovi snadno říká opak, ale nevím, jak by pro něj byl systém přijatelný, kdy by on stál na místě anarchisty Vanzettiho nespravedlivě odsouzeného k trestu smrti (justiční vražda Sacca a Vanzettiho je procesu H. velmi podobná). Ale třeba se mýlím, třeba by všem říkal: "Nezlobte se na ně, i ta naše skvělá západní demokracie vede k omylům..."

Když upozorňujeme na zločiny USA a dalších post-koloniálních (nebo spíše neo-koloniálních) mocností, dle pana Cveka patrně automaticky hájíme KSČ či relativizujeme nacismus. Tvrzení je to zcela absurdní a podobné tomu, jako když vás nařknou z antisemitismu, jen proto, že kritizujete Izraelský stát a upozorňujete na naprosto nepřijatelné zločiny, které tento koná na palestinském lidu. (O Izraeli a Palestině si můžete přečíst na mých stránkách ZDE)

Antikomunismus

Pan Cvek tvrdí, že komunismus představoval zcela zásadní zničení všech hodnot lidství a svobody. Tento Cvekův antikomunismus je opravdu význačný rys studenoválečné i současné propagandy takzvané "demokratické společnosti." A vždycky jím byl. A to zejména v USA, kde jsou mocenské elity antikomunismem přímo posedlé.

S prominutím, tento přístup je podobný přístupu předsedy KSČM pana Filipa, když tento tvrdí, že připomínání historie je primitivní antikomunismus.

Skutečností totiž zůstává, že systém před rokem 1989 nebyl komunistický. S komunismem měl společného snad jen to, že v čele stála strana nazývající se "komunistická". Komunismus je ale ve skutečnosti systém, ve kterém není ekonomických privilegií ani státu, kde není nadřazenosti a tedy rozhodně je to systém svobodnější, než současný kapitalistický systém nejvíce prosazovaný Spojenými státy.

Pokud chce pan Boris Cvek odsuzovat komunismus namísto gulagů, můžu já šmahem odsoudit křesťanství na místo křížových výprav, otroctví, vyhlazování Indiánů a procesů s čarodějnicemi. Každému, jehož mozek není sevřen ideologickými okovy, je snad jasné, jak scestný takový přístup je.

Pokud ho ale přijmeme v případě komunismu, musíme ho přijmout i v případě křesťanství a konec konců jakékoli jiné ideologie. Nadáváme-li na komunismus jako na nepřítele tzv. západní civilizace, tedy Evropy a Severní Ameriky, je to přímo směšné a vnitřně rozporuplné, neboť ti, co sjednocují západní Evropu a USA pod hlavičku Západu zaměňují je s demokracií, a nesmyslně z nich činí jedinou přijatelnou cestu, hledají původ této jedinečnosti právě v křesťanské tradici. A ta má úplně stejný problém jako komunismus.

Komunismus byl prostě zneužit, a stejně tak i myšlenky a poselství Ježíše Krista, které tomu "zlému komunismu" nebylo zase tak daleké -- byl to Ježíš, kdo říkal, že vstup do jeho království je podmíněn vzdáním se všeho bohatství ve prospěch chudých (evangelia: Matouš kapitola 19, řádek 24; Marek kapitola 10, řádek 25; Lukáš kapitola 18, řádek 25). Nějaký neokonzervativec by o něm, nebýt to Ježíš, určitě řekl, že zastává "hnusný komunistický postoj, který si neváží soukromého vlastnictví jako základní hodnoty západní civilizace."

Vzpomeňme, že se pan Cvek pohoršuje nad mazáním rozdílů mezi "komunistickými říšemi zla a demokratickou společností". Jenže je to právě pan Cvek, kdo smazává rozdíly, a to mezi komunistickými a nacistickými diktaturami. Nelze směšovat fašismus (včetně nacismu) s ideologiemi, jako je komunismus a křesťanství, což vyplývá z toho, co píšu výše. I ony se staly oficiálními doktrínami nesčetných diktatur, i jimi se hájily zločiny. JENŽE: Jak již bylo řečeno, obě byly zneužity. Fašismus zneužit nebyl, fašisté plnili, co slíbili (viz Mein Kampf).

Konkrétně komunismus versus nacismus

Je-li někdo skutečným komunistou, znamená to, že požaduje vytvoření rovné a svobodné beztřídní společnosti. Může tak naletět propagandě bolševických stran, přesto zůstává poctivým, a kdyby věděl, co doopravdy "komunističtí" policajti dělají, okamžitě by se od této politiky odvrátil.

Komunistou může být také člověk, který si tyto skutečnosti uvědomí, začne na ně poukazovat a stane se rozhodným odpůrcem politiky "komunistické strany", přesto (a to se vlastně vůbec nevylučuje) odhodlaným komunistou.

A do třetice komunistou může být také člověk, který od začátku nesouhlasí s taktikou dosažení komunismu skrze stát a politickou stranu. Zde jmenujme třeba AKA -- anarchokomunistickou alternativu.

Zmiňme se teď jedné velké osobnosti, která je v současnosti tolik zneužívána plytkou antikomunistickou propagandou. George Orwell byl celý život přesvědčeným socialistou a bojoval proti fašismu ve španělské občanské válce na straně anarchistů, kteří v Katalánsku budovali zcela svobodnou anarchistickou společnost. Byly to právě stalinistické masakry spáchané na nestalinistické (a na rozdíl od stalinistů upřímné) levici ve Španělsku, které přiměly Orwella k napsání románů Farma zvířat a 1984.

V době občanské války sepsal Orwell dílo Hold Katalánsku, ve kterém vyjadřuje svou podporu a uznání anarchistické revoluci a ustavení systému, který byl rozhodně tisíckrát komunističtější než všechny bolševické diktátorské zrůdnosti dohromady. Na závěr citujme tohoto velkého spisovatele: "Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu."

Zrovna tak, jako je urážkou Orwella, když si ho berou do úst kapitalisté, stejně tak pan Cvek ve svém článku uráží skutečné komunisty, když tvrdí, že post-únorová diktatura byla komunistickým systémem. Nicméně stejně tak bezděky činí i Filip ve svém dopise.

Naproti tomu nacistou nemůže být dobrý člověk. Nacismus je ze své podstaty nenávistný. Nenávistný nejen ke svým odpůrcům, ale také všem, koho si určí jako podřadný národ/rasu.

Ty hodné USA a spol.

Nechme již nyní Cvekovo rovnítko mezi komunismem a nacismem a věnujme se názoru, že "omyly" a zločiny tzv. západní demokracie (tedy bohatých pokračovatelů koloniálních impérií) jsou způsobeny jen konfrontací, kterou tyto státy nechtěly.

Je to do nebe volající naivní nesmysl.

Zločiny se děly před konfrontací s nacismem a bolševismem i po ní.

Na začátku století bojovaly Spojené státy se Španělskem o kolonie. Kolonie včetně Filipín bojovali po boku USA, byla jim slíbena svoboda. Leč ta se jaksi nedostavila. Filipínci vyhlásili republiku a USA je napadla. Výsledek? 600 000 mrtvých Filipínců.

To je asi nejstrašnější jednotlivý příklad. Ale existuje mnoho dalších: V letech 1898 až 1934 napadly Spojené státy Kubu čtyřikrát, Nikaraguu pětkrát, Honduras sedmkrát, Dominikánskou republiku čtyřikrát, Haiti dvakrát, Guatemalu jednou, Panamu dvakrát, Mexiko třikrát a Kolumbii čtyřikrát!

Málo se také mluví o tom, že Hitlerovi pomohla zejména světová hospodářská krize. Krize kapitalismu. Avšak také nikdy nemuselo dojít k druhé světové válce, kdyby západní Evropa nezahrnovala Hitlera do svých kalkulů (což se dá říci i o SSSR, ale to je notoricky známo) a soustavně mu neodpouštěla rostoucí militarizaci. Jenže tehdy se bohužel ultrapravice považovala za prospěšnou protiváhu SSSR. A tak byl vzestup Hitlera umožněn prospěchářskou (ale též notně hloupou) strategií mocných západní Evropy. Svádělo by mě říci, že Hitlerova volná cesta k moci byl také takový "omyl" v rámci konfrontace s bolševickou diktaturou. To bych ale prostě nebyl dost přesný, neboť imperialisté koloniálních mocností nekonfrontovali SSSR kvůli jeho diktátorskému režimu, ale kvůli tomu, že ohrožoval jejich mocenské zájmy ve světě.

Do války vstoupily v roce 1941 též USA. Nabízí se říci, že proto, aby porazili nacismus. Není to pravda. Nejprve se bránili rozpínavosti japonského imperialismu v tichomoří. Poté si ekonomicko-politické elity uvědomily, že pokud vstoupí do války v Evropě (o které věděli, že ji vyhrají, měly totiž na rozdíl od Osy dostatek ropy), získají v poválečném světě zcela výjimečné postavení světové supervelmoci. Na konci války nechali Spojenci fašistickou (ve válce neutrální) Francovu diktaturu (300 000 obětí) nadále fungovat -- Franco se u moci udržel až do roku 1975.

Boj proti Japonsku a Německu tedy nebyl motivován nějakými antifašistickými ideály. Hrdiny nejsou američtí mocní, ale řadoví američtí vojáci, kteří v boji proti nacismu a fašismu nasazovali vlastní životy.

Na konci války se pak odehrál jeden z nejhorších zločinů dvacátého století -- a to svržení atomových pum na Hirošimu a Nagasaki, velká obydlená města. Důsledek? Možná až čtyři sta tisíc mrtvých. Motiv? Ukázat světu novou děsivou zbraň. A když už ukazujeme zbraň, tak i ukážeme, kolik zabije lidí, no ne?

Po vypuknutí studené války USA podporují diktatury na všech kontinentech. Často se jedná o režimy, vedle kterých se komunistické Československo jeví jako šťastná země s moudrým panovníkem. Jmenujme některé:

• policejní diktatury v Jižní Koreji, Jižním Vietnamu
• fašistický režim Ferdinanda Marcose na Filipínách
• ultrapravicový režim generála Suharta v Indonésii -- s jeho pučem mu pomáhala přímo CIA; Suharto, kterého Clinton nazval "chlapíkem podle našeho gusta", při svém puči povraždil více než půl milionu chudých bezzemků, převážně příslušníků komunistické strany, a vládl velmi tvrdě dalších třicet let za podpory USA a některých jejich spojenců, v posledních letech vlády rozpoutal genocidu ve Východním Timoru (viz níže)
• diktatura Šáha Páhlavího v Íránu -- ta byla nastolena za pomoci CIA, protože Spojeným státům se nezamlouval předchozí demokratický režim, neboť ten nebyl nakloněn americkým investicím a pokračující koloniální nadvládě USA nad íránskými zdroji ropy
• absolutistické monarchie ve Spojených arabských emirátech, Bahrajnu a Saudské Arábii
• autoritativní režim v Kuvajtu
• totalitní antikomunistický režim v Iráku strany Baas (Saddám Husajn se dostal k moci v rámci této strany právě za pomoci CIA, byl tehdy velmi proamerický a s podporou USA rozpoutal válku proti v té době již protiamerickému Iránu, na oplátku USA schválily jeho plynování Kurdů, dodávaly mu v té době zbraně)
• vojenský režim v Turecku (souběžně s narůstající intenzitou útlaku kurdské menšiny -- desítky tisíc mrtvých -- roste objem dodávek zbraní z USA)
• Pol Potův režim "komunistické" (!) strany v Kambodži (kam se poděl ten tolik zdůrazňovaný antikomunismus?!) -- USA během vietnamské války tajně bombardovala Kambodžu, a tím pomohly rasisticky proti-vietnamsky naladěným Pol Potovým Rudým Khmerům k moci, ti zavádí jednu z nejstrašnějších a nejšílenějších diktatur v dějinách lidstva; přesto, když Rudé Khmery sesadí Vietnamská armáda, USA uvalí na Vietnam embargo a Rudé Khmery nadále uznávají jako právoplatnou vládu v Kambodži
• Salazarovu korporativisticko-fašistickou diktaturu v Portugalsku a její boje proti osvobozeneckým povstáním v portugalských koloniích Angole a Mozambiku
• útlak palestinského obyvatelstva izraelským státem
• Rasistický režim Jihoafrické republiky -- byl jedním z mála států, jež nebyly přijaty do OSN, těšil se výrazné podpoře nejen USA, ale i VB, a to i v době, kdy rozpoutal válku s okolními státy, při níž zemřely desítky tisíc lidí; Nelson Mandela byl v té době veden jako nebezpečný terorista
• fašistický režim Augusta Pinocheta v Chile
• USA provedly vojenský převrat v Dominikánské republice a sesadily demokraticky zvoleného prezidenta, taktéž učinili v Grenadě
• Spojené státy vyzbrojovaly a cvičily teroristické jednotky contras nenáviděného sesazeného pravicového nikaragujského diktátora Somozy, tyto jednotky programově útočily na civilní cíle a zůstalo za nimi několik desítek tisíc obětí v Nikaragui, El Salvadoru a Guatemale; o contras se Ronald Reagan, zapřisáhlý to antikomunista, vyjádřil: "Contras jsou mravním ekvivalentem otců zakladatelů v USA."
• podpora Baptistovy diktatury na Kubě (Castro a Che Guevara jen nahradili jednu diktaturu jinou, nezničili demokracii)

Mimo těchto pár příkladů se pak zmiňme o válkách v Koreji a Vietnamu, ve kterých Spojené státy hájíce jednu diktaturu proti druhé povraždily miliony lidí, ve Vietnamu pak použily v neuvěřitelném množství chemické zbraně (včetně nechvalně proslulého Agent Orange) zcela v rozporu s mezinárodním právem a hlavně se základními zásadami lidskosti.

Nezapomeňme také na nechvalně proslulou School of Americas v Georgii, kde se rekrutovala celá plejáda latinsko-amerických diktátorů. Manuály používané v této škole doporučují mučení a popravy bez soudu. (Možná, že tyto manuály byly používány i na základně Guantanámo?!)

K irácko-iránské válce a válce v Nikaragui se pojí slavná aféra Írán-contras, která, ač pravdivá, připomíná nejztřeštěnější konspirační teorie. Financování contras totiž probíhalo z peněz, které Spojené státy získaly za prodej zbraní do Íránu, proti kterému však současně hnaly Saddáma Husajna (a vyzbrojovaly ho). Účel této strategie byl jasný: "Nechť válka trvá, muslimové se mezi sebou vraždí, a my z toho budeme mít peníze."

V Afghánistánu hned po nástupu prosovětské marxistické strany k moci podporovali USA (a také některé státy Západní Evropy) dle strategie Zbigniewa Brzezińského (který je dnes opět prezidentským poradcem, tentokrát "pána Změny" Baracka Obamy) islamistické mudžahedíny (včetně jejich výcviku). Ti měli dle Brzezińského strategie podnítit nepokoje a vyprovokovat SSSR k invazi do Afghánistánu, na které si Sovětský Svaz vyláme zuby. Tak se i stalo a výsledkem byla krutá válka, za kterou zodpovídá SSSR i USA společně. Z mudžahedínů později vznikli Tálibán a Al Kajda, z americké propagandy notoricky známé personifikace zla na Zemi.

Nuže, tak se chovaly USA ve dvacátém století do konce studené války. Západoevropské státy jako daleko méně mocné nespáchaly tolik zvěrstev, ale jednotlivě také mnoho diktatur a zločinů podporovaly. Nepočítáme samozřejmě jejich zločiny v éře přímého kolonialismu, o kterých by se také rozhodně mluvit mělo (ač pan Cvek to asi považuje za relativizaci nacismu). Nejen o koncentračních táborech v JAR, ale o nespočtu dalších zločinů.

A to i zločinů, za které odpovídá takzvaný hrdina Churchill. Tento člověk mimo jiné navrhoval použití plynu a (vlastními slovy) "šíření živého teroru" mezi afghánskými "barbary", tedy civilisty žijícími na povstaleckých afghánských územích. Demokrat s velkým D. To, že vedl Velkou Británii -- nemajíc v podstatě na vybranou -- proti Hitlerovi, neomlouvá jeho zločiny. Opět jsou hrdiny řadoví vojáci britských vojsk a nikoli páni politici.

Několik předchozích odstavců jasně ukazuje, že násilí je v západoevropských a severoamerických mocenských systémech zabudované. Nejsou to chyby, přehmaty, ani omyly. Nejsou to výjimečné zločiny. Naopak, podpora diktatur a zločiny proti lidskosti jsou bytostnou součástí takzvané (Cvekovými slovy) "západní civilizace", lépe řečeno však mocností západní Evropy a Severní Ameriky. Je to logika zisku, logika kapitalismu, logika autorit, logika moci.

Podporu totalit, natož tak rozsáhlou, by beztak nešlo omlouvat snahou o udržení demokracie. Samo o sobě je to protimluv. Požár nelze hasit ohněm. Nelze bojovat za demokracii ustavováním a podporou diktatur, ve válce proti zlu nemůžeme vyzbrojovat zlo. Snad jen za jistého, bohužel v myslích mnoha stále přežívajícího předpokladu, že jde přeci jen o demokracii a bohatství lidí na "Západě", "výchoďáci" se stejně nepočítají za plnohodnotné, jsou to přece barbaři. Takový předpoklad se však již od těch nacistických věru neliší. (Možná mě teď pan Cvek nazve relativizujícím neonacistou?!)

Nicméně tyto zločiny navíc pokračují, dávno po pádu SSSR. Třeba právě v Turecku se podpora genocidy Kurdů po roce 1991 nadále zvyšovala. USA (a nejen ta) dodávala Suhartovu indonéskému režimu zbraně, když v druhé polovině devadesátých let páchal genocidu obyvatel Východního Timoru -- kolem 200 000 obětí). Korporace se dnes perou o zdroje v Kongu, zatím co tam díky tomuto plenění zemřelo již pět a půl milionu lidí. A dalo by se pokračovat.

Závěr z předchozích odstavců zní: O ochranu před totalitou mocenským elitám nikdy nešlo (až na čestné výjimky, které nutně v systému zapadnou). Ani v Západní Evropě, ani v USA, ani jinde ve světě. Cílem bylo rozšířit obří moc nepatrné menšiny, jež si říká vládci. USA i západní Evropa podporovala a podporuje diktátorské režimy, neboť ty se dají snadno uplácet a bývají otevření neokolonialistickým praktikám a investicím ekonomicko-politických elit.

Falešná demokracie konzumu

Za nějaké ty svobody, jaké již máme, nevděčíme osvíceným politikům a velkokapitalistům (lepším výrazem je dnes však "megakapitalistům"), ale dlouhotrvajícímu lidovému boji, který nesmí pod záminkou jakýchkoli morálních kompromisů nikdy ustat. Mocní si v současnosti netroufají nějak neobratně přímo omezovat svobodu, vyvolalo by to nesouhlasnou odezvu. Proto také skutečně nikdy, jak se pan Cvek expresivně vyjadřuje, neobehnali ekonomicky vyspělé země ostnatým drátem -- což se ale o většině světa říct nedá.

Platí ale, že čím shovívavější a/nebo lhostejnější bude (nebo také bohužel chudší), tím více si mocní dovolí. Vzpomeňme na zavedení až desetiletého trestu za vyfocení policisty ve Velké Británii -- to už se věru blíží policejnímu státu!

Elity (hlavně států G8) terorizují zejména chudé státy, kde se lidé těžko mohou neuvěřitelné převaze kořistníků získané jejich vykořisťováním (nepřeháníme, když to nazveme neokolonialismem skrze Světovou banku a Mezinárodní měnový fond).

Ve vyspělých státech pak dávají lidu chléb a hry -- šíří náboženství konzumu, jehož vyznavači mají hledat svobodu v tom, že si mohou koupit nový kus hadru, zajít v něm na další béčkový film a přežírat se přitom popcornem. Tak omezují svobodu nepřímo.

Média zatím krmí lid propagandou, neboť jsou sama v rukou několika vlastníků, kteří často mají své zastoupení i ve zbrojovkách a dalších korporacích a sponzorují politiky. Mediální propaganda je obzvláště sofistikovaná, média se dělí na otevřeně prolhaný bulvár jako Blesk a dále na seriózní noviny, jako MFDnes. Ti, kdo čtou takové plátky, si pak myslí, že se dozvídají pravdu, neboť "lže se přece jen v tom primitivním bulváru, tohle je intelektuální a solidní tisk".

Správně pan Cvek poznamenává, že dnes mohu cestovat, kam chci a odstěhovat se, kam chci. Vůbec můžu leccos. Mohu třeba prožít pěkný, svobodný den:

Ráno vstanu, obléknu se, a napiju se čaje, jehož lístky sbírají ženy na Srí-Lance, placené osmi dolary za sto kilogramů suroviny. Po několika nadávkách se nasnídám a začnu se chystat do práce. Obuji se do bot značky Nike, které vyrobili na pásech děti, nasednu do auta a pustím si rádio. Zatímco se z reproduktorů line kýčovitá a bezduchá hudba, můj motor pracuje poháněn benzínem, který dodala jedna z mnoha obřích korporací, jež se se svou lobby zasazují o trvalou spolupráci s absolutistickými monarchiemi na arabském poloostrově. Zaseknu se v zácpě. Tak tedy vyndám mobil a volám šéfovi, že na schůzi přijdu pozdě. Ani mě nenapadne, že coltan, jedna ze surovin, z kterých byl můj mobil vyroben, je vykoupen krví nevinných v Konžanů. Na schůzi přijdu pozdě. Den se vleče a práce je únavná. Tak si uvařím kávu -- z kávových bobů, které pěstovali etiopští zemědělci, nemající dost peněz na zaplacení školy dětem. Nakonec ten den v zaměstnání nějak přece přečkám a jedu domů. Doma se navečeřím, pustím si televizi a koukám se na zprávy. Přejde mi mráz po zádech, když slyším o dalším překaženém hnusném zločinu hnusných teroristů-Arabů, co permanentně ohrožují naše západní ideály svobody a demokracie. Radši teda přepnu kanál a sleduju Reality show. Po nějaké době se mi začnou klížit oči. Jdu spát. Ležím v posteli, koukám na strop, a najednou mě napadne, jaký je vlastně můj smysl života. Ale tohle hloupé filozofování rychle zaženu a usnu.

Tak svobodně si můžu žít a zatím dvě miliardy lidí nemají ani tu svobodu napít se pitné vody.

Jenže mně tohle prostě nevyhovuje. Asi si neumím vážit "návratu ČR na Západ", ale prostě jsem dost zásadně nespokojený. Nelíbí se mi, že současný systém ze mě dělá spoluviníka svých zločinů. Já totiž nejsem neonacista, bolševik ani kapitalista. Jsem anarchista. A jako takový chci opravdovou svobodu, svobodu pro všechny.

Náměty k četbě, aneb kde naleznete věci, o kterých se na ČT 24 nemluví

Zde naleznete internetové stránky, kde publikuji své názory: ZDE

Chomsky, Noam: Moc a teror (vyšlo v nakladatelství Mezera, Praha 2007). Všechny Chomského texty najdete na jeho webu ZDE.

Andreas, Joel: Válečná závislost (vyšlo v nakladatelství Intu v roce 2004). Knihu v angličtině si můžete přečíst http://www.addictedtowar.com/atw1a.html zde.

Vytisknout