Z INTERNETU:

Life imitates art -- například na české politické scéně

8. 6. 2009

 Petr Nachtmann našel na webu v jedné diskusi tento příspěvek:

Prohlížel jsem si chvíli z autobusu billboardy kolem dálnice a jeden předvolební mi připomněl Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Samozřejmě jsem si pak nedokázal vzpomenout, kam jsem tu knihu založil, tak to ocituji podle pirátské kopie stažené z webu -- radši si to najděte doma v knihovničce:

"Při posledních volbách jsem hlasovala jako všichni ostatní a ve volební kampani jsem se strašně angažovala pro prezidenta Nobla. Já si myslím, že to je jeden z nejhezčích mužů, co se kdy stali prezidentem." "Ale ten chlap, co ho kandidovali proti němu!"

"Ten za moc nestál, že? Byl to ohyzdný prcek, na holení si moc nepotrpěl a hlavu měl jak vrabčí hnízdo."

"Co to tu opozici posedlo, že ho kandidovala? Přece není možné kandidovat takového mrňouse proti urostlému muži! A pak -- vždyť on huhňal! Polovinu z toho, co říkal, jsem vůbec neslyšela. A co jsem slyšela, tomu jsem nerozuměla."

"A taky měl panděro a neuměl se ustrojit, aby to nebylo vidět. Žádný div, že Winston Noble vyhrál na celé čáře. Už ta jejich jména! Srovnejte si jenom na deset vteřin Winston Noble a Hubert Hoag a můžete říct skoro jistě, jak to dopadne."

 Skoro si říkám, zda bych si, až si zvolíme nějaké urostlé muže, kteří dovedou zakrývat panděra, neměl jít koupit velkoplošnou televizi na stěnu, pořídit si auto, kterým můžu čas od času někoho přejet, abych se odreagoval, přestat chodit pěšky a spálit knihovnu, než přijedou požárníci.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.6. 2009