Obamova válka v Afghánistánu a Pákistánu a pštrosí politika českých médií

13. 5. 2009 / Daniel Veselý

Krátce poté Obamův bezpečnostní poradce generál James Jones oznámil, že Spojené státy budou ve svých útocích na Afghánistán pokračovat, a to přes tvrdou kritiku ze strany afghánského prezidenta Karzáího. Studenti z univerzity v Kábulu také vyjádřili ostrý nesouhlas s americkými údery slovy jednoho z nich: "Když budou tyto akce v Afghánistánu pokračovat, bezesporu vypukne národní povstání proti cizím vojskům. Takže pokud k tomu dojde, nemyslím, že americké bombardéry B-52 budou schopny zastavit národní odpor." Sayed Barakat, jeden z přeživších masakr, uvedl: Když začalo bombardování, tak asi 75 z nás včetně dětí a žen se spěchalo ukrýt do neobývaného domu, který byl bombardován Američany. Přežilo nás jen sedm.

Zdroj ZDE

Konzervativní historik a penzionovaný plukovník Andrew Bacevich v pořadu Democracy Now! prohlásil, že s Obamovou vojenskou strategií pro Afghánistán spočívající v navýšení vojenských sil o dodatečných 21.000 jednotek příkře nesouhlasí. Bacevich vyjádřil celkovou skepsi ohledně konečného vítězství v této válce, zpochybnil přínos celé vojenské eskapády s tím, že neprospěje ani Afghánistánu ani Spojeným státům. Ba naopak, incidenty jako je ten výše zmíněný spíše naženou ještě víc Afghánců frustrovaných třemi dekádami válek a smýkáním velmocí do náruče Talibanu nebo Al-Kajdy.

Situace v sousedním Pákistánu začíná nabývat snad ještě dramatičtějších kontur než v Afghánistánu. Asi osm osob zemřelo 12. května při útoku amerického bezpilotního letounu.

Zdroj ZDE

Tato událost je však v porovnání s děsivou situací v zemi, jež se aktuálně vyznačuje sveřepými boji mezi pákistánskou armádou a pákistánským Talibanem, díky nimž podle údajů OSN opustilo své domovy půl milionu lidí, slzou v moři utrpení. Olej do ohně již pár posledních let přilévají i bezpilotní útoky prováděné z úctyhodné dálky a tepla kanceláří.

David Kilcullen, přední expert Pentagonu zabývající se protipovstaleckou problematikou, před Kongresem uvedl, že tyto útoky jsou kontraproduktivní a měly by být zastaveny. List Los Angeles Times uveřejnil Kilcullenovo tvrzení: "Od roku 2006 jsme díky bezpilotním útokům zabili 14 předáků Al-Kajdy, během té samé doby jsme zabili 700 pákistánských civilistů. Tyto nálety jsou značně nepopulární a hluboce ztěžují životy místních ... vede to k posilování terorismu."

Zdroj ZDE

Poté co Obama nastoupil do prezidentské funkce se počet náletů zdvojnásobil, a tím také ztráty na civilních životech. Podle pákistánské vlády bezpilotní útoky od minulého měsíce zabily 700 civilistů. Novinář Jonathan Landy napsal: " Avšak většina Pákistánců taková varování vylučuje. Domnívají se, že jsou militanti otevření k dialogu a politickému urovnání nepořádku, který mnozí spojují se spoluprací minulého vojenského režimu se Spojenými státy po 11. září."

Zdroj: ZDE

Anonymní vědci z Washingtonu nahlížejí na situaci v Pákistánu obdobně: Rostoucí počet amerických zpravodajců, vojenských a diplomatických činovníků dospěl k názoru, že je malá naděje zabránit nukleárnímu Pákistánu před rozpadem na poddanství, kontrolovaná islámskými varlordy a teroristy, což může pro Spojené státy představovat větší hrozbu, než afghánské teroristické hnízdo před 11. zářím.

Zdroj:ZDE

Obamova administrativa ovšem nehodlá počet bezpilotních útoků redukovat, bez ohledu na civilní ztráty na životech, zvyšující se nenávist Pákistánců vůči Spojeným státům a možné fatální dopady nejen na region.

Tyto skutečnosti ale nezdobí otvíráky mainstreamových periodik, zvlášť těch českých. Teodor Marjanovič uveřejnil 11. května v MFD článek s názvem "Clintonová mě po návratu z Mexika hned objala, bavil Obama novináře" , v němž je kupříkladu uvedeno, že: "Obama se nemohl nezmínit o dojmu sdíleném napříč Amerikou, že je miláčkem žurnalistů - ti mají pro něj takovou slabost, že mu dost často nejsou schopni položit tvrdé otázky" nebo "A svou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou zase počastoval takto. "Jen co se vrátila z Mexika, hned mě objala," podotkl v narážce na nákazu prasečí chřipkou, která se přenáší z člověka na člověka." Redaktor Hospodářských novin Tomáš Němeček nedávno ve svém článku "Kdo je pan Obama" napsal třeba: "Je Obama jako John Fitzgerald Kennedy? Tak ho vidíme my zvnějšku. Kennedyho životopisec Richard Reeves ale ukazuje, že JFK nasekal během sto dní chyby, jakých se rozvážný (nebo váhavý?) Obama vyvaroval. Obama je také - naštěstí - pod větší veřejnou kontrolou: dnešní novináři by těžko oddaně poslechli prezidentovu žádost, ať se ho neptají na zpackanou operaci (jako Kennedy po invazi na Kubu)" nebo "I ti, kdo jsou vůči obamovskému kouzlu imunní, musejí přiznat: Američanům se prezident zjevně líbí a mnozí jsou na něj hrdí. Ať to s ním dopadne jakkoli, tuto fázi prvotní zamilovanosti jim nelze než přát. A závidět."

Věří snad čeští novináři tomu, co publikují, nebo jsou si vědomi toho, co se doopravdy děje, a zamlčují to?

Vytisknout