Jaký je rozdíl mezi Talibánem?

12. 5. 2009 / Karel Dolejší

Oproti pitomé hádance, jaký že je rozdíl mezi vránou, lze na výše položenou otázku odpovědět bez tlesknutí jedné ruky. Talibány jsou totiž skutečně dva: Bývalé afghánské vládní hnutí vedené mullou Omarem - a vedle něj islamistické hnutí Tehrik-i-Taliban Pakistan Bajtulláha Mehsúda organizované kolem pákistánských náboženských škol (madras), které oficiálně existuje pouhých osmnáct měsíců. Boje mezi militanty a pákistánskými ozbrojenými silami, které nyní v údolí Swat údajně vyhnaly z domovů statisíce lidí, se týkají působení mladšího pákistánského klonu organizace, u jejíhož zrodu stály kdysi pákistánská zpravodajská služba ISI a americká CIA. Obě národní větve nejen že působí v odlišném státním, geografickém a náboženském prostředí, ale přijaly také zcela odlišné ekonomické strategie. Opiová ekonomika, na níž stojí afghánská odnož islamistické milice, je extrémně nepříjemná pro Západ, zoufalému místnímu obyvatelstvu však skýtá šanci přizpůsobením režimu získat použitelný zdroj obživy. Zcela jinak je tomu ale v případě ekonomiky pákistánského Talibánu založené na drancování neobnovitelných zdrojů a náboženských daních. Těžba smaragdů, vedle holosečného "hospodaření" v lesech a sadech nejvýznamnější zdroj příjmů, byla vázána na konkrétní území v údolí Swat, které je dobře přístupné - a obývané navíc zčásti nemuslimským obyvatelstvem donedávna žijícím z turistického průmyslu, které od extrémního islamistického režimu nečeká žádná zlepšení. Tento "drobný" rozdíl se nakonec může ukázat jako důležitější než výkony pákistánské armády, která se během nynější ofenzívy sotva odváží dlouhodobě proniknout na paštunská kmenová území, kde má pákistánský Talibán svou politickou baštu.

Animesh Roul ve článku Gems, Timber and Jiziya: Pakistan's Taliban Harness Resources to Fund Jihad zpracovaném pro The Jamestown Foundation stručně analyzoval ekonomický základ moci pákistánského Talibánu. Tento základ má tři hlavní pilíře: Ilegální těžbu smaragdů v údolí Swat, ilegální těžbu dřeva a náboženskou daň džizíja uvalenou na nemuslimské obyvatelstvo. Menší význam má rozprodej vybavení bývalých turistických letovisek.

V dubnu 2008 pákistánský Talibán obsadil mramorový lom v Ziáratu na území Mohmand Agency (v protalibánské, Paštuny obývané oblasti FATA) a získal tak na místní poměry významný zdroj příjmů, řádově desetitisíce dolarů. Milice povzbuzená tímto úspěchem začala pošilhávat po ještě lukrativnějších smaragdových dolech v sousedním údolí Swat.

Roul tvrdí, že taktikou Talibánu bylo vyrabovat veškeré zdroje v údolí Swat, dokud armáda dodržuje dohodnuté příměří. Pokud je to ovšem pravda a taktika byla skutečně takto chamtivá, západní obavy z tažení Talibánu na Islámabád a pádu omezeně prozápadní vlády jaderné mocnosti byly patrně od samého počátku liché, alespoň protentokrát. A ještě spíše to indikuje, že po něčem takovém jako velká strategie s cílem změnit zemi v radikální muslimský stát není mezi Mehsúdovými stoupenci ani vidu, ani slechu. V Pákistánu - kromě kmenových území FATA - se totiž nyní nenajde takové místo, kde by si obyvatelstvo skutečně přálo příchod povstalců. Změnil se i mediální diskurs, který namísto používání neutrálních výrazů nyní hovoří o povstalcích jako o "ničemech". Bez podpory civilního obyvatelstva však povstání nemůže pomýšlet na úspěch - a drancování Swatu probíhalo jednoznačně na úkor tohoto základního povstaleckého kapitálu.

Podle Roula povstalci v únoru převzali kontrolu nad smaragdovými doly v pohoří Mingora. Při těžbě zaměstnali místní obyvatelstvo, které velmi dobře zaplatili, když si ponechali jen třetinu zisku. Nedaleký důl Gudžár Killí, který obsadili krátce na to, měla původně v pronájmu americká společnost Luxury International - ta ovšem ukončila těžbu, když v oblasti propukly boje. Od té doby až do příchodu Talibánu důl provozovala sama pákistánská vláda.

Vytěžené smaragdy byly údajně urychleně prodávány pod tržní cenou a pašovány do indického Džajpúru ve státě Rádžastán, odkud směřovaly do Bangkoku, Švýcarska a Izraele. Cena za kus se pohybovala v rozmezí od jednoho tisíce až sta tisíc dolarů. V oblasti, kde nyní probíhá ofenzíva vládních vojsk, se kromě toho nacházejí ještě významné zásoby růžového topasu, peridotu (odrůdy olivínu), akvamarínu a turmalínu, k jejichž využití však už militanti patrně neměli dost času.

Stihli však důkladně vyrabovat swatské a dirské stromy. Velkoplošné ilegální kácení uskutečnila mafie, jejíž úzké vazby na Talibán údajně nejsou žádným tajemstvím. Tato symbióza prý sahá zpět až do roku 2007, kdy začala bezohledná těžba dřeva v borových lesech a jabloňových sadech. Roční ztráty pákistánského státu, který má na těžbu dřeva monopol, se odhadují na 65 miliard rupií (zhruba 700 milionů dolarů).

Povstalci také zničili domy a zabavili majetek sikhské komunity v údolí Swat jako zástavu za požadovanou mnohamiliónovou "náboženskou daň". Mnoho sikhů poté z oblasti uprchlo, tak jako už předtím mnoho příslušníků hinduistické a křesťanské komunity.

Na základě Roulovy analýzy lze konstatovat, že obsazení údolí Swat a průnik do některých dalších přilehlých území nelze interpretovat jako součást ofenzívy pákistánského Talibánu zaměřené na trvalé rozšíření území pod jeho kontrolou, a už vůbec ne jako etapu ve strategii, jejímž konečným cílem má být svržení pákistánské vlády v perspektivě půl roku až rok, jak to odhadovali vládní bezpečnostní analytici v USA. Pokud bylo cílem průniku do údolí Swat opravdu drancování, jak tvrdí Roul, pak bude zřejmě následovat ústup povstalců na paštunská kmenová území - a získané zdroje nejspíše využijí k financování konspirativních protivládních aktivit, nikoliv k pokusům o další rozšiřování území. Na rozdíl od afghánského Talibánu nemá totiž ten pákistánský civilistům prakticky co pozitivního nabídnout. Pokud současné boje nevyvolají rozklad v armádě, o kontrolu nad pákistánskými jadernými zbraněmi se zatím obávat nemusíme.

Asymetrická válka a to, co nazýváme terorismem
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.5. 2009