Social Watch: Pohled na lidská práva zdola

13. 5. 2009 / Karel Dolejší

Zpráva Social Watch 2008. Ekumenická akademie, Praha 2009. 127 stran + dvě skládané grafické přílohy.

Když Virgiňan George Fitzhugh v polovině 19. století psal svou Sociologii Jihu, vložil do ní dnes již neuvěřitelně znějící tezi. Zotročení Afričané jsou prý na tom lépe, než kdyby museli pracovat v námezdním poměru, poněvadž pán se o ně "postará" i v době, kdy se ekonomice nedaří a v námezdním systému by přišli o práci. Patriarchální otroctví na bavlníkové farmě údajně představuje nejlepší formu socialismu pro "velké děti" neschopné obstát v nelidské kapitalistické soutěži. Po americké občanské válce se nicméně podíl nákladů, které farmy vydávaly za nyní již nájemnou černou pracovní sílu, více než zdvojnásobil. Fitzhughova teoretická konstrukce, jeden z vůbec prvních pokusů prezentovat sociální práva jako více než dostatečnou náhradu práv občanských, tak byla odkázána mezi staré pověsti otrokářské.

V předmluvě k vůbec prvnímu českému vydání zprávy mezinárodní watchdogové koalice Social Watch Jiří Silný a Tomáš Tožička uvádějí, že spor o lidská práva se "stal jedním z konfliktů studené války, kdy byla proti sobě stavěna uměle oddělená práva sociální a politická". Předmluva jistě nemůže být odborným pojednáním, nicméně zjednodušení obsažené v uvedené formulaci je skutečně poněkud zavádějící. Občanská, politická, sociální, ekonomická a kulturní práva jsou samozřejmě v normativním smyslu nedělitelná, v praxi však k jejich oddělování a stavění jednoho proti druhému docházelo a dochází poměrně často (připomínkou této skutečnosti je cum grano salis dokonce i recenzovaná publikace). Nejde jen o již neexistující spor Východ-Západ, který narýsoval dilema sociální versus občanská a politická práva; zrovna tak se již v 50. letech 20. století na světovém Jihu objevil enormní a dosti jednostranný důraz na práva ekonomická a ještě více kulturní, který nadále trvá. Nedávné události v Chomutově, jehož primátorka vlastně Romům naznačila, že sociální práva dostali od státu výměnou za občanské mlčení, ukazuje, že pokusům o účelový politický kšeft s lidskými právy ve vnitrostátní politice zdaleka není konec - o politice mezinárodní už ani nemluvě.

Koalice občanských nevládních organizací Social Watch vznikla v roce 1995 s cílem sledovat skutečné výsledky vlád při oficiálně deklarovaném boji proti chudobě a genderové nerovnosti. Dnes tuto koalici tvoří více než 700 různých skupin ve více než šedesáti zemích. Jejich úsilí je tématicky zaměřeno tak, aby bylo neutrální k politickým režimům, z nichž některé ovšem v praxi v plném rozsahu nepřiznávají svým občanům občanská a politická práva podle článků 7 až 21 Všeobecné deklarace lidských práv. Zpráva Social Watch od této stránky věci v zásadě abstrahuje, ačkoliv je zřejmé, že občansky a politicky bezmocné osoby ve skutečnosti disponují minimálními šancemi na obhajobu dalších v současnosti přiznávaných práv. Jestliže v materiálech Amnesty International obvykle takřka chybějí informace o "otázce sociální" - zejména v postkomunistickém prostoru, kde je práce pro prestižní mezinárodní organizaci často statusovým symbolem zlaté mláděže identifikované s vyšší střední třídou, jež se od "socek" dole snaží obsesívně oddělovat - ve zprávě Social Watch zase zkrátka chybějí věci jiné. Čtenáři výroční zprávy AI může tedy celkem snadno uniknout, že teoreticky vzorová země extrémně nerovně rozděluje společenské bohatství, takže většina obyvatelstva žije v hrozné bídě a zaostalosti - a ze zprávy Social Watch zase není příliš patrno, že země dosahující na papíře vzorových sociálních výsledků je fakticky diktaturou. Každý z přístupů má zkrátka vlastní slepé skvrny a dost dobře nevidím rozumnou alternativu k paralelnímu čtení materiálů obou zmíněných mezinárodních subjektů - jinak se zřejmě věrohodného obrazu o kvalitě života v určité zemi dobrati nelze.

Social Watch ovšem nabízí zajímavě zkonstruované stratistické indexy, které jí oproti Amnesty International s jejím narativním, ostražitě neutrálním právnickým stylem dávají větší přehlednost ve formě grafů a tabulek. Například index základních schopností (Basic Capabilities Index, BCI) vzniká na základě tří indikátorů: Procenta dětí, které dokončí pátý ročník základní školy, procenta dětí, které se dožijí pátého roku, a procenta porodů uskutečněných za odborné zdravotní asistence. Příslušníci vyšší střední mají přirozeně sklon tvrdit, že děti nenavštěvující školu se přece mohou vzdělávat prostřednictvím domácích učitelů, kdežto vyznavači alternativního životního stylu zase zpochybní vypovídací hodnotu asistovaných porodů - obecně však platí, že vypovídací hodnota BCI pro rozvojové země je značná a používat tento indikátor tedy rozhodně dává dobrý smysl.

Index genderové spravedlnosti (Gender Equity Index, GEI) zase sleduje nerovnosti mezi pohlavími v přístupu ke vzdělání, v socioekonomickém postavení (míře ekonomické aktivity a příjmech) a v podílu na moci (procento žen v odborných technických pozicích, vedoucích pozicích a státních orgánech, v parlamentu a na ministerských postech). Tento index kromě zastydlých vyznavačů patriarchátu nebude zřejmě zpochybňovat nikdo.

Dalšími sledovanými tématy jsou potravinová bezpečnost, rozvojová pomoc a zdraví. Ochrana práce a obecně ochrana práv jsou vykazovány na základě statutu ratifikace příslušných úmluv, kterážto metoda ovšem skýtá ohromný prostor ke kritice - víme přece, že československý normalizační režim ratifikací mezinárodních dokumentů formálně garantoval občanská a politická práva, v praxi však trestal ty, kdo se jich odvážili domáhat.

Při čtení první české národní zprávy Social Watch za rok 2008, která je také součástí recenzované publikace, zaujme ostrá kritika nyní již bývalé Topolánkovy vlády. V obecném, na úvod nastíněném rámci postupně se právně stabilizujícího "mafiánského kapitalismu", který ovšem postupně eroduje sektor veřejných služeb, se zpráva zaměřuje na problematický přístup minulé vlády k právům žen na společenské uplatnění ("možná pro bezdětné"), past romského sociálního vyloučení, sociálně nerovné dopady daňové reformy, "řízený sestup" poskytování zahraniční rozvojové pomoci a pokusy politicky omezovat prostor pro rozvoj občanské společnosti.

Zajímá-li vás pohled na lidská práva ze "spodních pater" společnosti spíše než z pohledu občansky a politicky činných "špičkových" jednotlivců, pak je zpráva Social Watch tím správným čtením. Ve zprávě věnované Barmě nenajdete prakticky nic o politické opozici, zato se však dozvíte, že průměrný obyvatel nemůže kvůli ekonomickým mafiím s politickými konexemi dost dobře podnikat, rozpadá se ostudně podfinancované zdravotnictví a školství a dochází k bezohlednému drancování přírodního prostředí. Pro kritické zhodnocení situace v komunistickém Vietnamu ale raději sáhněte někam jinam.

Další podrobnosti o českém vydání zprávy Social Watch, jejíž vydání podpořila Evropská unie, a informace o distribuci publikace naleznete na stránkách vydavatele.

Agenda 2010 a sedm statečných reforem ODS | Zdravotnictví a reformy
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 13.5. 2009