22. 10. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Lidstvo a bůh růstu, neboli O čem ekonomové nemluvíPři čtení textu Jindřicha Kalouse pod názvem "Nastal čas svrhnout boha růstu" jsem si vzpomněl, že jsem už v BL psal o kvantitativním a kvalitativním růstu národního produktu, a zároveň taky na něco, o čem ekonomové raději nemluví, a to nejen z toho důvodu, že to byl právě Mao Ce-tung, který to téma převedl nějak divně do praxe. Kdo ale kritizuje kvalitativní růst světového hospodářství, měl by si rozmyslet, co by se bez toho růstu stalo... |
Spornost ekonomického růstu a požadavky na jeho ukončení, to nejsou nová témata a nová není ani souvislost mezi ekonomikou a ekologií. Ekonomové s tím ovšem mají problémy, protože indikátor pro kvalitativní růst neexistuje a prostřednictvím kvantitativního indikátoru (HDP) by se o kvalitativním růstu hovořit nemělo. Co se ale dá dělat, když nic jiného neexistuje? Pokračovat v cestě, jakoby nic... Přesto se ovšem může požadovat, aby se s ideologií růstu skoncovalo, jak to chce pan Kalous. V tom případě by se ale mělo také pomyslet na to, co by to znamenalo... Tak se dostáváme k tomu, co mnoho "západních" ekonomů -- odůvodněně -- nespojuje: hospodářský růst a chudobu velké části lidstva. Jasně, dá se ovšem požadovat konec růstu, mělo by se ale přitom aspoň v poznámce poukázat na to, že ještě více než dnes je s tím spojená potřeba přerozdělování bohatství z rukou menšiny do rukou chudých, pokud nemá ještě více lidí trpět hladem a umírat v bídě. Ano, a přitom nejde o bídu jen v Hamburku nebo v Praze, ale na celém světě. Neměli bychom zapomínat, že i tam žijící lidé jsou nějak také naši "bratři a sestry". Můžete ovšem namítnout, že o přerozdělování bohatství přece někteří ekonomové píší. To ale také nebyla myšlenka, která mě hned napadla při čtení textu pana Kalouse. Ano, divte se, pomyslel jsem na Mao Ce-tunga a na politiku jediného dítěte. Když už uvádět v pochybnost kvalitativní hospodářský růst, neměli bychom jen mluvit o tom, co udělat s existující bídou na světě, ale také o růstu počtu obyvatel na světě. Jen málokdo se nechce mít líp a ještě méně rodičů asi nechce, aby se jejich děti a hlavně jejich vnuci neměli na tomhle světě lépe, a to i ekonomicky. Pokud se však máme snažit zastavit další hospodářský růst, znamenalo by to, že bychom zároveň měli plánovat, jak lidumilně v budoucnosti snížit počet obyvatel Země, a to asi víceméně drasticky. Ano, na celém světě by měli mít lidé míň dětí, politikové by neměli dál finančně podporovat velké rodiny, ale rodiny malé. O tom ale ekonomové ještě dlouho nebudou ani psát, ani mluvit, nebo myslíte si Vy, že by opravdu politikové někdy dali ve svých projevech dohromady, co k sobě patří: ekonomika a ekologie, přerozdělování bohatství a snižování počtu obyvatel tohoto světa? |