Vzhledem k mému ročníku mi nezbylo než se dostavit k výměně občanského a řidičského průkazu. Přestože popravdě netuším, proč je vůbec musím mít, když podle rodného čísla si dnes zjistí každý vše i moje bankovní účty a bankovní karty, vyrazil jsem směr úřad. Nepoučen jsem se naivně domníval, že zavítám na obecní úřad svého trvalého bydliště, odevzdám patřičný obolus a fotografie a vystojím tu hnusnou frontu.

Ale kdepak. Nejprve fronta pak žádost na občanský průkaz, fotografie a obolus.

Za třicet dnů vyzvednout. Další fronta.

A pak hybaj na dopravní cosi. V mém případě Jungmanova ulice. Bez předchozího objednání tam ani nechoďte.

Cizinecká policie je proti tomu ráj. Takže objednat, fronta, fotka, obolus. A třicet dnů a fronta a vyzvednout. No první občanku jsem dostal v roce 1974. Řidičák v roce 1977. Asi nejsem patřičně vzdělán proč je musím měnit. Po revoluci - té co zavedla demokracii, už potřetí. O pasu nemluvě. Rodné číslo mám pořád stejné. Sen o egovermentu byl poslán kamsi spolu s panem Mlynářem. Asi jako primář oddělení krajské nemocnice nemám nic lepšího na práci než stát ve frontách a nechat si vysvětlovat, že jsem totální trotl, co nevyplní správně dotazník.

Jenom doufám, že umřu dřív než budu muset jít znova vyměnit doklady, které mně jsou zcela nanic. Ostatně policii také. Vzhledem k databázím jim stačí rodné číslo. Možná bych akceptoval doklad s fotkou. Ale jeden a navždy!