Nová kniha pokračuje v příběhu z Loupání cibule, příběhu jeho života, který tam skončil publikací Plechového bubínku, románu, který vyšel, když bylo Grassovi jednatřicet a rázem ho katapultoval do popředí evropské prózy.

V knize není nic o Grassově nedávném přiznání, že v sedmnácti vstoupil do Waffen SS. Die Box líčí Grassův životní příběh od začátku šedesátých let do raných devadesátých let, využívá přitom úhlů pohledu Grassových osmi dětí. "Box" z názvu knihy je magický fotoaparát, který dokáže pohlížet do minulosti i do budoucnosti.

"Je to autobiografie, ale je to zároveň vyprávění příběhů," vysvětluje Grass. "První kniha, Loupání cibule, byla o mém mládí, když jsem byl neznámý autor, a skončila rokem 1959, kdy vyšel Plechový bubínek. Teď začínám rokem 1960. Nechtěl jsem psát o vlastním psaní, ale zajímalo mě, jak mé vlastní děti -- mám mnoho dětí, osm dětí -- viděli svého otce s jeho psacím strojem. Když se mě na něco ptali, odpověděl jsem, ale v hlavě mi dál pokračovalo to, co se tam odehrávalo. Z tohoto hlediska jsem dal dohromady všechny své děti a hovoří o té době v souvislosti se mnou."

Německý tisk knihu chválí, jako že je to "nejlepší Grass za hodně dlouho", protože se Grass dokáže distancovat od svého "monumentálního veřejného obrazu jako politického aktivisty a autora kontroverzní prózy".

Grassovo literární dílo je často charakterizováno jako "vyrovnávání se s minulostí", ale Grass sám tohoto výrazu nepoužívá. "S minulostí se nikdy nemůžete vyrovnat. Nikdy na to nebudu zralý."

"Pro Angličany je to stejné," dodal Grass suše reportérce deníku Guardian. "Nejen Němci mají minulost."

Podrobnosti v angličtině ZDE