Jít do senátních voleb jako mediální favorit, redukovat kampaň na obejvení svého obličeje v médiích s pohrdlivými vzkazy druhým a prohrát s takovým mizerným výsledkem, jak to dokázal Michael Kocáb v senátních volbách Prahy 1, mlčel bych a nepoučoval druhé, jak se má dělat politika. "Nezávislý" kandidát za Zelené ovšem druhým říká, co mají dělat. Namísto strašení Paroubkem měl Kocáb ukázat prstem na viníky tohoto debaklu - předsedu Strany Zelených Bursíka, který nepochopil, jaké strany se stal předsedou. Nepochopil, jakou politiku očekávají voliči Zelených a zapříčinil tak modrozelené variantě Zelených tříprocentní výsledek ve volbách.

Voliči nechtějí Kocábův či Mejstříkův antikomunismus, voliči nechtějí asociální nápady této vlády, kterou Zelení stále drží, voliči nechtějí od Zelených pravicový koncept vládnutí. Ani pravicové školství, ani pravicový názor na rodinu. Stejně jako nechtějí americký radar v Brdech. Občané nechtějí okupaci americkými vojsky namísto okupace ruskými vojsky před čtyřiceti lety. Zelené a klerikály v těchto volbách nevolili snad ani všichni jejich členové. Proto, jakou politiku předvedli, když mohli. A proto Kocáb prohrál, stejně jako Illnerová.