Tomáš pořádá v Sokolově v městském kině celoroční seriál z výběru filmů s ekologickou tématikou, a tak si v pátek ráno zalezl do promítací kabiny, odkud jsem ho občas vytáhl na oběd nebo na nějakou další zajímavou akci v rámci festivalu, který se letos konal v prostorách zdejšího Městského divadla na okraji památkové zóny a tím také blíže životu okolního normálního města.

Pokud Krumlov neznáte, budete tak jako já ohromeni společně s proudem návštěvníků z ciziny zvláštní krásou místa, domů, zámku a kostelů. Po několika dnech, na rozdíl od turistů, možná pochopíte, že se nejedná o žijící město, ale o gigantický skanzen, kde přespávají jen turisté a místní lidé tam ráno chodí do práce ze svých okolních domků a paneláků jako do nějaké Škodovky, když už jsme z Plzně. Cizí návštěvníci procházejí a hledí na domy, kde bydlí cizí návštěvníc, a možná si toho ani nevšimnou. Místní život se odehrává jinde, třeba kousek dále proti proudu řeky, kde jsme přespávali a z oken domku brzy ráno pozorovali proud lidí, kráčejících "do fabriky"...

Nad siluetou zámku se při pohledu z Parkánu u divadla klene masiv Blanského lesa se snadno (televizní věž) identifikovatelným vrcholem. V říjnu už v lese nad úpatní chatařskou osadou Vyšný téměř nikoho nepotkáte. Jen veselou a bodrou paní s kýblem jakéhosi sajrajtu, s nímž prochází od paseky k pasece a pomazává malé stromky na odpuzení zvěře, která by je jinak sežrala. Pomyslíte si, ale neřeknete: Šťastná to žena...

Když si přivstanete, můžete být na vrcholu Kleti už v devět hodin, kdy otevírá místní hostinec u starobylé rozhledny (z roku 1825, momentálně se opravuje). To, že tu hospoda s dobrým budějovickým pivem vůbec je, pochopíte ve chvíli, kdy začne z lesa houkačka ohlašovat zahájení provozu sedačkové lanovky z druhé strany kopce. Tak ještě na cestu sklenku hořkého likéru z rodného města a honem pryč, dole se válí mlhy a Alpy stejně nejsou vidět...

Po cestě dolů po zelené značce se v mlze otevírají pohledy do údolí a na jednom rozcestí do očí padne vám tančící buk. Je jich tam hodně, některé velké jako chrámy, malé kolem nich, ale jen jeden elegán se pustil do tance. Kdo ho objeví, ať napíše!

V množství filmů, které jihočeský Ekofilm nabízí, je jen málo těch skutečně ekologických. Z větší části můžete sledovat filmy přírodopisné a cestopisné, z nichž některé jsou spíše prezentací samotných tvůrců (Na stopě pobřežních vlků, Německo) a jiné operují s větší či menší dávkou sentimentu -- koloušek hledá v zasněžených horách maminku (Princ z Alp, Rakousko). Kdo pravidelně sleduje pořad ČT Nedej se!, může si zde zopakovat to, co už viděl a pak se pustit do debaty, například na semináři, konaném v pátek 10. října od pěti odpoledne na téma: Konec stromořadí v naší krajině?, za účasti ministerských úředníků (E. Tylová, T. Mařík, pracovníci ČIŽP) a sisyfovských bojovníků proti české blbosti, která si v posledních dvou letech vzala na paškál zbytečné a rychlé autodopravě překážející stromy kolem silnic (L. Štěrba, fotograf a iniciátor hnutí NAŠE STROMY).

Přítomen za účelem předvolební sebeprezentace byl v publiku i senátor za ODS Jirsa, takto stranický kolega v současnosti největšího nepřítele alejí, zatím ještě karlovarského hejtmana Pavla (Bude třeba jen v karlovarském kraji vykácet asi třicet tisíc překážejících stromů...) Ministerští úředníci slibovali novely zákonů, které snad zabrání tomu, aby si kdekdo po domluvě se starostou nařezal z tereziánské aleje dříví na topení. Jiní účastníci debaty, včetně fotografa Štěrby, byli skeptičtí -- zákony lze obejít a plyn a uhlí jsou stále dražší. Také na palety se to překážející dřevo hodí. Potěšil nás pan senátor za ODS, který je též starostou Hluboké nad Vltavou a tam prý se aleje kácet nebudou. To jsme si oddechli! Jistou naději skýtají i krajské volby, které možná pokácejí karlovarského hejtmana dřív, než si stačí nabrousit pilu na těch třicet tisíc překážek silničního provozu...

Významným tématem Ekofilmu bylo i globální oteplování a jeho dopad na krajinu, jak zněl název druhého semináře, konaného v sobotu v poledne, stejně jako seminář den předtím v krásném prostředí krumlovské prelatury, kde je též sídlo městské knihovny. Debatu uvedl kanadsko-francouzský hraný dokument Changing Climate, Changing Times, nevím proč přeložený: Změny klimatu -- Blýská se na časy (ostatně i tlumočení na semináři bylo jaksi posunuté a účastníci neznalí angličtiny slyšleli něco trochu jiného, než bylo řečeno v originále). Blýskat se na časy mi znamená cosi jako pozitivní očekávání a to ten film určitě napřináší.

Pokud ho budete chtít shlédnout, vemte si s sebou pití, abyste nedopadli jako diváci v půvabném starém anglickém filmu Nejmenší kino na světě. Poutníci, zde emigranti z Afriky do Evropy, se plazí pouští v žáru slunečních paprsků, dochází jim voda a vy dostáváte žízeň. V Burgundsku usychají poslední vinice a zemědělci přecházejí na pomeranče, ale musí šetřit vodou, které je stále méně a v roce 2075, kdy se děj odehrává se kvůli ní vede na světě několik válek. Lední medvědi vyhynuli a v Hamburku se koná světová konference na záchranu toho, co ještě lidem zbylo.

Na cestě z městského divadla do prelatury jsem žízeň "vyřešil" jedním půllitrem místního černého piva. Pak již začal seminář, který vkusně moderoval redaktor ČT V. Kořen a zúčastnili se ho kromě producenta zmíněného filmu Joela Leyendeckera z Francie pánové RNDr. J. Pretel, CSc. z Českého hydro- meteorologického ústavu a Prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek. DrSc., který je mj. znám vedením ekologického experimentu na beskydském Bílém Kříži, kde jsou stromy v uzavřeném prostoru vystaveny dlouhodobě vlivu atmosféry s obsahem dvojnásobku kysličníku uhličitého. Byl tam také, i když ne fyzicky, Náš Velký Český Oponent Teorie Globálního Oteplování. Shlížel na nás, tak jako mátožné siluety světců z restaurovaných fresek na stěnách prelatury, alespoň duchovně, nejsa jmenován, ale přece přítomen...

Ostatně, zastoupil ho v rozhodující chvíli letošní spiritus agens Ekofilmu herec Jaroslav Dušek. Poté, co věhlasní profesoři velmi opatrnými formulacemi sdělili, že se s přírodou děje cosi neobvyklého, něco, co se vymyká i dlouhodobým teplotním cyklům v řádu desetitisíců let, zeptal se herec, jak to můžou vědět, když tenkrát nebyl žádný teploměr...

Český Krumlov, Blanský les i festival Ekofilm opravdu stojí za návštěvu. Město a les s vrcholem Kletí asi kdykoli, festival Ekofilm jen v polovině října. Na shledanou na podzim v roce 2009!