Ví se samozřejmě, že pro politiky v Sovětském svazu byla politická situace v Československu roku 1968 hrozivá. Důvodem bylo spojení svobody projevu s možností demokratických změn a hospodářských reforem. Ať už byl strach Rusů oprávněný, nebo ne, přijely tanky. Na Západě ale lidé sledovali, co se děje v Československu, a nejen ohledně okupace. A dost dlouho se psalo o špatnosti Rusů a o statečnosti Čechoslováků, o útisku Čechoslováků a o likvidaci pokusů o demokratizaci. Méně se už ale psalo o tom, co mohly československé hospodářské reformy znamenat pro kapitalistický svět.

"Socialismus s lidskou tváří" se stal masmediálním odborným termínem, který byl ale jen málokdy spojován třeba jen s povrchním rozborem hospodářských následků takových reforem. Musím ale uznat, že na hospodářské fakultě Hamburské univerzity se také v letech 1973 -- 1978 ještě dost mluvilo právě o "třetí cestě". Proč se o tom ale člověk málo dočetl v ekonomických časopisech a ještě méně ve všeobecných médiích, na to jsem přišel teprve později, když jsem jednou jel s šesti vedoucími ekonomickými novináři různých významných německých novin a časopisů do Japonska. Ne, oni při té cestě nehovořili o roce 1968 a o třetí ekonomické cestě, ale výlučně o důležitosti nabídky. Tehdy jsem se zeptal jednoho z nich (redakci BL je jeho jméno známo, je to čelný německý novinář), který tehdy psal pro časopis Spiegel, jak je možné, že všichni při tom popírají význam poptávky. O na to zareagoval s údivem. Zeptal se mne, jestli nevím, pro koho píší...

Následkům československých reforem z roku 1968 lze porozumět jen tehdy, pokud nezapomínáme, že z nich neměli strach jen Rusové. Situace Rusů byla ovšem vážnější než situace západních kapitalistů, politiků a novinářů, protože vítězství československých reforem mohlo mít pro Sovětský svaz katastrofální důsledky. Ale i na Západě se mocné kruhy obávaly, že by československé reformy mohly poukázat na nějakou "třetí cestu", která by mohl mít vliv na změny v kapitalistickém systému, který podle nich nebyl možná nejlepší, ale byl lepší než to, co hrozilo vzniknout z myšlenek československých reformátorů.

Noviny žijí z inzerátů. Inzeráty hradí firmy. Majitelé a manažeři firem jsou nejvíce zainteresováni na tom, aby se s nikým nemuseli dělit o moc, ani se státem, ani se zaměstnanci. Proto se člověk vůbec nemusí divit, že novináři psali o československé třetí hospodářské cestě tak málo, jako dnes například píší o státních zásazích do ekonomiky v Singapuru a o velkém úspěchu tohoto hospodářského modelu. Nejsem obdivovatelem singapurského politického systému, o to tady ale nejde. Protože je veřejné mínění ovlivňování tím, o čem se píše, případně o čem se nepíše v médiích, v Německu i v jiných zemích se málo ví o "třetí cestě" československých ekonomů z roku 1968.

Často jde o to, o čem se něco napíše, nebo nenapíše. A tak jsem zpět u časopisu Spiegel a u toho, že 50,5 procent holdingové společnosti jeho nakladatelství patří komanditní společnosti zaměstnanců. A možná už tušíte, proč se i ve Spiegelu tak málo píše o tom vzorném a úspěšném systému, který by mohl být příkladem pro různé firmy i v jiných obchodních sektorech.