12. 9. 2008
Český senKdyž levá ruka neví, co dělá praváV sobotu 30.8. jsme v Rozvadově překročili hranici a po zcela klidné dálnici mířili na Prahu. Tu a tam auto, připadali jsme si jako na konci světa. Nemusíme pospíchat a chuť na obyčejného turka mě inspirovala k zastavení na Přimdě. Po chvíli jsem to vzdal, normální hospodu s místními štamgasty jsme nenašli. Dva světy dělí hraniční čára. Stále nechápu, kdo může kupovat ty pozlátkové cetky v ušmudlaných stáncích našich asijských přátel. Před devátou večerní vidíme výstražná blikající světla před námi stojících vozidel.a zcela vpředu modré majáky, že by nehoda? Teď a tady? Na zcela liduprázdné dálnici? Co dělat, stojíme a čekáme. Po deseti minutách kličkuje mezi auty hasičský vůz a za chvilku policejní. Syn jde zjistit situaci, vrací se otřesený. Ze zdemolovaných vozů vytahují lidé těžce raněné. Prý jelo nějaké auto v protisměru, říká kdosi v hloučku. |
To bude na dlouho, že by tohle byla teprve tečka? Během týdne jsme ve Švýcarsku neviděli jedinou nehodu, ani ťuknutí a po několika kilometrech v České republice hned karambol. Asi po 15 minutách přilétá vrtulník. Spekulujeme o možnostech, třeba to půjde rychle, odvezou zraněné, nafotí, odklidí vraky a pojedeme dál. Po dvou hodinách stále nic. Z aut vystupují lidé a jdou se podívat co se děje. Ti vpředu už mají nafoceno, český hyenismus je tradice. Stále se nic neděje a otázky se vynořují. Proč česká policie nechápe, že má dva problémy? Jeden vpředu a druhý vzadu za nehodou? Proč nepřijede jeřáb, neodstraní betonové zátarasy a nezprovozní jeden pruh v protisměru? Práce na půl hodiny. Syn se dovídá, že to nemá kdo zaplatit. "A vy jste kdo?" klade mu otázku muž v červené vestě s baterkou, když se šel po dvou hodinách opět podívat, jak dalece pokročily odklízecí práce. Jsem Daniel Paul, účastník silničního provozu a zajímalo by mě, jak chcete řešit situaci vzadu. Jsou tam staří lidé, malé děti a ...větu nedopověděl. Jděte si sednout do vozu! Zní strohý příkaz. Ani náhodou! Vytáhli jsme plynový vařič, spacáky a kempujeme na silnici. Že si dám kafe zrovna tady, mě ani ve snu nenapadlo. Kdosi vracející se zpředu říká, že budeme čekat, až se rozední, aby mohli fotit. Tady věřím všemu. Připadáme si jako na utržené kře, syn rozdává cigarety, rybičky v tomatě nikdo nechce. Tiráci, kteří se stačili mezi nás drze namačkat, mají pohodu, buď spí, nebo čučí na video. Jsou doma. Konečně jde kdosi podivně oblečený mezi nás a sděluje, že se budeme otáčet. Že by je napadlo daleko za námi uzavřít dálnici? Po téměř čtyřech hodinách ji skutečně opouštíme jízdou vzad. Dobrý nápad, škoda že nepřišel dříve. Vyjíždějící auta se s přibývajícími kilometry postupně trhají, až zůstáváme na cestě opět sami. Jakoby se nic nestalo. Zvláštní pocit, silně dekadentní z právě prožitého večera. Kdesi kdosi bojuje o život, vlastní vinou, anebo vinou někoho jiného? Média druhý den hlásí, že na D5 se stala vážná dopravní nehoda čtyř osobních aut a motocyklu. Nic nechápu, jak se mohla srazit čtyři vozidla na prázdné dálnici? Nebyl to všechno jen sen? Český sen? |