V politickém životě severoamerických politiku je klíčové mít spořádaný rodinný život nebo to alespoň umně předstírat a také politici britští se rozhodně nepředvádějí s "mladým masem". Tato tendence není na ústupu, je naopak na vzestupu: dnes už by novináři v USA nespolupracovali s prezidentem na utajení jeho erotických avantýr, jak tomu bylo v případě JFK. V pevninské Evropě se také prosazuje nový trend: politici přestávají vést dvojí život ve stylu Francoise Mitteranda. Místo toho přichází na řadu rozvod a nové manželství, spíše než tajná milenka, v souladu s myšlenkou, že dvojí život je "nečestný" a pozice tajné milenky i podváděné manželky jsou pro ženu ponižující. A zejména v anglosaských zemích vládne běžně názor, že integrita je nedělitelná. Lže-li politik manželce, bude lhát i voličům. A že lži manželce se nepočítají, protože "ženská není člověk"? To není v západních zemích už přijatelné.

Toto všechno ovšem neznamená konzumní přístup k manželství ve stylu "vyměním padesátku za dvacítku" či "své vnuky si plodím sám". Je třeba zdůraznit, že Sarkozyho manželství s Carlou Bruni nelze interpretovat jako odvržení opotřebované manželky a její nahrazení "novějším modelem", ve stylu českých politiků. Za rozpadem Sarkozyho manželství nestál konzumistický machismus, ale fakt, že jeho žena Cecilia Ciganer-Albeniz měla nového partnera. Sarkozyho nová partnerka se navíc věkem příliš neliší od jeho předchozí ženy.

Ve Španělsku se soukromý život politiků zkoumá poměrně málo, ovšem stabilní manželství či partnerství a spořádaný rodinný život se vysoce cení, v souladu s velkou vahou přikládanou rodině v rámci španělské společnosti. Svobodní i rozvedení politici a politici jsou také bez problémů přijímáni. Nevěra však rozhodně není stavěna na odiv. Ani výměna manželky za dvacetiletou asistentku rozhodně není běžná, vzhledem k hodnotám panujícím ve společnosti. Toto chování není totiž příliš běžné ani mimo politiku, z několika důvodů:

• na podobný vztah by kriticky hleděla rodina OBOU partnerů
• skupina přátel, klíčová v rámci španělské společnosti, je většinou skupinou vrstevnickou, a proto by do ní nový partner či partnerka jen těžko zapadl
• pravice má silné zvnitřněné křesťanské hodnoty, levice zase hodnoty feministické, ve smyslu rovnosti mužů a žen, což do značně míry omezuje podobné vztahy, založené na konzumním přístupu k ženskému tělu a na jasné mocenské nerovnováze.

Západní politici nejsou žádní svatoušci, ale rozhodně se s nevěrou nepředvádějí a neholedbají se, jací jsou pašáci, že se jim během jejich působení v politice "podařilo" vyměnit manželku za výstavní blondýnu ve věku jejich dcery.