11. září 1973 při Pinochetově puči přišel o život socialistický prezident Allende. Pamatuji si, jak tehdy normalizační režim byl bezmocný a silně nervózní proti často spontánním protestům proti vojenskému zásahu ve vzdáleném Chile. Tehdejší ČSSR byla již plně „normalizována“ a onen virtuální můstek mezi vojenským zásahem roce 68 v Československu a vojenským zásahem chilské armády byl příliš zřejmý. Samotný 21. srpen se v Evropě mimo třeba RFE už příliš nepřipomínal, startovala Brandtova Ostpolitik.

Žijící prokurátorka Polednová se dočkala trestu, Pinochet mu unikl, ač by málem „neunikl“ přátelské večeři v Česku s některými "disidenty". Jeho žijící spolupracovníci se také na soud nechystají, ba ani není pro ně chystán.

V roce 1973 byl postoj CIA znám. Postoj CIA v roce 1950 znám nějak není, ostatně vznikla také v září (18. 9. 1947). Ale ono se toho dnes ani o Pinochetově 11. září moc nenamluví.

11. září 1989 se otevřela se tzv. „železná opona“ mezi socialistickým Maďarskem a neutrálním Rakouskem . Přes tuto otevřenou hranici odešlo tisíce východních Němců na Západ s velkým Z. Velké oči. Ti, kteří i teď v zemích bývalé NDR zůstali, životní úrovně starých spolkových zemí na ni ani po téměř dvaceti letech nedosáhli. Po dvaceti letech od slibů provázejících sjednocení. Už ani nemají sílu k emigraci na Západ. Tradiční (západo)německé strany jako CDU/CSU či SPD o tom již příliš nemluví, mají jiné agendy, totiž Agendy 2010... A Wessis si myslí o Ossis, že neumějí dost dobře pracovat, prostě nejsou dost produktivní... Dost flexibilní.

11. září 2001 Teroristické útoky v USA: Teroristé unesli 4 dopravní letadla v USA. Dvěma narazili do budov World Trade Center v  New Yorku jedno letadlo narazilo do budovy Pentagonu a jedno se zřítilo v Pensylvánii.

11. září bylo pak v USA prohlášeno za významný den, tzv. Patriot Day, což znamená Den modliteb a vzpomínky, nikoliv den Vlastenců s velkým V.

Chtěl jsem tehdy jet na houby, ale jinak vcelku příjemní vojáci (tehdy ještě záklaďáci) u závory Prostoru byli neúprosní a trošku vyjevení. Marně jsem namítal, že bin Ládin na naši dopadovku nezaútočí. Ale celkově byla státní správa připravena. Vchody do budov byly postupně opatřeny turnikety, chodby, kde sídlilo vedení organizace, byly opatřeny dveřmi. Dobám, kdy třeba u ředitele mohl bouchnout do stolu nějaký předem přes několik sekretariátů neobjednaný příslušník dělnické třídy, jak se ostatně stávalo za normalizace, tak definitivně odzvonilo.

Zcela nedávno, 11. září 2007 Rusko otestovalo velkou palivovzdušnou aerosolovou bombu coby nejsilnější konveční zbraň. Vzali prostě velký starý kotel, příruby ponechali, kotel natřeli na zeleno, křidélka z plechu dovařili, dovnitř nalili gelovou hořlavinu s příměsí hliníkového prášku až po okraj, na špičku dali roznětku a to celé spustili z letadla. A ono to udělalo bum. Velké bum. I tak může vypadat technologická demonstrace síly. A Rusko bylo zase v podivném klubu největších.

Česku se téměř na chlup přesně k tomuto datu letos, 10. 9. 2008 povedlo dojednat smlouvu SOFA o otázkách dočasného pobytu amerických vojáků na dočasné americké radarové základně v českých Brdech.

Jsou to prostě paradoxy... by řekl sládek přikulovači. Ale byvší Vaněk, pozdější Činitel již nepřikuluje, ale coby státně dekretovaný penzista studuje, tu v Kongresu, tu onde. A přikyvuje, teda radaru.

Ani osobní výročí nejsou bez zajímavosti, např. 11. září 1877 se narodil Felix Džeržinskij, budoucí šéf Čeky, známý svým heslem Chladnou hlavu, planoucí srdce a vždy čisté ruce!

11. září 1971 zemřel Nikita Sergejevič Chruščov, který zahájil v roce 1956 boj s kultem osobnosti.

Tu Autobahn do Evropy jsme otevřeli (tedy Bavorsko otevřelo teprve včera 10. 9. 2008), po devatenácti letech. Nemysleli jste si před 20-ti lety, že to půjde rychleji?

Pak uchopte toto datum, když má tolik různých stránek!

Nicméně astrologové (jeden z nich byl u nás dokonce ministrem národní obrany za stejnou politickou stranu, jako současná proradarová zpěvačka), kartářky, politologové, novináři i pisálkové si nějak poradí. Ostatně jako každý jiný den, jako s každými jinými událostmi, jako dnes, zítra, po letech i před lety. O něčem se bude mluvit a psát, o něčem třeba jinak, o něčem ne. Ale na rozdíl od doby před několika lety je tu něco, co umožní minimálně položit otázku:

A proč se třeba o tom či onom nehovoří?

Existuje totiž vedle mainstremamu kamenných redakcí „secondary stream“ internetové publicistiky. A někdy už šlape mainstreamu na paty. Dá se sice usměrnit domluvou (jako v USA po 11. 9. 2001), roubíkem v podobě Patriot Actu či technicky „odstřihnout“ jako letos při olympiádě v Číně. Ale i přesto se o něm ví. Ba se ví, že přinese někdy i barevnější pohled, než třeba byvší RFE nebo nynější Radio Free ... (můžete třeba doplnit Gruzie, Ukrajina, Irák, Irán, Afghánistán, Čečensko, Kosovo atd.) Není prostě ten svět tak bipolárně černo-bílý jako někdy byvší Zvony svobody. Jen se v tom barevném mutipolárním světě naučit žít.