Především se nejedná o nic překvapivého nebo nového (1). Záměr vytvořit novou Jihoamerickou unii postavenou na modelu EU (regionální parlamenty, společný trh, pas, měna a ústava) byl formálně vyhlášen už na 3. jihoamerickém summitu v prosinci roku 2004 (Cuzco Declaration).

Podepsání smlouvy je pouze jeden z mnoha procedurálních a praktických kroků směrem k integraci, které byly od té doby podniknuty (2). Unie jako taková zatím stále existuje pouze na papíře a je velice nepravděpodobné, že by v dohledné době mohla v zamýšlené formě prakticky fungovat. Za nejbližší datum je považován rok 2019 a nepočítá se s tím, že i tak zdánlivě prostá věc jako je odstranění některých ekonomických tarifů, by se uskutečnila před rokem 2014.

Ať už bude skutečné datum jakékoliv, bude-li vůbec nějaké (3), než začneme otvírat šampaňské a oslavovat podepsání oficiálního ustanovení Unie jihoamerických národů jako záblesk nové doby, bylo by dobré si uvědomit, že potřeba integrace je převážně hnána mocenskými a ekonomickými zájmy stejně bezohlednými jako jsou zájmy Spojených států, EU nebo kterékoliv jiné země. BRIC, BRIMC, BRICK, BRICA, BRICET... K jakému politickému systému se země skrývající se po těmito akronymy hlásí (4) a jaký ve skutečnosti praktikují, je zcela lhostejné. To, co je spojuje, je kapitál a kapitál je v naší globální vesnici to jediné, co je skutečně nadnárodní a "nemá na co umřít" (vedle naděje, samozřejmě). A kapitál má své zákony a způsob jakým organizuje společnost a distribuuje odměny a tresty.

Nepodléhejme proto iluzi, že vytváření nových mocenských, geografických a ekonomických bloků něco změní nebo vyřeší. Koncept integrace, podobně jako koncept silnice a dálnice patří do oblasti komunikace. A funkcí komunikačních kanálů není řešit, ale transportovat. Transportovat lidi, viry, nemoci, peníze, problémy, ideje atd. Bez ohledu na to kdo a co jsou a jak jsou prospěšné či škodlivé.

1 Samotná idea vytvoření Unie jihoamerických národů jde dozadu do 19. století. Simón Bolívar byl jeden z jejich prvních proponentů.

2 Jako jeden z kroků k ekonomické integraci byla v prosinci 2007 založena Banco do Sul (Banco del Sur/Bank of the South), převážně na popud Hugo Cháveze. BDS nemá fungovat jako Centrální banka, ale jako kreditní instituce -- víceméně alternativa k IMF, k jehož praktikám má Chávez a mnoho jiných oprávněné výhrady.

3 Mnoho amerických odborníků na Jižní Ameriku vidí celý projekt, díky sociálním, ekonomickým, politickým a ostatním rozdílům/problémům, jako neuskutečnitelný -- což samozřejmě nic neznamená, odborníci se pravidelně mýlí.

4 B -- Brazílie, R -- Rusko, I-- Indie, C -- Čína, M -- Mexiko, K -- Korea, A -- arabské země, ET -- východní Evropa a Turecko.