Ve skutečnosti tomu tak není. Každý odborník z oblasti (technického) řízení dobře ví, že regulace je zdrojem vážných problémů. Především pokud je provedena špatně (například protože máme o řízené věci chybné nebo neúplné vědomosti), může celou věc zcela zásadním způsobem zhoršit. Zatímco před regulací systém fungoval nevhodně, může chybně navržená regulace systém úplně zničit. K regulaci se přichází s velkou úctou a opatrností. Například návrh řízení větší výrobní linky většinou trvá déle než trval návrh tzv. regulačních poplatků.

Poplatky však nejsou regulační. Něco regulovat znamená v předem určených časových okamžicích systém sledovat (stav systému nebo jeho výstup) a na základě takto zjištěných údajů upravit vstup do systému. Zjednodušeně řečeno: pokud by poplatky byly skutečně regulační (a dobře nastavené), zajistily by, že k lékaři přijde méně pacientů, kteří jsou zdraví a více pacientů, kterým začíná vážné onemocnění, které by bylo možné dříve diagnostikovat a léčit. To mohou tyto poplatky sotva zajistit

Odborné výrazivo teorie řízení zná pojem, který na poplatky ve zdravotnictví sedí mnohem lépe. Jde o tzv. ,,ovládání". Něco ovládat zde znamená ,,natavit, zavřít oči a doufat, že to bude fungovat". Činíme tak například při přípravě topinek: nastavíme ,,toastovač" na nějaký čas (pokud to vůbec umožňuje) a doufáme, že se chleba sice prohřeje, ale nespálí. Musíme mít však dostatek zkušeností se závislostí doby ,,prohřevu" na tloušťce a typu chleba, jinak si moc nepochutnáme.

Poplatky tedy rozhodně nejsou regulační. Spíše ,,ovládací" nebo omezovací, ale ne regulační. Uznejte však, že například od ,,omezovací poplatků" sotva bude někdo očekávat něco kladného.