Zajisté nová forma společnosti bude mít jiné atributy než "reálný socialismus", ale tak jako on bude preferovat společenské zájmy před zájmy finanční oligarchie a dnešní tzv. elity.

Odpověď ŠOK: Žas jsem nad nevzhledem ptáka, │ jenž tak bez okolků kráká │ bezobsažnou odpověď, jež prozrazuje bezradné. *) Autor má, a to nejen z hlediska programu KSČM, pravdu. Jenže i tak některá podmíněná očekávání tohoto programu vydává za objektivní nutnost. Stejně jako oni "ještěři". A to je chyba. Zásadní. Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné, když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání velmi jemné zaťukání na dvéře - a pak už ne. *) V preabuli programu KSČM "Naděje pro ČR", přijatém na VI. sjezdu KSČM v květnu 2004, se praví hned na úvod, že kapitalismus, "přestože dosud nevyčerpal všechny své možnosti, je stále naléhavější, aby byl vystřídán novou, pokrokovější společensko-ekonomickou formací." Nic jiného ani na úvod toho dokumentu nečekám a je to velmi prozíravě opatrná formulace. Stejně prozíravá, jako celý dokument. "Aby byl" není totéž, co "bude", "je" nebo "musí být". Pokrok se obrací do budoucnosti, vylučuje návrat zpět a všechny revanšisty odkazuje do propasti dějin. O kus dál se praví, že "základním programovým cílem politiky KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní. Je postavena na maximální občanské samosprávě, je prosperující a sociálně spravedlivá." Na této definici politického cíle, prosazovaného demokratickými prostředky, by se komunisté shodli nejen s ČSSD, ale i se socialisty či křesťanskými sociály. Demokracie vylučuje výlučnost jedněch. Samospráva vylučuje pouhý konzum systému. Pluralita vylučuje monopol jedné formy nad druhou, velmocenskou či kapitálovou hegemonii . Přesto jsou mnohdy jednotlivá slova i jednotlivé činy v rozporu s obecně přijatelnými a závazně přijatými koncepty. Proč?

Sociální spravedlnost, politická a ekonomická pluralita není komunismus. Komunistická strana si klade daleko racionálnější a reálnější, čistě socialistické cíle. Stejné formulace měla rakouská sociální demokracie Franze Vranitzkého ještě před několika lety.

Potud v pořádku.

Problém je v trpělivosti a pokoře před evolucí, jejíž nerespektování vede v přírodě i ve společnosti k neživotným a smrtelně nebezpečným malformacím. Respekt k tvořivým, vývojově udržitelným reakcím organismů na vnější podněty je respektem k Darwinovi. Nerespektování permutací v evoluci systémů (organismem je biologická entita stejně jako sociální) vede ke genetickému či sociálnímu inženýrství, srovnatelnému s činností Frankensteina či Velkého tvůrce. Dokonalý svět potřebuje dokonalé jedince - a odtud je už jen krůček k idealismu, na jehož konci stojí definice komunistického člověka stejně, jako Syna božího či Nadčlověka s árijskými rysy. Idealismus nedokonalých představ o dokonalosti dává vyrůst pouze zrůdám. Rakovina je neharmonickým a nekontrolovatelným urychlením sebeopravy organismu, tvorbou nedokonale přizpůsobených buněk. Končí deformacemi či dokonce smrtí.

Nerespektování evoluce vede od racionality k iracionalitě, od vědy k víře. Ze strany mnohdy frustrovaných členů a příznivců KSČM, stejně jako některých voličů pak k mnohým chybám ve strategii i taktice. Choroby kapitalismu, jak je popsal čtenář Petr Herout, lze inkorporovat či potlačit. Sociálně spravedlivá společnsot není absolutně rovnostářská, beztřídní. Chorobné malformace kapitalismu lze eliminovat buď devitalizací (změnou podmínek pro růst rakovinných buněk, které růstu zabrání), chirurgicky (smrtí smrtících buněk - bez odstranění příčin původního množení) a nebo evoluční cestou (přirozenou smrtí organismů, ve kterých převáží trend k malformaci). Která cesta vede ke zdravé a trvale udržitelné budoucnosti? je víc "opravený" jednotlivec, nebo zdravý genofond společnosti?

Dalším problémem je užití pojmů a jazyka v historickém kontextu . Na počátku bylo Slovo, myslí si křesťané a staví na tom svou víru i svou nauku. Netuší, jak mnoho tím o sobě říkají. Protože na počátku musel být mozek, nervy, hlasivky a ústa. Člověk, schopný transformace myšlenky do abstraktního aparátu verbální komunikace. Slovo není myšlenka a nevyslovené nemá společenský dopad. Nemění svět. Nekomunikuje. Slovo řečené nesrozumitelně neoslovuje nikoho. Diví se někdo, že Česko je nejateističtější zemí Evropy? Vyslovené může svět měnit i jinak, než jaký byl záměr tvůrce. Zvláště, když použitý jazyk připomíná Koniáše nebo Savonarolu. Pád Babylónu je ona stopa vzájemného neporozumění v mýtických dějinách. Ono vyřčené slovo totiž označuje pojem, pojmenovávající objekt, jeho vlastnost či charakter procesu. Odlišuje ho a sděluje ostatním jeho sémantický význam. Kódováním a dekódováním významů prostřednictvím slov se zabývá na teoretické úrovni vědní obor, který se nazývá sémiotika. Pokud používá Petr Herout termín "reálný socialismus" pro něco, co nebylo ani reálným, a ani socialismem (a to ani dle jeho vlastní definice "preferovat společenské zájmy před zájmy oligarchie a elity"), je to na pováženou. Zde bych raději použil termín Hellera (TAP KSČM) protosocialismus a nebo přímo a bez vytáček centrálně řízený kapitalismus samozvaných elit státní správy. Protože systém distribuce národního bohatství v době "reálného socialismu" za vlády Husáka a Jakeše měl do demokracie daleko.

Užívání termínů, které společnost chápe jinak než řečník, vede buď k procesu přesvědčování, anebo k procesu nepochopení. V každém případě k zmatení, ztížení nebo dokonce k znemožnění racionální přímočaré oboustranně obohacující komunikace. Problematicky užité pojmy, jejichž významu není správně porozuměno, mohou vyvolat reakci, kterou řečník předpokládá a se kterou kalkuluje, ale která nemusí vést vždy k pochopení... A to se stalo autorům "Ještěří výzvy". Řekli "A" v jazyce, který užitými pojmy i jejich významem společnosti sděluje "B", ačkoliv oni mysleli a chtěli říci "C", jen to neuměli říci jazykem, kterému by rozuměli všichni, aniž by jim na mysli vytanulo odmítané a nechtěné "B". Protože autorům textu "Ještěří výzva" se stýská po tom, že "C" už nikdo nechce , nesmířili se s tím, že teprve prožití "B" vede nejen k dalším písmenům abecedy, ale hlavně k odmítnutí "B", a tak chtějí vnutit všem ostatním abecedu, která "B" nezná a odmítá něco, co si pod pojmen "B" představuje. Proces, který v celé zrůdnosti představil ve vynikající futurologické próze "Brave New World" (Šťastný nový svět) Aldous Huxley a který český čtenář zná pod matoucím názvem "Konec civilizace", aniž se skutečně o konec civilizace jedná... Smířit se s společensky převažujícím významem pojmu "B" a směřovat úsilí k dalším písmenům abecedy znamená pochopit ostatní lidi, pochopit svou roli ve společnosti. Jean Paul Sartre kdysi pravil, že nejde ani tak o to, změnit svět, ale změnit svůj vztah k němu. A to přitom nebyl přírodovědec... Stejně tak konec kapitalismu nemusí mít za několik málo let predikovatelného vývoje nutně obrysy, které bude spoluurčovat KSČM, pokud její abeceda bude nést malformaci absence písmen a důsledné analýzy doby, kdy některá písmena vládla a jiná byl vykořeňována i se svými nositeli. Čímž v žádném případě nechci říci, že by se KSČM měla stát v dalším vývojovém stádiu KSČM(b) ...

Třetím a posledním problémem textu "Ještěří výzva" je absence dialektiky, ahistoričnost či mechanistická představa linearity vývoje. Kontextuální provokace, s jakou autoři na úvod determinují čtení oslavováním událostí roku 1948, předznamenává úlohu textu jako rozbušky k diskuzi, která povede k destrukci nadstavby celého organismu, kterému je určena, když už k němu nevedl pokus o vytunelování jeho ekonomické základny.

Představa, že po kapitalismu nutně následuje socialismus a hned poté komunismus, k němuž vše nezadržitelně směřuje, je náboženství, nikoliv poznání společnosti na základě vědeckého analytického postupu, nepředjímajícího výsledek a neohýbajícího fakta před idejemi . Takové uvažování nepočítá s evolucí dle Darwina a permutacemi z nepřeberného množství možností, které nutně nemusí být samodružné... Determinantem současné fáze vývoje společnosti je odmítnutí nejen mocichtivého Gottwalda, ale i senilního Jakeše či hloupého Urbánka. Determinantem je i potřeba sdružování, nejlépe vyjádřitelná vztahem sympatizant:volič:člen. Ke každé z těchto tří vlastností můžeme připojit množinu, ke které se váže: církev, spolek, hnutí, strana. Determinantem je i vzdělání a sociální zkušenost. Praktické osvojení spirálově dialektického vztahu příčina₁ > (následek₁ ≡ příčina₂) > (následek₂ ≡ příčina₃) > ... A pokud tento vztah platí, pak i Lenin měl pravdu, když mírnil nedočkavost svých bolševiků poukazem na absenci objektivních podmínek revoluce. Vzácná sebereflexe subjektu... A to dokonce i několik let poté přiznával tento filosof, že

Blíží se čtvrté výročí 25. října (7. listopadu). Čím více se vzdalujeme od tohoto velikého dne, tím jasnější je význam proletářské revoluce v Rusku a tím lépe chápeme také všechna ta praktická poučení z naší práce. Tento význam a tato poučení by bylo možno velmi stručně - a pochopitelně ani zdaleka ne úplně a přesně - vyložit takto: Bezprostředním a nejbližším úkolem revoluce v Rusku byl úkol buržoazně demokratický: odstranit zbytky středověku, úplně je vymýtit a očistit Rusko od tohoto barbarství, od této hanby, od této obrovské brzdy veškeré kultury a jakéhokoli pokroku v naší zemi.

Důležitost magie slov ukazuje pohled do dávné i nedávné minulosti. Rozhodující je vědecký, třídní přístup ověřený v praxi, pravili leninovci ze samizdatu Dialog při obhajobě Komunistického manifestu. Tak buď vědecký, nebo třídní. Jedno nebo druhé. Jedno je otevřené všem výsledkům a jediným měřítkem teorie je praxe, druhé angažovaně praxi předjímá a formuje realitu podle záměru Stvořitele. A kdyby náhodou ne, tak... Jako jeden z nejbližších cílů v současnosti si komunisté mohou dát návrat k realizaci hesel nikolv Velké říjnové, která byla v listopadu 1918, ale tzv. Velké sametové revoluce z listopadu 1989, i když mohla být půl roku předtím nebo půl roku potom. Protože jsou dnes de facto tam, kde byli jejich odpůrci před tímto "novým začátkem". Stojí proti systému, který zmutoval do malformační podoby, odlišné od trvalé udržitelnosti a původní ideje, ze kterých vzešel za podpory demokratické většiny občanů, pošlapal. Jakšův projev z Červeného Hrádku ještě rezonuje v hlavách mocných... A i tento systém ztratil pro svůj odchod od původních záměrů svou legitimitu a jen setrvačností ještě přežívá. Stejně jako systém předtím je v dehumanizované podobě škodlivým, ničícím kvalitu života nezaanedbatelné množině občanů a legitimizující čtvrtý odboj. Pravý opak "odpovědnéího vládnutí". Objektivními podmínkami "nové revoluce" je ovšem získání nejen akceschopného a všehoschopného "předvoje", ale hlavně získání pasivního souhlasu nejméně dvou třetin občanů - konzumentů a objektů politiky s takto projektovaným převratem. Vybudování Klíčového hnutí jako náhrady za Občanské fórum 2006, které zkrachovalo dřív, než vniklo. Nejsou lidi... A nikdy nebyli. Od komunistů bude v něm podstatné potlačení selektivní kolektivní příslušnosti a individuální občanské zapojení - zařazení se do proudu davu, absence egocentrismu a vlastní neomylnosti. Podřízení se podmínkám permutací společenského vývoje jako jeho organická součást. Dav není pochdující jednotka Lidových milicí. Prozatím komunisté dělají z vlastrní hlouposti opak a vyčleňují se tak ze síťového uspořádání občanské společnosti. Opakováním vlastních chyb bez systémové analýzy a poučení , stejně jako mantrickým opakováním neživotných floskulí mene tekel (podle proroka Daniela ze Starého zákona (Dn 5,25; Sanh. 22a; Ta'an. 21b) varovné znamení "neviditelné ruky" babylónskému králi Belsazarovi, sdělené tajemným nápisem מנא ,מנא, תקל, ופרסין mené, mené tekel, u-parsín - spočteno, zváženo, rozděleno , jímž byl předpověděn v aramejštině pád jeho říše v kryptogramu, aniž mu král porozuměl. Ani nemohl. Nicméně všichni, kteří uměli nápis přečíst, si jej přečetli. Téhož dne byl syn Nabuchonodozora zabit.), dospějí pouze k sebeeliminaci a k jiné cestě vývoje. Jako ti ještěři... Ať jsi pták a nebo z pekel...*)

Své dary si ponech a své odměny dej jinému. ... Neponížil jsi své srdce, ačkoli jsi o tom všem věděl, ale povýšil ses nad Pána nebes. ... Chválil jsi bohy stříbrné a zlaté, bronzové, železné, dřevěné a kamenné, kteří nic nevidí, neslyší ani nevědí. ... Sečetl Bůh království tvé a ku konci je přivedl. Zvážen byls na váze a nalezen jsi lehký. Rozděleno jest království tvé a dáno jest Médským a Perským. **) ... Prozatím dobrý záměr, prozatím špatné provedení. "Proroku," dím, "mene tekel, │ ať jsi pták, anebo z pekel, │ synu podsvětí, a přece proroku, │ pojď hádat mně - statečně,│ byť opuštěný žiji zaklet v této zemi,│ dům mám hrůzou obklíčený, zda tvá věštba uhádne,│ zdali najdu balzám v smrti, │ zda tvá věštba uhádne" - │ havran dí: "Už víckrát ne." *)

Ach, již při vzpomínce blednu! │ Myslím, že to bylo v lednu. *)

*) cit. E.A. Poe: Havran v překladu Vítězslava Nezvala ZDE

Petice "Zrušte komunisty" a co z toho nakonec bylo TÉMA BL