Po osmi letech se Občanská demokratická strana vrátila do vlády. Poprvé se v této situaci právě dnes scházíme na ideové konferenci. Potřebujeme se na chvíli zastavit, zamyslet, ohlédnout se zpět, porovnat naše představy z doby v opozici, s praktickými reáliemi vládnutí, analyzovat naše zkušenosti, verifikovat naše programové instrumentarium, zahájit diskusi o změnách, nových trendech, komparovat naše zkušenosti a teze s partnery v zahraničí, vyhodnotit vliv našeho členství v EU na realizaci našeho programu a podívat se kupředu. A to nejen prizmatem příštích voleb, ale stanovením dlouhodobější vize našeho působení na politické scéně, vize ODS pro Českou republiku 21. století, vize naší nabídky občanům ČR.

Potřebujeme se na chvíli odstřihnout od každodenních politických zápasů. S opozicí, v koalici, i uvnitř ODS. Ujistit se, zda jdeme pořád po modré, vítězné, správné cestě, jestli na konci zužující se soutěsky koaličního vládnutí vidíme světlo, osvětlující naše naplněné cíle. Ale také zvednout oči trochu výš, nad běžné starosti, vyletět z těsné soutěsky k modré obloze, nenatřásat si pyšně, samolibě a útočně naše modrá peříčka (na to bude prostor na kongresu), odvážně plánovat budoucnost a hlavně, nebát se té odvahy. Voliči nám neodpustí přízemnost, malost, malověrnost, nekoncepčnost a nedostatek odvahy.

Přestože se konference jmenuje ideová, nemyslím si, že máme opravovat naše ideje, sahat do podstaty. V tomto smyslu je konferencí spíše programovou. Někomu ani to nemusí být samozřejmé a bude chtít útočit na hlavní zásady. Tomu bychom měli zabránit a žádné volby před námi by to nikdy neměly ovlivnit. Na obraně svobody, ve všech jejich formách není třeba nic měnit a naši preambuli ve stanovách jako věc substantivní povahy bychom také měli respektovat a brát jako etalon našeho snažení. Odpovědná a důsledná obrana svobody a závaznost ideových axiomů. To je ODS. To jsou naše mantinely diskuse, v těch se pohybujme. Za nimi totiž končí náš myšlenkový svět, naše vzorce chování, naše politika. Lavírování, populismus, módní vlny a názorové veletoče nechme soupeřům. Jejich voliči to berou jako samozřejmost. Nám by ti naši neodpustili. Zkusme tedy dnes začít diskutovat a znovu verifikovat náš liberálně-konzervativní program, pokusme se formulovat vizi občanských demokratů pro 21. století. Definujme si na základě těchto vizí program Občanských demokratů pro příští volby. Vítězný program!

Skutečná práce se rozběhne teprve v jednotlivých sekcích. Tam bude čas a prostor na podrobnou debatu nad konkrétními tématy, nad návrhy pro jednotlivé oblasti. Jsem si jist, že tak jako vždy ukážeme naši ideovou sílu, schopnost přinášet myšlenky, aplikovat naše hodnoty a náš dlouhodobý program na aktuální problémy. Udělejme si domácí inventuru toho, co jsme plánovali, jaký byl skutečný "stav unie", i toho, co se dnes daří, či nedaří realizovat. Položme si také férovou otázku, co je a není reálné, ať už politicky, či odborně. Mou ambicí je nabídnout vám můj pohled a odpovědi na tři prosté otázky. Kam jsme šli? Kam jdeme? Kam chceme jít?

Otázka první: Kam jsme šli?

Nemusím snad připomínat, že jsme v opozici strávili dlouhých osm let. Proto, i když smyslem této konference je jistě spíše najít recepty na příští úspěch, považuji za důležité toto období alespoň krátce zhodnotit, respektive vybrat z něj poučení jak pro přítomnost, tak pro budoucnost.

Co bylo na počátku našeho pobytu v opozici? Ano, na počátku bylo slovo, přesněji řečeno Čtyři poděbradské artikuly. Nicméně, každý z nás má pět prstů na ruce a taky, doufám, všech pět pohromadě, tak je použijeme všechny.

Tedy jedna, či přesněji jednotná ODS, nebo aspoň úporná snaha jednotu udržet.

Dvě ideové substance - liberální a konzervativní (a nechci jít do subtilní diskuse, jestli neoliberální, libertariánské, neokonzervativní, či jiné), zahrnující v sobě hodnotový žebříček i kompas pro praktický výkon správy věcí veřejných.

Tři úrovně naší horizontální politické aktivity, síly i zranitelnosti - místní, regionální a celostátní.

Čtyři poděbradské artikuly - nedotknutelné soukromí, levný stát, nezadlužená budoucnost, solidarita zodpovědných, a vládní cíle, dnes definované například zjednodušeně mnou jako

pět premiérských priorit - zdravé veřejné finance, moderní a efektivní stát, bezpečný občan v bezpečném státě, odstranění bariér, podpora vědy a vzdělanosti. Teprve všech pět pohromadě (ne na stole v českých, jak je zvykem u socialistů) nám dalo a znovu dá šanci na úspěch.

To je síla ODS!

K takto obecně definovaným cílům se můžeme stále hlásit, stále k nim můžeme směřovat. Tyto cíle stojí vysoko nad prostředky, kterými jich chceme dosáhnout. Protože prostředky můžeme a musíme měnit podle aktuální situace, ale cíl potřebujeme stále vidět před sebou. Nezaměňujme nikdy prostředek a cíl. Prostředky, jakkoli sofistikované a dlouze domýšlené se nesmějí stát modlou, kvůli které zapomeneme na cíl tam vysoko nad námi. A přehlédneme mnohdy i lepší cestu, která k němu vede. Někteří z nás propadli dojmu, že marketingové ikony volební kampaně ODS představují jakési posvátné, nedotknutelné krávy. Ve skutečnosti přece platí, že i ona patnáctiprocentní sazba daně je pouze prostředkem k naplnění našich skutečných, zásadních a dlouhodobých cílů a předvolebních slibů. Dosažení většího prostoru pro lidskou svobodu, aktivitu, motivaci jednotlivce, nepostihování aktivních, odpovědných, pracovitých a úspěšných, zaručení vyšší kvality života ve svobodné bezpečné a přátelské zemi. Navíc se jasně ukázalo, že v realitě proporčního volebního systému nelze autoritativně a závazně slibovat takto konkrétní detaily jednotlivých systémů. Potom leckdo uvěří mýtům o neplnění volebního programu a podvodu na voličích. Což jasně a rezolutně odmítám a výsledky naší vlády to jasně dokazují. Akademickou diskusi nechme akademikům, oni nejsou odpovědní za realizaci. My potřebujeme mandát a když ho máme, musíme ho naplnit reálným, dosažitelným obsahem. Co nejdřív, co nejlépe, teď, tady a ne někdy, ne možná, ne s někým jiným a jinde.

Jak jsme byli připraveni

My jsme našich 8 let v opozici určitě nepromarnili. Naopak, kromě našich tradičně silných, zejména ekonomických témat jsme byli schopni zvednout i témata a problémy, které trápily občany, které brzdily společnost a ohrožovaly její budoucnost a které vlády ČSSD řešit nechtěly nebo neuměly. Považuji i ze zpětného pohledu za správné, že jsme se na kongresu v Brně přihlásili k řešení sociálních, zdravotních a právních otázek. Nejen proto, že nám to pomohlo vyhrát volby. Především se ale ukazuje, že na tomto poli máme velkou, byť pro mnohé možná překvapivou erudici. Že jsme schopni pružně reagovat, přesně v duchu úspěšného, moderního a perspektivního soucitného konzervatismu a pomocí liberálních, ekonomicky oprávněných a tržně konformních nástrojů. A že právě zde dokážeme přinášet praktické výsledky, které viditelně - viditelněji než často v oblasti (makro)ekonomiky - zlepšují kvalitu života občanů. Připouštím, že jsme tím současně, např. ve zdravotnictví, dali soupeřům populistickou zbraň a střelivo k útokům, nicméně to je pouze krátkodobý a krátkodechý pohled.

Výsledkem našeho konání v opozici tak byl ucelený liberálně konzervativní program, který zahrnoval vládu práva, nezadluženou budoucnost a prosperitu, důstojné a rovnoprávné postavení v rámci EU, boj s korupcí, fungující sociální služby, špičkové školství a zdravotnictví a zabezpečené stáří. Měli jsme - a máme stále program - který kromě podrobného verbálního zpracování, obsahuje do detailů rozpracované ideje a konkrétní a srozumitelné návrhy. Navíc - a to byla vždy naše velká výhoda - je zaštítěn také silnými a vyhraněnými osobnostmi.

Ano, odvedli jsme v opozici ohromný kus práce. Modrá šance je po všech stránkách nejucelenějším, nejpropracovanějším a nejpromyšlenějším programovým dokumentem, jaký kdy která politická strana měla. Přesto, nebo právě proto, znovu opakuji: nepreferujme prostředky, sledujme cíl. Chybou každého dokonalého řešení je, že naráží na nedokonalou realitu. Považuji za dobré a přínosné, že jsme věnovali tolik úsilí práci na naší programové výzbroji. Ta se nám neztratí, jako se univerzitnímu studentovi neztratí čas strávený přípravou na zkoušky, ačkoli v praxi musí řešit úplně jiné problémy, než na akademické půdě a často dokonce musí změnit obor. Jeho praktické poznatky tak zastarají, či jsou mu úplně k nepotřebě. Ale naučí se přemýšlení a disciplíně, naučí se hledat řešení. Proto byla naše náročná příprava správným rozhodnutím. Bylo naopak chybou, že jsme se nechali dotlačit k tomu, abychom veřejně prezentovali naše akademické formulky a abstraktní čísla jako hotová řešení reálných problémů. Ještě větší chybou by bylo na nich trvat nyní. Poté, co jsme zjistili skutečnou hloubku zděděných problémů, kterou jsme neznali a nemohli znát. Poté, co jsme se stali součástí koaličního kabinetu a naším programem se stalo programové prohlášení vlády. I v této situaci ale nesmíme dopustit, aby někdo mohl říci, že chybí dialog mezi námi samými. Veďme jej! Ale pokud vládneme, tak spíše musíme realizovat pracně vydiskutovaná, a často koaličně kompromisní řešení s celou řadou korektur. Ty pramení i z takových vlivů, jako jsou požadavky Evropské unie, výkyvy ekonomického cyklu, změny podmínek, globální a exogenní vlivy a podobně. To neznamená, abychom koaličním partnerům ustupovali a rezignovali tak na náš vlastní program bez důkladné analýzy a bez boje. Naopak. To se nesmí stát a nestane!

Co jsme zdědili po ČSSD

Opravdu, mnohé naše plány, zejména co se týká daní, vycházely z neznalosti reality. V roce 2006, po 8 letech vládnutí ČSSD, jsme zdědili nákladný, byrokratický a zkostnatělý stát. Lapidárně řečeno, převzali jsme "vybydlenou zemi s projedenou budoucností".

Převzali jsme zemi:

• kde žití na dluh se stávalo normou chování
• s chronickými, trvalými deficity státních rozpočtů, kde pojem vyrovnaný rozpočet byl předmětem posměchu
• s rostoucími mandatorními výdaji, které byly dlouhodobě neufinancovatelné a přesto pravidelně valorizované
• s nejvyšší složenou daňovou kvótou ve výši skoro 38 % HDP
• s nezaměstnaností blížící se 8 %
• s demotivujícím sociálním systémem
• s nákladným a neefektivním zdravotnictvím

zemi,

• kde pracovitost, spořivost a odpovědnost, již přestávaly být ceněnými ctnostmi, ale naopak byly spíše trestány vysokými daněmi, byrokratickými bariérami a kriminalizací
• kterou otřásaly korupční aféry ve sféře státní správy
• která byla zatížena dodatečnými "předvolebními dary" vlády ČSSD, které dále zatěžovaly veřejné rozpočty zvýšením sociálních nákladů, jež by do roku 2010 dosáhlo cca 146 mld. Kč
• které hrozily sankce od EK za neplnění závazků vůči EU v oblasti fiskální disciplíny

Ptám se vás všech, co bylo v této chvíli nejdůležitější? Věřím, že je to opravdu jen řečnická otázka. Samozřejmě, nejdůležitější bylo držet se našeho dlouhodobého programu, držet se Poděbradských artikul. Nezadlužená budoucnost, není ani mantra, ani klišé. Je to cíl, ke kterému směřujeme a musíme směřovat. Nikoli daňová sazba 12,5, 14 či 15 procent. Budu trvat na tom, abychom vždy nadřazovali cíl nad prostředky. A abychom se nenechali odchýlit z našeho dlouhodobého směřování momentálními spory o jednotlivosti.

Otázka druhá: Kam jdeme?

V roce 2006 jsme zaslouženě vyhráli volby. Naším vstupem do vlády se situace radikálně změnila. Už jsme nemuseli jen snít, mohli jsme začít prakticky realizovat naše plány. To je na jedné straně ohromná příležitost. Na straně druhé vždy hrozí riziko selhání. Tím selháním samozřejmě myslím neschopnost obstát při řešení reálných a skutečných problémů, problémů této země a jejích občanů. V žádném případě nepokládám za selhání, pokud neuplatníme všechna konkrétní řešení z našeho velice konkrétního a podrobného volebního programu. Politici přece nejsou oceňováni za nápady, ale za výsledky, ne za to, co vymyslí, ale co prosadí. Náš program, a budu to dnes opakovat do omrzení, byl přeci jen prostředkem, nebyl to cíl sám o sobě. Nepochybně bylo naší velkou výhodou, že jsme byli velice dobře programově a personálně připraveni na převzetí vládní odpovědnosti. K ní jsme přidali další výhodu - i když ji možná někteří za tak velkou výhodu nepovažují. Přidali jsme pružnost. Naše reálná politika je flexibilní a sleduje náš dlouhodobý program v maximální míře, v jaké to umožňuje politická konstelace a ekonomické podmínky a za použití prostředků a postupů, které jsou prakticky realizovatelné a v koalici prosaditelné. Cost-benefit analýzu provedou voliči!

Co jsme udělali

Navzdory obstrukcím ze strany ČSSD jsme nakonec dokázali sestavit vládní koalici, do jejíhož Programového prohlášení jsme prosadili podstatnou část našeho programu. Odráží se to i v pěti premiérských prioritách, které shrnují deset oblastí programového prohlášení a téměř dvě stovky konkrétních vládních programů.

Jde samozřejmě o priority koaličního kabinetu v tomto volebním období. Nicméně zároveň tyto priority stále korespondují s Poděbradskými artikuly, které stály na počátku naší cesty z opozice. Stále tedy držíme směr, a nic na tom nemění fakt, že kráčíme k cíli za použití některých jiných, nebo modifikovaných prostředků, než jsme si vysnili v čase mimo vládu. Je přece lepší ve vládě prosazovat možná řešení, než snít o těch ideálních v opozici. Nebo se mýlím?

Z celkem 184 konkrétních vládních projektů a cílů kabinet po cca 15 měsících vládní odpovědnosti rozpracoval 181. Přičemž plných 35 % z nich je splněno. Jsme první vládou, která skutečně plní, co slíbila. Za to nás budou lidé hodnotit, ne za nerealizované krásné sny.

A jak se zhodnotíme my sami? Jsem vždy připraven čelit kritice. Ale zásadně odmítám paušální tvrzení, že zrazujeme náš program, že opouštíme naši značku, že neplníme sliby ODS. Odmítám toto tvrzení ani ne tak proto, že nereflektuje realitu koaliční vlády. Koneckonců je dobré udržovat si vnitřní bojovnost, vědomí, že máme své vlastní cíle a neustále si je připomínat bez ohledu na to, že v praxi musíme činit kompromisy. Ostatně proto se také koná tato ideová konference. I já potřebuji občas připomenout, že nejsem jen předsedou koaliční vlády, ale také předsedou ODS. Diskuse na toto téma je zdravá, pokud se odehrává právě na fórech, jako je toto, nikoli před zraky veřejnosti. Mladí sociální demokrati by nás neměli školit z morálky a programové konzistence. Důvod, proč odmítám onu paušalizující kritiku je hlubší. Je totiž nepravdivá v samotném svém předpokladu. My jsme přece nikdy neříkali, že své plány splníme do roka či do dvou. Jako konzervativní strana bychom se nikdy nesnížili k onomu barnumskému: "nemožné ihned, zázraky na počkání".

I přes všechen přehnaný opoziční optimismus jsme přece věděli - a měli vydiskutováno - že při řešení problémů, které jsme zdědili po vládách ČSSD musíme postupovat ve třech fázích:

• Krátkodobá - stabilizačně-startovací (v čase několika úvodních měsíců)
• Střednědobá - konsolidačně-reformní (v průběhu aktuálního funkčního období)
• Dlouhodobá - systémově-cílová (v následujících obdobích po dalších vítězných volbách)

V krátkodobé fázi jsme přijali opatření vedoucí k :

• nastolení elementární rozpočtové disciplíny (nakládání s rezervními fondy, dodržování výdajových rámců
• zahájili jsme audit struktury a účelovosti veřejných výdaj
• zkonsolidovali jsme pohled na veřejné rozpočty jako celek

Pro střednědobou - reformní - fázi jsme vycházeli z následujících strategických úvah:

• těžiště reformního úsilí musí být zejména na výdajové straně veřejných rozpočtů, zejména v oblasti mandatorních výdajů
• musí být posílena adresnost sociálního systému
• musí být zvýšena efektivnost osobních veřejných výdajů
• musí být snížena míra zásahů státu do ekonomiky
• uspořené prostředky budou využity na plošné snížení daňové zátěže

Zároveň jsme pro konstrukci reforem definovali tři základní principy:

• postupné snižování daňové zátěže a zjednodušení daňového systému
• řešení dlouhodobých fiskálních tlaků prostřednictvím reforem důchodového a zdravotnického systému
• důsledné dodržování základních fiskálních pravidel, zejména režimu fiskálního cílení a střednědobých výdajových rámců

Naše reformní úsilí pak bylo promítnuto do definování těchto 8 reformních cílů:

• návrat na konvergenční trajektorii tak, aby byla akceptována EK, a ČR nehrozily sankce či ztráta kredibility
• zvrácení neudržitelných trendů vládních výdajů a posílení jejich efektivnosti
• plošné snížení daňového zatížení, omezení administrativní zátěže a daňové distorze zjednodušením daňového systému
• reformování důchodového a zdravotního systému
• státní rozpočet nesmí být brzdou úspěšného ekonomického rozvoje, ale jeho oporou, prostřednictvím vhodného nastavení daňových sazeb
• podpora rodin s dětmi
• citlivý přistup k ekonomicky neaktivní populaci
• dodržování závazků vůči EU a maximální využití prostředků z fondů EU

Zmíněné úvahy, priority a cíle jsme následně přetavili do globálního "super-reformního" vládního návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů a také jsme ho dokázali v Parlamentu ke konci roku 2007 úspěšně prosadit.

Kdo říká, že se v tomto reformním balíku nepoznává? Možná někdo nevidí svoji konkrétné stopu, kterou chtěl sám za sebe zanechat v dějinách. Ale tvrdím, že v reformních prioritách, jak jsem je zde přednesl, se zcela prakticky promítají tři Poděbradské artikuly: Nezadlužená budoucnost, Levný stát, Solidarita odpovědných. A ten čtvrtý, Soukromí je nedotknutelné, se promítá v dalších vládních opatřeních.

Naznačil jsem nyní, aniž bych chtěl jakkoli limitovat vaši schopnost inovace a kreativitu, kudy by se měly ubírat i vaše úvahy v oblasti daní a veřejných financí, protože právě ty jsou předmětem největších kontroverzí uvnitř ODS. Jak už jsem se ale uvedl, tato oblast už nesmí být nikdy naším jediným tématem na úkor ostatních. Zdravé veřejné finance jsou jen jednou z pěti premiérských priorit. My jsme voličům nabídli mnohem více. A také to plníme. Alespoň v bodech tu uvedu příklady programů, které spadají do zbylých čtyř priorit.

Moderní a efektivní stát

• eJustice
• eGovernment
• eHealth
• Snížení administrativní zátěže
• Reforma státní správy

Bezpečný občan v bezpečném státě

• Reforma Policie ČR
• Reforma justice
• Zlepšení dopravní infrastruktury
• Zvyšování vnější bezpečnosti (NATO, zahraniční politika)
• Ochrana spotřebitele (zdravé a bezpečné potraviny)
• Ochrana životního prostředí a ekologie (včetně protipovodňových opatření)

Odstranění bariér

• Prorodinná politika
• Politika zaměstnanosti
• Dostupnější zdravotnictví
• Integrace seniorů
• Integrace sociálně vyloučených
• Rozvoj venkova
• Protikorupční opatření
• Liberalizace vnitřního trhu EU, reforma Společné zemědělské politiky

Podpora vědy a vzdělanosti

• Projekt VIVAT, reforma podpory vědy a výzkumu
• Reforma terciálního vzdělávání
• Reforma školství

Za každým z těchto stručných bodů jsou konkrétní opatření, která zlepší kvalitu života občanů. Opatření, která přinesou výsledky, jež budeme moci právem prezentovat před příštími volbami. Výsledky, které jsou skutečné, viditelné, nikoli jen na papíře.

Co jsme zatím dokázali

Naše fungování ve vládě ale už má praktické, měřitelné výsledky nyní.

• V oblasti daní z příjmu dosud přijaté reformní kroky snižují daňovou zátěž do roku 2010 o cca 35 mld. Kč
• V oblasti sociálních výdajů se snižuje zatížení veřejných rozpočtů o celkem cca 94 mld. Kč do roku 2010
• Úspěšně jsme modifikovali Konvergenční program ČR, který respektuje naše dlouhodobé fiskální závazky vůči EU a byl přijat EK jako věrohodný
• Zlepšili jsme podmínky pro podnikání, snížili administrativní zátěž na začátku podnikání a zajistili pohodlnější kontakt s úřady
• Zahájili jsme proces racionalizace a zprůhlednění nákladů ve zdravotnictví a zkvalitnění zdravotní péče, který už přináší miliardové úspory a zlepšuje kvalitu péče omezením jejího nadužívání. Zavedení poplatků to už teď naprosto průkazně dokazuje
• Nezaměstnanost klesá k 5 % oproti skoro 8 % v roce 2005 (podle evropské metodiky je to už 4,8%)
• Složená daňová kvóta klesá pod 37%, což je o 1 procentní bod méně než roce 2005, jinými slovy, v peněženkách občanů a podniků zůstává na úkor státu dodatečných cca 40 mld. Kč
• Deficit veřejných rozpočtů vykazovaný v metodice EU klesl v roce 2007 na 1,58 %, oproti vládou ČSSD předpokládaným 3,4 % HDP
• Zcela prokazatelně a měřitelně se zkrátila délka soudních projednávání...

Co chceme ještě dále udělat

Aby těch výsledků bylo ještě více, musíme do konce funkčního období této vlády prosadit:

• II. etapu reformy zdravotnictví
• a II. etapu reformy penzijního systému
• Zjednodušit a zracionalizovat správu daní a pojistného
• Snížit složenou daňovou kvótu pod 34%
• Dále posilovat rozpočtovou disciplínu a zastavit tempo nárůstu podílu mandatorních výdajů a mnoho dalších priorit našeho programu.

Poslední hodnocení OECD jenom potvrzuje má předešlá slova a správně nastoupenou cestu. Doporučení této prestižní organizace se téměř bez výjimky kryje s kroky naší vlády, ať už těmi realizovanými, tak těmi připravovanými. Bráníme se pochvale? Proč? Nemáme jediný důvod!

Otázka třetí: Kam chceme jít

Dosud jsem mluvil o naší přípravě v opozici a o plnění našich cílů a dlouhodobého programu ve vládě. Jaké poučení si odneseme z obou těchto etap života ODS? Co jsme si ověřili, že platí, jaké chyby jsme udělali, kam půjdeme dál? Začnu u těch chyb.

O té hlavní už jsem se zmínil. Byli jsme v naší přípravě, ale ještě spíše v prezentaci až příliš pečliví, příliš podrobní, příliš konkrétní. Umožnili jsme tak našim protivníkům lacinou kritiku už před volbami a samozřejmě i dnes, kdy je sice nekorektní, ale účinná. A také jsme se sami svázali řadou těžce plnitelných představ a požadavků. To není "jen" chyba plánovačů, to není špatně zvolená taktika. Omyl je přímo v základní úvaze, ve zvolené strategii. Nic není proměnlivějšího než politika. Rigidní plány a akademické formulky neumožňují reagovat na reálné problémy, na měnící se aktuální potřeby. To neznamená naskočit do paroubkovského vlaku průzkumů veřejného mínění, těch reálných i vlastních účelových, populismu, názorové prostituce a nepredikovatelného chování. Margaret Thatcherová správně říkala, že je hezké mít srdce na dlani, ale mnohem lepší je mít ho v hrudi, tam daleko lépe funguje.

Naše schopnost pracovat už v opozici na velmi konkrétních, detailních a kvantifikovaných receptech, se nám nyní vyplácí. Díky tomu zvládáme velice dobře vládní administrativu a nezačínáme z ničeho, mnoho jsme si už odpracovali. Ale přesto sklízíme nezaslouženou kritiku - zevnitř i zvnějšku. Jak je to možné? Dokonce i od médií, která před naším vládním angažmá po dnes realizovaných krocích volala. Nejenom proto, že nejsme a z principu nikdy nemůžeme být tak dobří, jako naše ideální a podrobně prezentované představy. To je na hlubokou analýzu a totální přehodnocení mediální strategie, taktiky i nástrojů prezentace našeho programu.

Udělali jsme chybu, když jsme jakoby nepočítali s realitou koaličního vládnutí. Přece jsme věděli, že nezískáme 51 procent hlasů.

Chybovali jsme, když jsme nepočítali s tím, že se během vládnutí mohou změnit typy a priority problémů, které budeme muset řešit, nebo vyvstanou zcela nové.

Ale zejména jsme si neuvědomovali, že se mohou měnit podmínky a parametry pro hledání nejlepších řešení. A to buď kvůli objektivnímu vývoji, nebo proto, že jsme neměli nebo ani nemohli mít úplné informace, nebo jsme měli informace někým záměrně zkreslené.

V důsledku těchto chyb:

• Musíme čelit situacím, kdy v reálných podmínkách mohou být naše konkrétní recepty nereálné, neboť se mohou dostávat do konfliktu s prioritami a recepty v jiných oblastech.
• A v těchto situacích pak nezbytně musíme seřazovat priority podle jejich důležitosti a funkčnosti, a na jejich úkor potlačovat priority a recepty druhé.
• To může přinášet zklamání, jak pro nositele konkrétních receptů v jednotlivých oblastech, tak i pro naše voliče.

Z těchto chyb se musíme poučit:

• Pro příště je nezbytné, abychom při tvorbě našich programů měli vyjasněnu hierarchii priorit a cílů, které na sebe budou navazovat, resp. se vzájemně pružně přizpůsobovat
• V tomto kontextu si zároveň musíme znovu připomenout, že politika je zejména soutěží idejí a konceptů, a proto se nesmíme příště nechat - ani soupeři, ani médii - vmanipulovat do izolovaných, kategorických, účelových, zjednodušených a často populismem zavánějících nebo přímo motivovaných receptů

Co jsme si naopak ověřili jako správné a stále platné a kam máme dále směřovat?

Ověřili jsme si:

• že naši vládní odpovědnost - i přes všechny problémy - úspěšně zvládáme
• Že naši obrovskou výhodou je naše ideologické, ideové a myšlenkové ukotvení, které - na rozdíl - od jiných nemusíme měnit
• Že se vyplácí spoléhat se na naši osvědčenou filozofii, že "na budoucnost bychom si měli zkusit vydělat, nikoliv na ni pouze ušetřit".
• Že stále platí a funguje teze, že pouze výkonná ekonomika postavená na zdravých růstových faktorech je schopna vyprodukovat dostatek zdrojů pro racionální potřeby veřejného sektoru.
• Že se stále vyplácí spoléhat na naši osvědčenou strategii, která říká, že "nízká daňová zátěž a rozumné veřejné výdaje jsou dlouhodobým řešením".
• Že stále musí platit, že naší prioritou bude zejména povzbuzování nabídkové strany ekonomiky. Tzn. motivovat ekonomické subjekty ke zvýšení vlastní výkonnosti.
• Že permanentním úkolem je usilovat o nízkou daňovou zátěž, zjednodušování a zprůhledňování daňového systému, odstraňování daňových výjimek - což bohužel v některých případech naráží na odpor nejen u koaličních partnerů, ale i v ODS.
• Že musíme trvat na našem dlouhodobém cíli, tj, že "hospodaření soustavy veřejných rozpočtů bude nejpozději do sedmi let po zavedení našich reforem vyrovnané". A musíme tedy permanentně provádět racionalizaci rozpočtové a výdajové soustavy státu.

A na závěr:

Že musíme všech pět prstů z úvodu mé řeči sevřít v pěst odvahy, trpělivosti, tvrdošíjnosti, pracovitosti a pokory.

Kam tedy chceme jít? Jsem přesvědčen, že právě tam, kam směřujeme od samého počátku. Naše hodnoty, naše vize, náš dlouhodobý program nemusíme měnit. Naší základní hodnotou stále je a zůstane SVOBODA. Stále dlouhodobě usilujeme o přátelský stát, na který budou moci být občané hrdí, který budou brát za svůj a budou se v něm dobře cítit. Stát, který:

• občany nezatěžuje zbytečnými zásahy do jejich života
• byrokracii omezuje jen na nejnutnější míru
• nepotřebuje tolik prostředků k vlastnímu provozu
• může si dovolit udržovat nízkou míru zdanění
• podněcuje lidi k aktivitě a k ochotě platit daně
• může občanům garantovat kvalitní sociální služby
• může občanům garantovat udržení rozumného životního standardu i v době, kdy se jim nedaří a ve stáří
• dává jim jistotu a bezpečí doma i v zahraničí čitelnou, konzistentní bezpečnostní politikou
• zařazuje je do euroatlantického civilizačního okruhu svobody, lidských práv, bezpečí a prosperity

Pokud chceme těchto cílů dosáhnout, musíme ale především obhájit náš vládní mandát v příštích sněmovních volbách. Jinak ztratíme jakoukoli možnost ovlivňovat další dění. V opozici možná budeme moci zajít programově i dál - ale jen v představách.

Abychom se neocitli jen v opozici, ale dokonce izolaci, nesmíme také zůstat mimo kulturní a civilizační okruh našich partnerských stran a politických hnutí. Doba přináší celou řadu nových témat a výzev, které politické myšlení 20. století neznalo a neumělo liberálně-konzervativně pojmenovat a uchopit. Tento pohyb a změny lze sledovat ve světovém i evropském kontextu. I nám nejbližší političtí přátelé, britští toryové, reflektují například ekologická a klimatická témata. I oni připravili svůj "green package" - zelený balíček. Tak jako jsme nenechali socialistům monopol na témata sociální, pokusme se, prosím, v našich úvahách ubírat i tímto směrem. Nová témata samozřejmě nemohou znamenat změny axiomatické, musíme trvat na naší hodnotové hodnověrnosti, nicméně strana s naším záběrem a ambicemi nemůže rezignovat na reflexi a korektury politického programu v čase.

Proto vás žádám, mějte při debatě v sekcích na mysli především příští volební úspěch ODS. Chystejte programové nástroje s vědomím, že musejí být zejména pružné a aplikovatelné v každé situaci. Klaďte si srozumitelné a realistické cíle. Buďte maximálně praktičtí a pragmatičtí, sledujte cíl a naše základní hodnoty, ale vyvarujte se zbytečného sektářství a ideologické předpojatosti v konkrétnostech. Nepřipravujte koncepty a doporučení pro tuto vládu, ale pro tu příští. Úmyslně jsem nepředložil žádné konkrétní programové návrhy, abych vás nijak nelimitoval a neomezoval. Přesto si dovolím na závěr,abych také přispěl do tohoto ideového tříbení, přednést tři konkrétní cíle, tři závazky naděje pro Českou republiku, jako příklad nových vizí ODS pro 21. století. Naplňte je prosím konkrétním programovým obsahem.

Pokud zvítězíme v příštích volbách, pak bychom měli garantovat a realizovat:

• Dosažení vyrovnaných veřejných rozpočtů nejpozději do konce roku 2014
• Podstatné zvýšení životní úrovně našich občanů. Do deseti let dosažení na průměr HDP zemí EU (měřeno paritou kupní síly na obyvatele). Letos tato hodnota bude činit 82 procent.
• Náš cíl dostat se ve stejném čase mezi prvních deset zemí EU v rámci hodnocení kvality života.

Přeji dnešnímu jednání úspěch a děkuji vám za pozornost.