Irák nemá stát, takže nemá ani vládu. Příkazům vydávaným v Bagdádu chybí smysl, protože instituce, které by je uskutečnily, nefungují. Irácké vládě chybí podstata. Její moc je funkcí vztahů s různými milicemi, nikoliv jejích kanceláří. Premiér Malikí žádnou vlastní milici nemá -- což znamená, že je ve skutečnosti loutkou.

Irácká "armáda" a "policie" jsou uskupeními šíitských milic existujících proto, aby bojovaly s jinými milicemi; rozkazy k tomu dostávají od svých velitelů, nikoliv od vlády. Vládní peníze tvoří dispoziční fond vojenských velitelů určený k vyplácení žoldu. To všechno je výsledkem jedné základní skutečnosti: Stát přestal existovat.

Selhání Malikího útoku na Basru je názornou ukázkou výše zmíněného stavu. Milice v armádních uniformách dostaly rozkaz, který se jim nelíbil, takže se jednoduše rozpadly a jejich příslušníci dezertovali. (Občanská válka má samozřejmě jiná pravidla než mezistátní konflikt. Lind coby konzervativní historik a patriot by měl v tomto bodě svou argumentaci poněkud odstínit: Někdo by mohl vytáhnout statistiky dezercí obou stran za americké občanské války -- KD.)

Vůdce Mahdího armády Sadr je na seznamu těch, kdo by snad dokázali obnovit irácký stát, hodně vysoko, ale Malikího vládu na něm vůbec nenajdeme. Pokud americké síly napomáhají štěpení frakcí, znamená to, že se od vybudování státu spíše vzdalují.

Trvání Bushovy administrativy a Pentagonu na tom, že v Iráku fungují stát, vláda, armáda a policie je zcela zaslepené. Iráčané dobře vědí, že nic takového neexistuje. Americká veřejnost to ví také. Pravděpodobně to ví kdekdo také v Africe nebo Asii. Znamená to, že senátní výbory pro ozbrojené síly a zahraniční vztahy nevědí ani to, co je známo průměrnému obyvateli Afriky nebo Asie? Kongresové slyšení věnované Iráku tomu nasvědčuje -- taková je síla prázdných slov, konstatuje Lind.

Celý článek na serveru Space War Express v angličtině naleznete zde.