Která teorie nestojí na historických sloupech v bagančatech, kdo má máslo na hlavě a troufá si nesouhlasit. Jak se kdo má chovat, co říkat, kdy mlčet. Koho podporovat, koho zdiskreditovat. Na koho co prásknout nebo třeba použít plivance a čekat za bukem, co to udělá.

Marně jsem sledovala v jistém očekávání sledovanost článků.

V jednom jediném příspěvku jsem totiž našla TO. Přirozené, nezištné, velmi lidské TO. Teplo TOHO jsem ucítila i přes Atlantik. Hezké, milé pohlazení TOHO, dlouho očekávaného. Krystalizující květ. TO tak samozřejmé. Přátelské. Objevné i dojímavé.

Nebudu vás napínat. Moc bych si přála, abyste se vrátili k příspěvku, který jste zřejmě vynechali, neboť byl psán od plotny ZDE

Přečtěte si TO a hlavně TOTO: ..."Mami, nedávej mi zítra žádné jídlo. Jen nějaké ovoce." Nechápavě se k ní otočím a ihned podezíravým tónem zjišťuji, co je za jejím zvláštním přáním. A jen doufám, že nehodlá nějakými drastickými dietami přinutit své tělo, aby se co nejvíce podobalo anorektickým dívkám z přehlídkových mol a časopisů. "Julia má půst, jí teď maximálně mrkev nebo jablko, tak přece se před ní nebudu o přestávce cpát." ...

Děkuji, Esterky.